Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3778/19

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Filipa a Pavla Rychetského o ústavní stížnosti stěžovatele ZEMĚDĚLSKÉHO DRUŽSTVA PERUC, se sídlem v Peruci 304, zastoupeného JUDr. Karlem Davidem, advokátem, se sídlem v Lounech, Sladkovského 1640, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. -445 ze dne 5. září 2019, a rozsudkům Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. -422 ze dne 14. března 2018 a Okresního soudu v Lounech č. j. -387 ze dne 27. května 2016, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Ústí nad Labem a Okresního soudu v Lounech, jako účastníků řízení, a Tomáše Matouška, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Napadeným rozsudkem uložil Okresní soud v Lounech (dále jen "nalézací soud") stěžovatelce (žalované) povinnost zaplatit vedlejšímu účastníkovi (žalobci) 160 130 Kč s příslušenstvím a nahradit vedlejšímu účastníkovi a státu náklady řízení. Nalézací soud dospěl k závěru, že stěžovatel porušil svoji povinnost podle , o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zák. o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů, a neodstranil nános bláta ze silnice, kterou znečistil, a neoznačil ani závadu ve sjízdnosti komunikace. Mezi porušením právní povinnosti a škodou na osobním automobilu vedlejšího účastníka havarovaném na znečištěné silnici je příčinná souvislost, takže podle obč. zák. účinného do 31. 12. 2013 odpovídá stěžovatel za vzniklou škodu.

2. Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen "odvolací soud") se ztotožnil se skutkovými i právními závěry nalézacího soudu a jeho rozsudek potvrdil. Znečištění silnice bylo způsobeno činností stěžovatele a bylo zároveň příčinou škody na havarovaném automobilu. Odvolací soud se ztotožnil i se závěry ohledně výše škody; skutečnost, zda vedlejší účastník (poškozený) skutečně věc opravil, není podstatná a rovněž nelze rozsah náhrady škody činit závislým na tom, jak poškozený s věcí naloží; zda bylo vozidlo vedlejšího účastníka opraveno a dále provozováno, není podstatné.

3. Nejvyšší soud dovolání stěžovatele napadeným usnesením odmítl, neboť rozsudek odvolacího soudu je v souladu s ustálenou judikaturou soudu dovolacího.

4. Proti všem ve výroku uvedeným rozhodnutím podal stěžovatel ústavní stížnost, ve které polemizuje (zejména) se závěry soudů ohledně příčinné souvislosti a výše škody. Uvádí, že napadená rozhodnutí jsou excesivní a bylo jimi porušeno jeho právo na řádné soudní řízení ve smyslu d. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti, která byla podána včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem v souladu s , o Ústavním soudu (dále jen ""), a dospěl k závěru, že je přípustná ve smyslu téhož zákona; je však zjevně neopodstatněná.

5. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (y), není dalším stupněm v systému obecného soudnictví. Je záležitostí obecných soudů, aby zjišťovaly a hodnotily skutkový stav, prováděly výklad jiných než ústavních předpisů a aplikovaly jej při řešení konkrétních případů. Výklad předpisů podústavního práva lze hodnotit jako protiústavní, postihuje-li nepřípustně některé ze základních práv a svobod, pomíjí-li možný výklad jiný (ústavně konformní), je-li výrazem zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi respektován a odpovídá všeobecně akceptovanému (doktrinálnímu) chápání dotčených právních institutů (a představuje tím nepředvídatelnou interpretační libovůli), případně je-li v extrémním rozporu s požadavky věcně přiléhavého a rozumného vypořádání posuzovaného právního vztahu.

6. Stěžovatel v projednávané věci pokračuje v argumentaci, kterou neúspěšně uplatnil v řízení před obecnými soudy. Podmínky, za kterých je povinen škůdce k náhradě škody, upravuje zákon a je zásadně na obecných soudech, aby v konkrétních případech posoudily, zda je povinnost k náhradě škody dána. Ústavnímu soudu nepřísluší uvedenou činnost obecných soudů nahrazovat a v rovině tzv. podústavního práva přezkoumávat; je oprávněn a povinen zasáhnout, byl-li by výklad učiněný obecnými soudy zjevně excesivní, případně by ústavní stížností napadené rozhodnutí bylo nepřezkoumatelné (viz nález Ústavního soudu ze dne 1. 2. 2016

sp. zn.

), což se v daném případě nestalo. Soudy svá rozhodnutí pečlivě odůvodnily a závěry vysvětlily - to, že s nimi stěžovatel nesouhlasí, opodstatněnost ústavní stížnosti založit nemůže.

7. Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud odmítl stížnost podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. prosince 2019

Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu