Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3849/19

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Filipa a Pavla Rychetského o ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Tomáše Černého, advokáta se sídlem v Praze 8, Čimická 717/34, proti usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. ze dne 12. 9. 2019, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Obvodní soud pro Prahu 1 (dále též "nalézací soud") vydal dne 5. 8. 2019 usnesení č. j. -1090, jímž přiznal stěžovateli jako ustanovenému obhájci R. L., obviněné z trestného činu pojistného podvodu, odměnu a náhradu hotových výdajů ("obhajné") v celkové výši 129 114,26; odměnu a náhradu v další vyúčtované výši 548 581,01 nepřiznal. Rozhodl tak (zjednodušeně řečeno) proto, že nepřiznal stěžovateli odměnu za úkony právní služby spočívající v účastni na výsleších jiných obviněných a svědků, kteří se skutkem, z něhož byla obviněna jeho klientka, nemají nic společného.

2. Proti usnesení nalézacího soudu podal stěžovatel stížnost, o níž rozhodl Městský soud v Praze (dále jen "odvolací soud"), který se plně ztotožnil s argumentací soudu prvního stupně.

3. Stěžovatel ve své včas podané ústavní stížnosti, směřující proti usnesení odvolacího soudu, splňující požadavky , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), nesouhlasí se způsobem, jakým obecné soudy rozhodly o výši "obhajného". Zejména uvádí, že veškeré úkony právní služby prováděl v zájmu své klientky a na její pokyny. Obecné soudy, které přiznaly stěžovateli nižší než účtovanou odměnu, porušily jeho právo na spravedlivou odměnu ve smyslu d (dále jen " "), které je třeba aplikovat i pro výkon advokacie, dále porušily jeho právo na tzv. legitimní očekávání, a v neposlední řadě napadené rozhodnutí definuje stav, který nepřípustným způsobem zasahuje do klientova práva na řádnou obhajobu a právní pomoc podle y.

4. Ústavní soud nejprve posoudil náležitosti ústavní stížnosti, která byla podána včas a osobou oprávněnou. Ústavní stížnost rovněž nebyla shledána nepřípustnou ve smyslu ; je však zjevně neopodstatněná.

5. Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti; není součástí soustavy obecných soudů, a nepředstavuje proto ani další instanci přezkumu jejich rozhodnutí. Vedení vlastního řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu věci, jakož i výklad a aplikace práva na daný případ náleží obecným soudům. K zásahu do činnosti orgánů veřejné moci je Ústavní soud povolán výhradně tehdy, byla-li z jejich strany porušena ústavně zaručená právy nebo svobody stěžovatele, což v posuzované věci zjištěno nebylo. Pro přezkum Ústavním soudem není sama o sobě rozhodná věcná správnost či konkrétní odůvodnění rozhodnutí obecných soudů, nýbrž výhradně dodržení ústavního rámce jejich činnosti.

6. Při posuzování problematiky náhrady nákladů řízení nebo o odměně advokáta Ústavní soud postupuje zdrženlivě a do rozhodovací činnosti obecných soudů zasahuje pouze výjimečně a v případech, kdy je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti a představuje závažný exces z hlediska intenzity zásahu do základního práva.

7. Z napadeného usnesení (i z rozhodnutí soudu nalézacího) se podává, že odvolací soud pečlivě posoudil otázku účelnosti jednotlivých úkonů právní služby, a to ve světle judikatury Ústavního soudu k dané problematice. Podmínky pro přiznání "obhajného" upravuje trestní řád a advokátní tarif ( , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů). Aplikoval-li odvolací soud tyto normy správně a zdůvodnil-li své rozhodnutí, není jeho postup porušením základního práva stěžovatele. Je pochopitelné, že stěžovatel se zdráhá přijmout rozhodnutí, přiznávající mu nižší odměnu a náhradu nákladů právního zastoupení, avšak samotný nesouhlas neznamená porušení základních zaručených práv. Zásah Ústavního soudu připadá v úvahu jen při zjištění nejzávažnějších pochybení, zejména jsou-li závěry obecných soudů hrubě nepřiléhavé a vykazují-li znaky svévole či dokonce libovůle. V projednávané věci tomu tak není a napadené rozhodnutí nezasáhlo právo stěžovatele na přístup k soudu ( y).

8. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti nevymezil natolik závažné porušení práva, které by svojí intenzitou znamenalo rovněž porušení práv zaručených v ústavní rovině, a bylo tak způsobilé vyvolat ingerenci Ústavního soudu; jeho ústavní stížnost představuje výlučně projev nesouhlasu s rozhodnutími obecných soudů o obhajném, a již jen z toho důvodu je neopodstatněná. Vyhověl-li by Ústavní soud za daných okolností ústavní stížnosti, jeho postup by se příčil zásadě subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne rovněž princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 13. 7. 2000

sp. zn.

, N 111/19 SbNU 79).

9. Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud odmítl stížnost podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. prosince 2019

Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu