Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 3520/19

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře a soudců Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) a Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Vinofol, s.r.o. Francouzská 375/41, Brno, zastoupené JUDr. Radkem Kellerem, advokátem se sídlem Jaselská 23, Brno, proti rozhodnutí Státní zemědělské a potravinářské inspekce, ústředního inspektorátu ze dne 3. 11. 2016, č. j. SZPI/AK798-19/2015, rozhodnutí Státní zemědělské a potravinářské inspekce, inspektorátu v Brně ze dne 19. 7. 2016, č. j. SZPI/AK798-16-2015, rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 16. 5. 2019, č. j. -36, a rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 8. 2019, č. j. -18, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavnímu soudu byl dne 1. 11. 2019 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí orgánů státní moci.

Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví .

II.

Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 16. května 2019 sp. zn. -36 byla zamítnuta žaloba proti rozhodnutí Státní zemědělské a potravinářské inspekce, ústředního inspektorátu ze dne 3. 11. 2016, č. j. SZPI/AK798-19/2015, kterým bylo zčásti změněno a z části potvrzeno rozhodnutí Státní zemědělské a potravinářské inspekce, inspektorátu v Brně ze dne 19. 7. 2016, č. j. SZPI/AK798-16-2015, kterým byla stěžovatelka shledána vinnou ze spáchání správního deliktu dle ust. , , o potravinách a tabákových výrobcích, a správního deliktu dle ust. , písm. f) , o vinohradnictví a vinařství, a byla jí uložena úhrnná pokuta ve výši 200.000,-Kč a povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou 1.000,-Kč.

Ke kasační stížnosti stěžovatelky rozhodl Nejvyšší správní soud rozsudkem, č. j. -18, ze dne 22. 8. 2019 tak, že se kasační stížnost zamítá s odkazem na to, že kasační stížnost obsahovala jedinou námitku, a to k postupu jednání krajského soudu, který rozhodl o věci samé bez jednání. Nejvyšší správní soud se pak vůbec nezabýval meritem věci.

Stěžovatelka má za to, že správní orgán, Krajský soud v Brně a následně i Nejvyšší správní soud, jako orgány moci veřejné, porušily její ústavně zaručená základní práva, a to zejména právo stěžovatelky na spravedlivý proces dle , odst 1 d (dále jen " ") a y, podle kterého má každý právo na to, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v její přítomnosti, jakož i Úmluvy, který stanoví, že každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem.

Stěžovatelka se měla správního deliktu dopustit porušením povinnosti stanovené , o potravinách a tabákových výrobcích, a spáchat tak delikt dle ust. uvedeného zákona. Dále se měla stěžovatelka dopustit správního deliktu dle ust. , o vinohradnictví a vinařství.

Shora uvedená rozhodnutí správních orgánů a soudů napadla stěžovatelka pro jejich rozpor s právními předpisy, resp. nesprávnost rozhodnutí a vady v řízení, jež jejich vydání předcházelo, když opakovaně namítala neúplně a nedostatečně zjištěný skutkový stav věci, nesrozumitelnost a neurčitost, nezákonnost kontrolních řízení a aplikaci nesprávného právního předpisu na věc, nepřezkoumatelnost rozhodnutí a nepřiměřenost sankce. Krajský soud v Brně však k jejím námitkám nápravu nesjednal a neučinil tak ani Nejvyšší správní soud v řízení o kasační stížnosti a oba soudy se ztotožnily s postupy a závěry správních orgánů. Stěžovatelka je toho názoru, že sankce uložená ze strany správních orgánů je vzhledem k blíže rozvedeným okolnostem případu nepřiměřeně tvrdá. Dále spatřuje stěžovatelka pochybení obecných soudů v tom, že bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání, aniž by byla poučena podle ustanovení

III.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že na základě jejího písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ]. Není součástí soustavy soudů ( y), není jim instančně nadřazen a nezasahuje do rozhodovací činnosti soudů vždy, když došlo k porušení "běžné zákonnosti nebo k jiným nesprávnostem", ale až tehdy, představuje-li takové porušení zároveň porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody [srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 1. 1995

sp. zn.

(N 5/3 SbNU 17)]; v řízení o ústavní stížnosti tedy není sama o sobě významná námitka "nesprávnosti" napadeného rozhodnutí, a není rozhodné, je-li dovozována z hmotného či procesního (tzv. podústavního) práva.

Vzhledem k řečenému se Ústavní soud v předmětném případě zaměřil především na to, zda byly dány procesní podmínky pro to, aby krajský soud mohl ve věci rozhodnout bez nařízení jednání. Zatímco stěžovatelka tvrdila, že nebyla řádně poučena dle , Nejvyšší správní soud založil své rozhodnutí na zjištění opačném. Z toho důvodu si Ústavní soud vyžádal související soudní spis Krajského soudu v Brně . Z jeho č. l. 33 mimo jiné vyplývá, že Krajský soud v Brně přípisem ze dne 23. 3. 2017 žádal stěžovatelku v souladu s ustanovením o vyjádření, zda souhlasí, aby soud rozhodl o žalobě bez nařízení jednání. Současně byla stěžovatelka poučena o tom, že se má za to, že souhlas je udělen také tehdy, nevyjádří-li účastník do 2 týdnů od doručení výzvy předsedy senátu svůj nesouhlas s takovým projednáním věci. Z uvedeného plyne, že správní soudy při rozhodování ve věci procesní předpisy neporušily a nic jim tak nebránilo rozhodnout ve věci bez nařízení jednání.

Namítá-li stěžovatelka nesprávně zjištěný skutkový stav, pak neuvádí, v čem konkrétně pochybení správních, resp. soudních orgánů spatřuje. Z ústavní stížnosti vyplývá, že stěžovatelka přiznává určitou míru pochybení, přičemž nesouhlasí s tvrdostí uložené sankce. Ústavní soud konstatuje, že výše sankce spadá do působnosti správních orgánů, potažmo obecných soudů. Prostor pro ústavněprávní pochybení by bylo lze dohledat pouze a jedině v případě tzv. excesu. Ten však Ústavní soud v projednávaném případě neshledal.

Z výše vyložených důvodů Ústavní soud předmětnou ústavní stížnost odmítl v souladu s ustanovením jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. prosince 2019

David Uhlíř v. r.

předseda senátu