Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 3139/18

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti Pendeen Management s. r. o., sídlem Vinohradská 2828/151, Praha 3 - Žižkov, zastoupené Mgr. Martinem Dolejšem, advokátem, sídlem Plantáž 2526, Brandýs nad Labem - Stará Boleslav, proti II. výroku rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 5. 2018 č. j. -296 a II. výroku rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 6. 2017 č. j. -249, za účasti Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a JUDr. Daniely Urbanové, sídlem Opletalova 919/5, Praha 1 - Nové Město, insolvenční správkyně dlužníka PIALIO, s. r. o., jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Vymezení věci

1. Ústavní stížností podle písm. d)y (dále jen "") se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedených výroků rozhodnutí pro porušení svých ústavně zaručených základních práv, a to práva na soudní ochranu podle d (dále jen ""), práva na ochranu vlastnického práva podle y a práva na rovné postavení účastníků řízení podle y.

2. Z ústavní stížnosti a k ní přiložených napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka se v incidenčním sporu domáhala určení pravosti pohledávky za insolvenční dlužnicí obchodní společností PIALIO, s. r. o., sídlem Hlubinská 1378/36, Ostrava, přihlášené do insolvenčního řízení vedeného u Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") pod sp. zn. . Městský soud rozsudkem ze dne 20. 10. 2015 č. j. -119, rozhodl, že uplatňovaná pohledávka ve výši 4 202 079 Kč z titulu smlouvy o půjčce je co do pravosti a v celé výši po právu platná a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení. Vrchním soudem v Praze (dále jen "vrchní soud") bylo toto rozhodnutí v celém rozsahu zrušeno a vráceno městskému soudu k novému řízení.

3. Městský soud po opětovném projednání věci rozsudkem ze dne 22. 6. 2017 č. j. -249 určil pravost pohledávky ve výši 4 202 079 Kč za dlužnicí a ústavní stížností napadeným II. výrokem rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. K odvolání obou účastníků původního řízení ve věci rozhodoval vrchní soud, který rozsudek městského soudu potvrdil a žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů odvolacího řízení. Stěžovatelka svou ústavní stížností brojí právě proti posouzení nároku na náhradu nákladů řízení jak městským, tak i vrchním soudem. Ústavní stížnost tak směřuje výlučně proti výrokům o nákladech řízení, při rozhodování o kterých měla být porušena základní práva stěžovatelky.

II.

Argumentace stěžovatelky

4. Porušení svých základních práv stěžovatelka shledává ve svévoli rozhodujících soudů, když ty podle jejího tvrzení nekonformním výkladem dospěly k závěru, že na daný případ je nutné použít a stěžovatelce nepřiznaly náhradu nákladů řízení ze strany vedlejší účastnice.

5. Ústavní stížností napadená rozhodnutí považuje stěžovatelka za extrémně rozporná s principy spravedlnosti a zásadně zasahující do jejího vlastnického práva, přičemž poukazuje na rozhodovací praxi Ústavního soudu. Stěžovatelka dále popisuje posloupnost rozhodování obecných soudů, poukazuje na některé z jejich závěrů plynoucích z odůvodnění rozhodnutí a uvádí své námitky uplatňované vůči postupu vedlejší účastnice v incidenčním sporu.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas, oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána ústavní stížností napadená rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s až , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), a ústavní stížnost je přípustná ( téhož zákona a contrario), neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

7. Ústavní soud není součástí soustavy soudů (y) a nepřísluší mu oprávnění vykonávat dozor nad rozhodovací činností soudů. Nepředstavuje další instanci v systému obecného soudnictví, proto do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti dle písm. d)y oprávněn zasáhnout jen tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva či svobody stěžovatele.

8. Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí, a jelikož mohl přezkoumávat pouze jejich ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

9. Ústavní soud posoudil napadená rozhodnutí a neshledal stěžovatelkou tvrzenou újmu na jejích základních právech. Stěžovatelka se v obdobných věcech domáhala ochrany svých práv i v jiných řízeních u Ústavního soudu, která po spojení věcí byla rozhodnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 21. 5. 2019

sp. zn.

(veřejně dostupným na http://nalus.usoud.cz) tak, že tyto ústavní stížnosti byly odmítnuty jako zjevně neopodstatněné. Odůvodnění uvedeného rozhodnutí je plně uplatnitelné i na rozhodnutí v nyní posuzované věci.

10. Polemika stěžovatelky týkající se především meritorní stránky souzené věci a způsobu výkladu a použití běžného zákona existenci ústavněprávních vad napadených rozhodnutí nezpůsobuje. Ústavní soud opět zdůrazňuje, že není povolán k výkladu a použití jiných než ústavních předpisů, jež při řešení konkrétních případů náleží obecným soudům. V posuzovaném případě Ústavní soud též neshledal důvod, proč by měla být věc posouzena odlišně od jiných věcí stěžovatelky rozhodnutých usnesením Ústavního soudu

sp. zn.

.

11. Na základě uvedeného Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. prosince 2019

Josef Fiala, v.r.

předseda senátu