Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 2858/19

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka, soudkyně zpravodajky Kateřiny Šimáčkové a soudce Ludvíka Davida o ústavní stížnosti stěžovatele Miroslava Štarmana, zastoupeného Mgr. Kateřinou Velíškovou, advokátkou, se sídlem Nad akáty 1599/13, Praha 4 - Kuratice, proti usnesením Městského soudu v Praze č. j. -35 ze dne 17. 6. 2019 a č. j. -16 ze dne 17. 1. 2019 a proti usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 č. j. -27 ze dne 3. 5. 2019 a č. j. -10 ze dne 3. 12. 2018, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Svou ústavní stížností se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva, a to zejména právo na spravedlivý proces podle článku 36 odst. 1 d (dále jen " ") a podle článku 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Dále též namítá porušení článku 2 odst. 2 y a článku 2 odst. 3 y.

2. Ústavní soud z podané ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí zjistil, že usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 č. j. -457 ze dne 16. 4. 2018 byl stěžovatel vyzván k zaplacení soudního poplatku za podané dovolání. Stěžovatel reagoval na výzvu soudu přípisem, který označil jako "Soudní poplatek - sdělení a žaloby na obnovu řízení a pro zmatečnost ze dne 7. 5. 2018, v němž uvedl, že považuje toto usnesení za nejasné a že jeho majetkové poměry mu neumožňují zaplacení vyměřeného soudního poplatku. Na tuto výzvu Obvodní soud pro Prahu 4 odeslal stěžovateli usnesení č. j. -5 ze dne 16. 6. 2018, aby stěžovatel ve lhůtě doplnil své žaloby o obnovu řízení a pro zmatečnost. V návaznosti na to stěžovatel zaslal dne 8. 8. 2018 Obvodnímu soudu pro Prahu 4 přípis, který označil jako "sdělení, námitka podjatosti a žaloby na obnovu řízení a pro zmatečnost", v němž shrnul důvody, pro které trvá na podání uvedených žalob a tvrdí protiprávní postup soudu v této věci proti jeho osobě. Usnesením ze dne 3. 12. 2018 č. j. -10 Obvodní soud pro Prahu 4 odmítl pro neodstranění vad bránících jeho projednatelnost podání stěžovatele ze dne 7. 5. 2018, kterým stěžovatel brojil proti usnesení soudu ze dne 16. 4. 2018 č. j. -457 o zaplacení soudního poplatku za dovolání. Proti tomuto usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 podal stěžovatel odvolání, o němž rozhodl Městský soud v Praze svým napadeným usnesením č. j. -16 ze dne 17. 1. 2019 tak, že napadené usnesení soudu prvního stupně v celém rozsahu potvrdil. Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze č. j. -16 podal stěžovatel dovolání a zároveň požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení právního zástupce pro toto dovolací řízení. Usnesením ze dne 3. 5. 2019 č. j. -27 Obvodní soud pro Prahu 4 však žádosti stěžovatele nevyhověl a ve výroku I. rozhodl, že stěžovateli se osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení nepřiznává, a proto pak ve výroku II. rozhodl tak, že stěžovateli se pro dovolací řízení ani neustanovuje právní zástupce. Proti tomuto usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 podal stěžovatel včas odvolání, kterému však Městský soud v Praze nevyhověl a svým usnesením ze dne 17. 6. 2019 č. j. -35 napadené usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 v celém rozsahu potvrdil.

3. Městský soud v Praze v tomto svém rozhodnutí vysvětlil, že stěžovatel sice soudu předkládá určitá tvrzení, která mohou být obecně pokládána za faktory působící ve svém důsledku negativní materiální situaci žalovaného, ale k žádným nepřidává konkrétní údaje tak, aby bylo možné tyto faktory kvalitativně zhodnotit. Pokud tedy udává, že je proti němu vedena exekuce, pak k danému tvrzení je třeba uvést konkrétní údaj o výši vymáhané částky. Pokud udává, že obživu získává prodejem vlastních osobních věcí, pak to musí doprovázet údaj o průměrném příjmu z takovýchto aktivit. Takto však žalovaný nepostupoval a poskytl soudu ke své majetkové situaci jen povšechné a v mnoha ohledech i nevěrohodné informace. Stěžovatel nepředložil potřebné dokumenty (např. exekuční příkazy apod.), resp. jeho jediným doloženým tvrzením je skutečnost, že nebylo vyhověno jeho žádosti o poskytnutí starobního důchodu. Protože stěžovatel nepředložil soudu prvního stupně (ale ani soudu odvolacímu) dostatečná tvrzení a k nim připojené důkazy, aby bylo možné vůbec posoudit jeho celkové poměry a poté kvalifikovaně rozhodnout o možné aplikaci na jeho případ, limitoval se tímto postupem již v řízení před soudem prvního stupně v dalším posuzování splnění podmínek pro ustanovení zástupce z řad advokátů.

4. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti poukazuje na to, že svým rozhodnutím č. j. -35 ze dne 17. 6. 2019 mu vlastně Městský soud v Praze znemožnil bránit se dále cestou dovolání. Stěžovatel nesouhlasí s popsanými závěry obecných soudů a poukazuje na to, že na výzvu Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 11. 4. 2019 doložil řádně vyplněné prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce. Tím že soudy trvají na splnění jeho poplatkové povinnosti, tak mu fakticky jakožto sociálně slabému a nemajetnému odňaly právo na spravedlivý proces a znemožnily mu bránit své právo a hájit své zájmy u soudu. Takový postup soudů stěžovatel odmítá jako diskriminační a protiústavní, neboť institut osvobození od soudních poplatků má sloužit k ochraně účastníků řízení nacházejících se v tíživých majetkových poměrech.

5. Ústavní soud nejprve posoudil splnění podmínek řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, ve kterém byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejich projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky až 31 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), a ústavní stížnost je přípustná ( a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.

6. Ústavní soud dále posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu . Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem, přičemž jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního, kdy Ústavní soud může obvykle rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti. Tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu písm. d) y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod. Ústavní soud dlouhodobě deklaruje, že není součástí soustavy obecných soudů, a do jeho pravomocí nespadá možnost instančního přezkumu jejich rozhodnutí (viz např. nález ze dne 1. 2. 1994

sp. zn.

, dostupné na http://nalus.usoud.cz).

7. Ústavní soud ve svých rozhodnutích opakovaně zdůraznil, že není oprávněn zasahovat do jurisdikce obecných soudů, neboť není vrcholným článkem jejich soustavy ( a y). Dále zdůraznil subsidiární charakter ústavní stížnosti jako prostředku ochrany základních práv a svobod i princip minimalizace zásahů do pravomoci jiných orgánů veřejné moci [srov. nález

sp. zn.

ze dne 3. 6. 2003 (N 75/30 SbNU 203); všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz]. Ústavní soud k zásahu do pravomoci obecných soudů přistoupí pouze v případě, že na podkladě individuální ústavní stížnosti zjistí zásah do základních práv a svobod jedince. Takovýto zásah však Ústavní soud v posuzovaném případě neshledal.

8. Osvobození od soudních poplatků představuje výjimečný postup, jehož účelem je odstranění nebezpečí odmítnutí spravedlnosti u osob, které nemají objektivní možnost zákonem stanovený poplatek zaplatit. Posouzení majetkových poměrů účastníka řízení je však úkolem obecných soudů a Ústavnímu soudu nepřísluší jejich skutkové závěry přehodnocovat. Rovněž požadavek obecných soudů na to, aby tvrzení osoby, žádající o osvobození od soudních poplatků, byla podepřena přesvědčivými tvrzeními a dostatečně doložena příslušnými dokumenty, vychází ze zákona a není ústavně nepřijatelný.

9. Ústavní soud tedy shledal, že stěžovatel nepředložil žádné ústavně relevantní argumenty, kterými by přesvědčivě brojil proti napadeným rozhodnutím na ústavněprávní rovině. Paušální nesouhlas s postupem a právními i skutkovými závěry obecných soudů stěžovatel sice prezentuje jako námitky proti ústavnosti jejich postupu, nicméně nelze mu v tom přisvědčit. Ústavní soud neshledal ani to, že by snad napadená rozhodnutí nebyla dostatečně odůvodněna ve smyslu požadavku, který na kvalitu odůvodnění klade základních práv a svobod a judikatura Ústavního soudu.

10. S ohledem na to, že Ústavní soud dospěl k závěru, že postupem obecných soudů nedošlo k porušení základních práv stěžovatele, jeho ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl podle jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. prosince 2019

Vojtěch Šimíček, v. r.

předseda senátu