Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 58/19

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Vojtěcha Šimíčka, soudce Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a soudkyně Kateřiny Šimáčkové ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky PRO-DOMA, SE, sídlem Budčická 1479, Praha 9 - Újezd nad Lesy, právně zastoupené Mgr. Jiřím Kokešem, advokátem se sídlem Na Flusárně 168, Příbram, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2018 č. j. -408, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 6. 2017 č. j. -364 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 19. 4. 2017 č. j. -354, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Dne 7. 1. 2019 byl Ústavnímu soudu doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Stěžovatelka navrhuje zrušení v záhlaví citovaných usnesení Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") a Obvodního soudu pro Prahu 9 (dále jen "obvodní soud"), neboť je přesvědčena, že tato rozhodnutí jsou v rozporu s jejími ústavně garantovanými právy podle d (dále jen " ") a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").

2. Z předložených listin Ústavní soud zjistil, že původní řízení před obecnými soudy se týkalo žaloby o náhradu škody na zdraví, která byla podána proti a) společnosti PRO-DOMA, spol. s. r. o., sídlem Budčická 1479, Praha 9, b) Josefovi Mařincovi, jenž byl jednatelem a současně předsedou představenstva první žalované, a c) Janě Mařincové (dále též "žalovaní"). Obecné soudy ve věci meritorně rozhodly. Jak se však později ukázalo, v průběhu odvolacího řízení došlo ke sloučení společnosti PRO-DOMA, spol. s. r. o. se společností PRO-DOMA, SE (stěžovatelkou), v důsledku čehož byla společnost PRO-DOMA, spol. s. r. o. vymazána z obchodního rejstříku a do jejich práv a povinností vstoupila stěžovatelka. Konkrétně k výmazu společnosti PRO-DOMA, spol. s. r. o. a přechodu jejích práv a povinností na nástupnickou společnosti PRO-DOMA, SE, jejímž předsedou představenstva byl přinejmenším do doby podání ústavní stížnosti opět Josef Mařinec, došlo dne 31. 12. 2014, kdežto k vydání rozsudku odvolacího soudu ve věci samé došlo dne 25. 3. 2015.

3. Žalobce proto podal k obvodnímu soudu návrh, aby soud rozhodl o právním nástupci žalované společnosti PRO-DOMA, spol. s. r. o. Obvodní soud rozhodl ústavní stížností napadeným usnesením tak, že po právní moci tohoto usnesení bude soud v řízení pokračovat s procesním nástupcem žalované společnosti PRO-DOMA, spol. s. r. o. - se společností PRO-DOMA, SE (stěžovatelkou).

4. Proti rozhodnutí obvodního soudu podali žalovaní odvolání, o němž rozhodl městský soud ústavní stížností napadeným usnesením tak, že usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje. V odůvodnění se městský soud podrobně věnoval tomu, za jakých podmínek lze vydat rozhodnutí, že v řízení bude pokračováno s procesním nástupcem právnické osoby, jež ztratila způsobilost být účastníkem řízení ( ). Městský soud se dále vyjádřil k námitce stěžovatelky, že v důsledku vydání napadeného usnesení byla nepřípustným způsobem prolomena zásada vázanosti soudu svým rozsudkem ( ). Následně městský soud vyložil, z jakého důvodu nepovažuje stěžovatelčin odkaz na usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 4. 10. 2011 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 7. 2013 č. j. -77 za přiléhavý. Jako obiter dictum městský soud vyslovil údiv nad tím, proč společnost PRO-DOMA, spol. s. r. o. (první žalovaná) a její jednatel (druhý žalovaný) neinformovali soud o sloučení s nástupnickou společností (stěžovatelkou) a navozovali dojem, že tato společnost měla i po dni 31. 12. 2014 právní osobnost a byla nadále účastnicí řízení.

5. Žalovaní tudíž podali dovolání k Nejvyššímu soudu, jenž o něm rozhodl ústavní stížností napadeným usnesením tak, že je zamítl (výrok I) a žalovaným uložil povinnost společně a nerozdílné zaplatit žalobci náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 8434 Kč (výrok II). Nejvyšší soud se opět obsáhle zabýval podmínkami vydání rozhodnutí o procesním nástupnictví podle a 3 . Poznamenal, že nyní posuzovaná věc se od předchozích rozhodnutí Nejvyššího soudu v obdobných věcech liší tím, že skutečnost o zániku společnosti PRO-DOMA, spol. s. r. o. a přechodu jejich práv na nástupnickou společnost (stěžovatelku), vyšla i díky jejímu dřívějšímu jednateli a současně druhému žalovanému najevo až po vydání rozhodnutí odvolacího soudu. Byl tak založen stav, kdy o předmětné otázce již mohl a měl rozhodnout pouze soud prvního stupně. Nebránila tomu ani vázanost soudu vlastním rozsudkem, neboť stěžovatelka jakožto procesní nástupkyně byla povinna přijmout stav řízení, jaký tu byl v době jejího nástupu do řízení (viz a ). Závěrem Nejvyšší soud rozhodl o nákladech řízení.

6. Stěžovatelka v ústavní stížnosti znovu opakuje argumenty, které uplatnila již v předchozím řízení před obecnými soudy. Předně namítá, že tato rozhodnutí jsou v rozporu se závěry vyplývajícími z výše citovaného usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

a usnesení Městského soudu v Praze č. j. -77. Dále má stěžovatelka za to, že interpretace , k níž se přiklonily obecné soudy v napadených rozhodnutích, je v rozporu se široce akceptovanými závěry právní doktríny a judikatury a odporuje smyslu tohoto ustanovení. Naopak tvrdí, že o procesním nástupnictví mohl rozhodnout pouze odvolací soud do doby vydání rozhodnutí, tedy do dne 25. 3. 2015; později o této otázce již nebylo možné rozhodnout. Opačný závěr by protiústavním způsobem prolamoval zásadu vázanosti soudu vlastním rozsudkem podle . Na základě toho stěžovatelka dovozuje, že došlo k porušení blíže nespecifikovaných aspektů jejího práva na spravedlivý proces podle y a Úmluvy.

7. Ústavní soud nejprve posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, jež byla účastnicí řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s požadavky až 31 a vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva. Ústavní stížnost je proto přípustná ( a contrario).

8. Po zvážení obsahu ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí dospěl Ústavní soud k závěru, že se jedná o zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu .

9. Ústavní soud ve své judikatuře konzistentně zdůrazňuje, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy ( a y). Je povolán pouze k ochraně ústavnosti ( y) a nepřezkoumává pouhou správnost interpretace a aplikace podústavního práva ze strany obecných soudů. Jelikož Ústavní soud není povolán k instančnímu přezkumu rozhodnutí obecných soudů, není samo o sobě významné, je-li stěžovatelkou namítána věcná nesprávnost rozhodnutí vydaných v řízení před obecnými soudy. Pravomoc Ústavního soudu je totiž založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tedy zda v řízení nebyly dotčeny ústavně chráněná základní práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda lze řízení jako celek pokládat za spravedlivé.

10. Jádrem stěžovatelčiny stížnosti je její nesouhlas se závěrem obecných soudů, že se stala procesní nástupnicí zaniknuvší společnosti PRO-DOMA, spol. s. r. o., byla povinna přijmout řízení v takovém stavu, jaký tu byl v době jejího nástupu do řízení, a k rozhodnutí ve věci byl příslušný obvodní soud. Ústavní soud nemůže přehlédnout, že stěžovatelka uplatňuje identické stížnostní námitky jako v řízení před městským a Nejvyšším soudem. Vzhledem k tomu, že napadená rozhodnutí jsou založena na ústavně akceptovatelné interpretaci a aplikaci , náležitě zohledňují (stěžovatelkou nerozporovaný) skutkový stav věci a příslušné soudy se v odůvodnění vypořádaly s námitkami stěžovatelky řádným, podrobným, srozumitelným, logickým a nikoli svévolným způsobem, Ústavní soud nepovažuje za účelné, aby se jako již třetí soudní orgán v řadě podrobně vyjadřoval k obsahově identickému okruhu otázek. Ústavní soud proto pouze ve stručnosti konstatuje, že shora uvedené názory obecných soudů nepovažuje za rozporné se stěžovatelčiným právem na spravedlivý proces podle y nebo Úmluvy.

11. Ačkoli stěžovatelka petitem ústavní stížnosti napadá také výrok Nejvyššího soudu o nákladech řízení, v ústavní stížnosti jeho ústavní konformitu nijak nerozporuje. Ústavní soud proto neshledal porušení stěžovatelčiných ústavně garantovaných práv ani v tomto rozsahu.

12. Ze všech výše uvedených důvodů Ústavní soud podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl pro zjevnou neopodstatněnost podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 3. prosince 2019

Vojtěch Šimíček, v. r.

předseda senátu