Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 3162/19

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Radovana Suchánka a Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti obchodní společnosti ALD Automotive, s. r. o., sídlem U Stavoservisu 527/1, Praha 10 - Malešice, zastoupené Mgr. Jiřím Melkusem, sídlem Washingtonova 1624/5, Praha 1 - Nové Město, proti II. výroku usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. července 2019 č. j. -65, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a obchodní společnosti SAYCO, a. s., sídlem Kaprova 42/14, Praha 1 - Staré Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí

1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení výroku II. o nákladech odvolacího řízení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím bylo porušeno její ústavně zaručené právo na soudní ochranu podle d (dále jen " "), jakož i právo na právní pomoc a zásada rovnosti účastníků řízení podle a 3 y.

2. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") usnesením ze dne 16. 9. 2019 č. j. -65 ve výroku I. potvrdil k odvolání vedlejší účastnice řízení (žalované) rozsudek (částečně pro uznání a částečně pro zmeškání) Obvodního soudu pro Prahu 4 (dále jen "obvodní soud") ze dne 19. 3. 2019 č. j. -47, jímž byla vedlejší účastnici řízení uložena povinnost zaplatit stěžovatelce (žalobkyni) částku 1 585 522,70 Kč, a to ohledně lhůty k plnění, která byla obvodním soudem stanovena podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), na tři dny od právní moci (výrok I.); výrokem II. rozhodl, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. K tomu městský soud uvedl, že nepovažuje vyjádření stěžovatelky k odvolání vedlejší účastnice řízení za účelně vynaložený náklad, neboť v něm stěžovatelka polemizovala, zda odvolání obsahuje zákonné důvody proti rozsudku pro zmeškání a proti rozsudku pro uznání, avšak k námitce ohledně lhůty k plnění se nikterak nevymezila.

II.

Argumentace stěžovatelky

3. Stěžovatelka namítá porušení svých shora uvedených ústavně zaručených práv. Brojí vysloveně pouze proti výroku městského soudu o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odkazuje na celou řadu rozhodnutí Ústavního soudu, která se týkají v obecné rovině závaznosti nálezů a předvídatelnosti práva [např. nález ze dne 17. 4. 2014

sp. zn.

(N 61/73 SbNU 163); všechna zde citovaná rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz], či jimiž byl připuštěn ústavněprávní přezkum nákladových výroků [např. nález ze dne 4. 7. 2001

sp. zn.

(N 100/23 SbNU 23)]. Poukazuje rovněž na to, že městský soud v jiné skutkově srovnatelné věci rozhodl odlišně a náklady odvolacího řízení stěžovatelce přiznal. Rovněž namítá, že městským soudem nebyla poučena o tom, že tento soud hodlá rozhodnout o náhradě nákladů řízení výše uvedeným způsobem, čímž byl porušen princip jistoty a předvídatelnosti práva [např. nález ze dne 14. 11. 2000

sp. zn.

(N 170/20 SbNU 205)]. Z toho, že jí nebylo ohledně nákladů řízení vyhověno, dovozuje, že bylo porušeno i právo na právní pomoc a zásada rovnosti účastníků řízení (např. nález ze dne 16. 4. 2019

sp. zn.

).

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

4. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s až , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva ( a contrario).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

5. Ústavní soud připomíná, že není součástí soustavy soudů [ y (dále jen " ")] a nepřísluší mu výkon dozoru nad jejich rozhodovací činností. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle písm. d) y oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele.

6. Stěžovatelka brojí proti rozhodnutí městského soudu o nákladech odvolacího řízení. V této souvislosti Ústavní soud podotýká, že problematika nákladů řízení zpravidla nemůže být předmětem ústavní ochrany, čehož si je stěžovatelka i vědoma, neboť samotný spor o náhradu nákladů řízení, i když se může citelně dotknout některého z účastníků řízení, obvykle nedosahuje intenzity zakládající porušení jejich základních práv a svobod (srov. např. usnesení ze dne 5. 8. 2002

sp. zn.

nebo ze dne 13. 10. 2005

sp. zn.

).

7. Ústavní soud ve své judikatuře rovněž opakovaně konstatoval, že rozhodování o nákladech řízení před obecnými soudy je zásadně doménou těchto soudů; zobrazují se zde aspekty nezávislého soudního rozhodování. Ústavní soud není tudíž oprávněn v detailech přezkoumávat jednotlivá rozhodnutí těchto soudů o nákladech řízení (srov. např. usnesení ze dne 24. 11. 2005

sp. zn.

). Otázka náhrady nákladů řízení by mohla nabýt ústavněprávního významu toliko v případě extrémního vykročení z pravidel upravujících toto řízení, což by mohlo nastat v důsledku výkladu a použití příslušných ustanovení zákona, v nichž by byl obsažen např. prvek svévole. Případy, kdy Ústavní soud ústavní stížnost proti pravomocným rozhodnutím obecných soudů o nákladech řízení připustil k věcnému posouzení, jsou výjimečné.

8. Přestože stěžovatelka v ústavní stížnosti odkazuje na četnou nálezovou judikaturu Ústavního soudu, její argumentace zůstává povětšinou pouze v obecné rovině. Je přitom zjevné, že nesouhlasí především s tím, že městský soud vyhodnotil její vyjádření k odvolání vedlejší účastnice řízení jako neúčelně vynaložený náklad. Posouzení účelnosti či neúčelnosti účastníkem řízení vynaložených nákladů je však jednoznačně věcí obecného soudu, který o nich rozhoduje, přičemž přihlíží ke konkrétním okolnostem případu (srov. např. usnesení ze dne 27. 12. 2011

sp. zn.

). Odůvodní-li soud tyto své úvahy dostatečně, nelze jeho postup podle Ústavního soudu z hlediska základních práv a svobod považovat za svévolný, ani za nepřiměřený. V nyní posuzované věci městský soud sice stručně, avšak dostatečným způsobem zdůvodnil, proč nepovažuje vyjádření stěžovatelky k odvolání vedlejší účastnice řízení za účelný úkon, a proto v jeho postupu nelze spatřovat porušení základních práv stěžovatelky. Namítala-li stěžovatelka, že nebyla poučena o možném jiném právním náhledu městského soudu na náklady řízení, přehlíží, že odvolací soud rozhodoval toliko o nákladech odvolacího řízení, pročež jakákoliv poučovací povinnost nebyla ani na místě.

9. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost stěžovatelky jako zjevně neopodstatněnou odmítl podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. prosince 2019

Josef Fiala v. r.

předseda senátu