Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3788/19

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Filipa a Pavla Rychetského o ústavní stížnosti stěžovatele Jana Chaloupky, zastoupeného Mgr. Jiřím Trávníčkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Rybná 682/14, proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. -285 ze dne 4. září 2019 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 č. j. -267 ze dne 28. 5. 2019, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 9, jako účastníků řízení, a Ing. Jozefa Šukoly, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění:

1. U Exekutorského úřadu Praha-západ je pod sp. zn. 156 EX 1044/14 vedena exekuce proti stěžovateli (povinnému) pro vymožení částek 650 000 Kč, 107 593,70 Kč a 6 981,70 Kč s příslušenstvím ve prospěch vedlejšího účastníka (oprávněného). Napadeným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 9 (dále jen "exekuční soud") byl zamítnut další z řady návrhů stěžovatele na odklad provedení exekuce. Městský soud v Praze (dále jen "odvolací soud") dané usnesení k odvolání stěžovatele napadeným usnesením potvrdil.

2. Stěžovatel se v řízení před Ústavním soudem domáhá zrušení napadených rozhodnutí pro porušení jeho práva na soudní ochranu podle d (dále jen " "). Stěžovatel široce popisuje průběh nalézacího řízení a dovozuje nevykonatelnost exekučního titulu (směnečného platebního rozkazu) z nálezu

sp. zn.

ze dne 16. 10. 2012 (N 174/67 SbNU 115; 369/2012 Sb.), jímž Ústavní soud zrušil část , obsahující třídenní lhůtu k podání námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu; stěžovatel k tomu uvádí, provedení kterých důkazů mu v nalézacím řízení nebylo v důsledku neústavní lhůty umožněno. Obecné soudy zamítnutím jeho návrhu na odklad provedení exekuce bezprostředně souvisejícího s návrhem na zastavení exekuce pro nevykonatelnost exekučního titulu nesprávně interpretovaly judikaturu Ústavního soudu, v důsledku čehož nesprávně aplikovaly jednoduché právo, postupovaly formalisticky a dopustily se vad dosahujících intenzity porušení y. Dále se stěžovatel vymezuje vůči průběhu i výsledku nalézacího řízení a žádá Ústavní soud o odklad vykonatelnosti napadených usnesení.

3. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti, která byla podána včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem v souladu s , o Ústavním soudu (dále jen " "), a dospěl k závěru, že je přípustná ve smyslu téhož zákona; je však zjevně neopodstatněná.

4. Ústavní soud není vrcholem soustavy obecných soudů a zásadně není oprávněn zasahovat do jejich rozhodovací činnosti - k tomu je oprávněn jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody, neboť je podle y soudním orgánem ústavnosti. Nepřisvědčily-li tedy obecné soudy tvrzením stěžovatele, vznesené námitky posoudily odlišně od jeho přesvědčení a své právní posouzení přiléhavě a dostatečným způsobem odůvodnily, jde o právní závěry ústavně nezávislých soudů, do jejichž rozhodovací činnosti je ingerence Ústavního soudu nepřípadná.

5. Exekuční soud i odvolací soud svá rozhodnutí dostatečně a srozumitelně odůvodnily. Ve věci podle nich z návrhu ani přiložených důkazů s vyšší mírou pravděpodobnosti nevyplývá, že by exekuce měla být zastavena, není tedy splněna jedna ze zákonných podmínek pro odklad provedení exekuce (§ 54 odst. 6 e. ř.). Postup vedlejšího účastníka v řízení nelze podle soudů považovat za šikanózní, neboť realizace práv přiznaných pravomocným a vykonatelným exekučním titulem je legitimní; exekuce jako taková vždy znamená zásah do oprávněných zájmů a majetku povinného, který sám o sobě nemůže být důvodem k zastavení exekuce. Uvedené námitky stěžovatele ostatně nejsou nové a byly vypořádány již v rámci dříve vyřízených návrhů na odklad provedení exekuce a návrhů na zastavení exekuce podle

6. Stěžovatel opírá své procesní stanovisko zejména o nevykonatelnost exekučního titulu v návaznosti na nález Ústavního soudu

sp. zn.

. Stěžovatel se pokusil dosáhnout zrušení exekučního titulu prostřednictvím obnovy řízení. Řízení o povolení obnovy řízení, i když nalézací soud návrhu nejprve nepravomocně vyhověl, skončilo zamítnutím návrhu odvolacím soudem a Nejvyšší soud dovolání stěžovatele usnesením č. j. -285 ze dne 21. 3. 2019 definitivně odmítl. Přestože uvedené usnesení Nejvyššího soudu není (a v minulosti ani nebylo) předmětem ústavní stížnosti a Ústavní soud je tedy nemůže hodnotit, závěry Nejvyššího soudu přijal za své exekuční soud v napadeném usnesení, čímž zprostředkovaně poskytl Ústavnímu soudu příležitost se vypořádáním stěžovatelovy argumentace zabývat; odvolací soud pak ještě podrobněji rozvedl, proč je argumentace stěžovatele lichá (body 19-28 napadeného usnesení).

7. Ústavní soud v postupu a úvahách obecných soudů neshledává žádnou vadu, natož takovou, která by byla s to ovlivnit výsledek řízení; nesdílí ani přesvědčení stěžovatele, že by si odůvodnění napadených usnesení protiřečila, právě naopak, podle Ústavního soudu jedno doplňuje a přiléhavě rozpracovává druhé. Již v řízení o povolení obnovy řízení bylo osvětleno, že neúspěch stěžovatele v meritu věci nebyl způsoben aplikací neústavní třídenní lhůty, nýbrž neunesením břemene tvrzení a důkazu; stěžovateli se nepodařilo prokázat skutečnosti, na nichž založil svou procesní obranu - nešlo o případ, kdy by v důsledku neústavně přísné koncentrace řízení nedostal ke své obraně vůbec příležitost. Obecné soudy proto v různých fázích soudního řízení o různých návrzích stěžovatele dospěly shodně k témuž závěru, že argumentace stěžovatele je v tomto bodě nepřiléhavá, a Ústavní soud jim nemá co vytknout.

8. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení jako návrh zjevně neopodstatněný. O návrhu na odklad vykonatelnosti Ústavní soud samostatně nerozhodoval, a to s ohledem na dobu uplynuvší mezi podáním ústavní stížnosti a jejím vyřízením; akcesorický návrh pak sdílí osud ústavní stížnosti.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. prosince 2019

Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu