Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3824/19

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Filipa a Pavla Rychetského o ústavní stížnosti korporace CAC Group s. r. o., se sídlem v Praze 2, Vodičkova 12/5, zastoupené JUDr. Michalem Steinerem, advokátem se sídlem v Praze 1, Platnéřská 88/9, proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. -272 ze dne 23. 9. 2019 a výrokům III. a IV. rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 č. j. -239 ze dne 30. 5. 2019, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 5, jako účastníků řízení, a Jana Kubíka, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Obvodní soud pro Prahu 5 (dále jen "nalézací soud") napadeným rozsudkem částečně vyhověl žalobě stěžovatelky o zaplacení 396 200 Kč s příslušenstvím, uložil vedlejšímu účastníkovi zaplatit stěžovatelce 31 512 Kč s úroky z prodlení a ve zbývající části (ohledně zaplacení 364 688 Kč s úroky z prodlení) žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení nalézací soud rozhodl podle a uložil stěžovatelce, která byla se svým nárokem z větší části neúspěšná, zaplatit vedlejšímu účastníkovi na náhradě nákladů řízení 62 278 Kč.

2. Nalézací soud podrobně vysvětlil ve svém nákladovém rozhodnutí, proč v tomto případě není důvod postupovat podle ustanovení a přiznat částečně úspěšné stěžovatelce plnou náhradu nákladů řízení. Stěžejní pro posouzení, zda bude o náhradě nákladů řízení rozhodováno podle , není podle nalézacího soudu povaha nároku, ale to, že co do základu věci měl účastník ve věci plný úspěch a neúspěch se projevil jen ve výši plnění, a to právě a jen proto, že ji na počátku sporu přesně neznal (nemohl znát) a že z tohoto důvodu musela být stanovena pomocí znaleckého posudku. Stěžovatelka výši plnění na počátku sporu znala, neboť nechala znalecký posudek zpracovat, byť ten původně nezohlednil počet najetých kilometrů vozidla a to ani částečně. Minimálně počáteční výše najetých kilometrů při koupi vozidla byla stěžovatelce známa a zároveň byla znalcem na tuto hodnotu dotazována. Stěžovatelce tak nepochybně muselo být známo, že počet najetých kilometrů je údaj, který hodnotu vozidla ovlivňuje, zároveň stěžovatelka podnikala i v oblasti nákupu a prodeje ojetých automobilů; tedy nechala-li by zpracovat úplný znalecký posudek se zohledněním tohoto údaje před podáním žaloby, mohla by výši plnění znát. Zároveň rozdíl v žalované částce a částce přisouzené je natolik markantní, že i pokud by stěžovatelka nenechala před podáním žaloby zpracovat znalecký posudek, ale pouze výši svého nároku odhadla podle svých možností z veřejně dostupných zdrojů pro určení hodnoty havarovaného vozidla (např. prodejní portály autobazarů). Tento způsob odhadu hodnoty vozidla musel být stěžovatelce jako profesionálce v oboru znám a mohla se skutečné škodě alespoň přiblížit. Nejde tedy o případ, kdy stěžovatelka na počátku sporu výši plnění nemohla znát, a proto soud při určení náhrady nákladů řízení věc rozhodl podle

3. Městský soud v Praze (dále jen "odvolací soud") napadeným usnesením nákladové rozhodnutí nalézacího soudu potvrdil. Nalézací soud podle něj označil pro svůj postup přesvědčivé a srozumitelné důvody, se kterými se odvolací soud plně ztotožnil.

4. Řádně zastoupená stěžovatelka ve své včas podané ústavní stížnosti splňující požadavky , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), nesouhlasí se způsobem, jakým obecné soudy rozhodly o náhradě nákladů řízení. Ve své stížnosti se podrobně zabývá skutkovou stránkou věci a důvody, na základě kterých jí měly soudy přiznat náklady řízení v plné výši podle Je přesvědčena, že napadená rozhodnutí jsou svévolná, v extrémním rozporu s principy spravedlnosti a požaduje jejich zrušení usnesení stížnostního soudu v přesvědčení, že jimi bylo porušeno její ústavně zaručené "právo na spravedlivý proces".

5. Ústavní soud nejprve posoudil náležitosti ústavní stížnosti, která byla podána včas a osobou oprávněnou, přičemž stěžovatelka je v souladu s , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), zastoupena advokátem. Ústavní stížnost rovněž nebyla shledána nepřípustnou ve smyslu ; je však zjevně neopodstatněná.

6. Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti; není součástí soustavy obecných soudů, a nepředstavuje proto ani další instanci přezkumu jejich rozhodnutí. Vedení vlastního řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu věci, jakož i výklad a aplikace práva na daný případ náleží obecným soudům. K zásahu do činnosti orgánů veřejné moci je Ústavní soud povolán výhradně tehdy, došlo-li z jejich strany k porušení ústavně zaručených práv nebo svobod stěžovatele. Pro přezkum Ústavním soudem není sama o sobě rozhodná věcná správnost či konkrétní odůvodnění rozhodnutí obecných soudů, nýbrž výhradně dodržení ústavního rámce jejich činnosti.

7. Při posuzování problematiky náhrady nákladů řízení Ústavní soud postupuje zdrženlivě a do rozhodovací činnosti obecných soudů zasahuje pouze výjimečně a v případech, kdy je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti a představuje závažný exces z hlediska intenzity zásahu do základního práva [srov. nález Ústavního soudu ze dne 8. 2. 2007

sp. zn.

(N 27/44 SbNU 319), všechna zde uváděná rozhodnutí Ústavního soudu dostupná na http://nalus.usoud.cz].

8. Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti nevymezila natolik závažné porušení práva, které by svojí intenzitou znamenalo porušení ústavně zaručených práv, a bylo tak způsobilé vyvolat ingerenci Ústavního soudu; její ústavní stížnost představuje výlučně projev nesouhlasu s nákladovými rozhodnutími obecných soudů, a již jen z toho důvodu je neopodstatněná. Vyhověl-li by Ústavní soud za daných okolností ústavní stížnosti, jeho postup by se příčil zásadě subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne rovněž princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 13. 7. 2000

sp. zn.

, N 111/19 SbNU 79).

9. Na základě výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost Ústavním soudem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. prosince 2019

Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu