Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 3831/19

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Zemánkem o ústavní stížnosti advokáta JUDr. Jaroslava Brože, MJur, sídlem Marie Steyskalové 767/62, Brno, insolvenčního správce dlužníka Romana Čechmánka, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. září 2019 č. j. , -648 a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. května 2019 č. j. -629, ve znění opravného usnesení ze dne 5. června 2019 č. j. -636, za účasti Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Brně, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno jeho právo na soudní ochranu podle d (dále jen " "), resp. právo na spravedlivý proces podle Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), byl porušen zákaz libovůle ve smyslu , a 4 y (dále jen " "), resp. a , 2 a 3 y a rovněž bylo porušeno právo na ochranu vlastnictví podle y.

2. Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") usnesením ze dne 20. 5. 2019 č. j. -629, ve znění opravného usnesení ze dne 5. 6. 2019 č. j. -636, v rámci dohlédací činnosti uložil stěžovateli (insolvenčnímu správci), aby náklady řízení v incidenčním řízení vedeném u krajského soudu pod sp. zn. , k jejichž úhradě je povinen, nehradil z prostředků majetkové podstaty dlužníka Romana Čechmánka a tedy, aby je nevedl jako pohledávky věřitelů (účastníků tohoto řízení) v insolvenčním řízení vedeném pod sp. zn. . Dále mu uložil, aby náklady řízení vedeného u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. a náklady řízení vedeného u Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně pod sp. zn. , k jejichž úhradě je povinen, nehradil z prostředků majetkové podstaty dlužníka Romana Čechmánka a tedy aby je nevedl jako pohledávky věřitelů (účastníků těchto řízení) v insolvenčním řízení vedeném pod sp. zn. .

3. Následné odvolání stěžovatele Vrchní soud v Olomouci (dále jen "vrchní soud") usnesením ze dne 30. 9. 2019 č. j. , -648 odmítl podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), neboť nebylo přípustné. K tomu uvedl, že proti rozhodnutím vydaným v rámci dohlédací činnosti, kterým insolvenční soud ukládá povinnosti týkající se činnosti jednotlivých subjektů, není odvolání přípustné, nestanoví-li zákon jinak. Rozhodnutím krajského soudu byly stěžovateli uloženy povinnosti, které se týkají jeho činnosti při výkonu funkce, nikoliv jeho osobního nároku.

4. Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti, a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání, stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). V posuzované věci k takovému závěru nedospěl.

5. Podle je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje. Takovým procesním prostředkem se ve smyslu rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Z uvedeného vyplývá, že pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje ve zmíněném požadavku předchozího vyčerpání všech poskytovaných procesních prostředků a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit.

6. Z ústavní stížnosti se v prvé řadě podává, že stěžovatel podal proti rozhodnutí krajského soudu žalobu pro zmatečnost, o níž dosud nebylo rozhodnuto (z databáze ministerstva spravedlnosti dostupné na https://infosoud.justice.cz vyplývá, že řízení o žalobě pro zmatečnost bylo přerušeno). V této souvislosti je přitom nutné připomenout, že žaloba pro zmatečnost patří mezi opravné prostředky, které jsou stěžovatelé povinni před podáním ústavní stížnosti uplatnit [srov. stanovisko pléna Ústavního soudu sp. zn. ze dne 16. 12. 2008 (ST 26/51 SbNU 839)]. Pokud tedy stěžovatel svého práva podat mimořádný opravný prostředek využil, je nezbytné tuto podanou žalobu pro zmatečnost považovat za poslední procesní prostředek, který zákon k ochraně jeho práva poskytuje a ústavní stížnost bude možné podat, až bude rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost.

7. Co se týče napadeného rozhodnutí vrchního soudu, podle platí, že účastník řízení může žalobou pro zmatečnost napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo mj. odmítnuto odvolání. Stěžovatel ústavní stížností brojí právě proti rozhodnutí, kterým bylo rozhodnuto o odmítnutí jeho odvolání, proti němuž je však s ohledem na [v intencích , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), ve znění pozdějších předpisů] přípustná žaloba pro zmatečnost. V tomto případě je tedy naopak povinností stěžovatele s ohledem na výše citované stanovisko pléna Ústavního soudu tento mimořádný opravný prostředek využít.

8. S ohledem na výše uvedené je podání ústavní stížnosti namístě až tehdy, pokud všechny ostatní dostupné právní prostředky k ochraně základního práva či svobody stěžovatele selžou. Na jedné straně je nevhodné souběžné podávání ústavní stížnosti a mimořádných opravných prostředků (v dané věci tedy žaloby pro zmatečnost), kteréžto řešení ani nevyhovuje požadavku právní jistoty [srov. například usnesení Ústavního soudu ze dne 29. 7. 2011

sp. zn.

či usnesení ze dne 10. 2. 2011

sp. zn.

(všechna zde citovaná rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz)], na straně druhé je povinností stěžovatele mimořádný opravný prostředek využít, nabízejí-li tuto možnost procesní předpisy. Zásah Ústavního soudu by byl v tuto chvíli v rozporu jak se zmíněnou zásadou subsidiarity, tak i se zásadou minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci. Pokud by byla ústavní stížnost věcně posouzena před rozhodnutím o mimořádném opravném prostředku, mohl by Ústavní soud nepřípustně zasáhnout do rozhodování obecných soudů. Pokud by naopak vyčkával na rozhodnutí o nich, zbytečně by prodlužoval své řízení (v rozporu s y). Podání ústavní stížnosti je proto předčasné.

9. Ústavní soud s ohledem na výše uvedené považuje ústavní stížnost stěžovatele za nepřípustnou a jako takovou ji musel soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 10. prosince 2019

Jiří Zemánek v. r.

soudce zpravodaj