Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 3585/19

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy a soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudců Tomáše Lichovníka a Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti stěžovatelů Zdeňka Churáčka a Jarmily Churáčkové, zastoupených JUDr. Emilem Jančou, advokátem, se sídlem Sartoriova 12, Praha, proti usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. -41 ze dne 9. září 2019, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci a průběh předchozího řízení

1. Včas podanou ústavní stížností ( , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen " ") a splňující i ostatní zákonem stanovené podmínky řízení [ a contrario; , ] brojí stěžovatelé proti v záhlaví citovanému usnesení Vrchního soudu v Praze, neboť mají za to, že jím byla porušena jejich základní práva zaručená v a d (dále jen " "), jakož i ústavní principy zakotvené v y a y.

2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a připojených listin, stěžovatelé, jakožto žalovaní, jsou účastníci řízení vedeného u Okresního soudu Praha - východ (dále jen "okresní soud") pod sp. zn. , v rámci kterého je projednávána žaloba na zaplacení částky ve výši 76 249 Kč s příslušenstvím, podaná Ing. T. Korandou, správcem konkursní podstaty Bytového družstva X.

3. Stěžovatelé v tomto řízení namítli s odkazem na ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ") a , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), ve znění pozdějších předpisů, nedostatek věcné příslušnosti okresního soudu a navrhli, aby byla věc postoupena Městskému soudu v Praze.

4. V postupu podle předložil okresní soud věc k projednání Vrchnímu soudu v Praze (dále jen "vrchní soud"). Ten ovšem dospěl v záhlaví specifikovaným usnesením k závěru, že jsou k projednání a rozhodnutí věci v prvním stupni věcně příslušné okresní soudy.

5. Vrchní soud v rámci rekapitulace řízení uvedl, že v projednávané věci se žalobce, jako insolvenční správce dlužníka Bytové družstvo X, domáhá po stěžovatelích uhrazení dlužné částky představující rozdíl mezi hodnotou majetku stěžovatelů, který nabyli na základě zákona o vlastnictví bytů jako konkursní věřitelé uvedeného bytového družstva, a částkou, která odpovídá poměrnému uspokojení "ostatních pohledávek" ve smyslu , o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ").

6. V odkazu na judikaturu Nejvyššího soudu vrchní soud dále vyložil, že podle se pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto zákona [tedy i pro konkursní řízení, jež je relevantní v nyní projednávaném případě] použijí dosavadní právní předpisy. To tudíž znamená, že pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená podle , která pokračují po 1. 1. 2008, se po uvedeném datu použije coby "dosavadní právní předpis" nejen ve znění účinném do 31. 12. 2007, ale rovněž , taktéž ve znění účinném do 31. 12. 2007.

7. Vrchní soud neshledal námitku stěžovatelů důvodnou, neboť "v projednávané věci se nejedná o spor podle mezi obchodní korporací (družstvem) a jejím členem, vyplývající na účasti na ní, ale o spor věřitele na zaplacení pohledávky, k jehož projednání a rozhodnutí jsou v prvním stupni věcně příslušné okresní soudy dle " Současně uvedl, že se v dané věci nemůže jednat ani o spor dle [ ].

II. Argumentace stěžovatelů

8. Stěžovatelé brojí nyní předkládanou ústavní stížností proti citovanému závěru vrchního soudu, neboť již nemají k dispozici jiné prostředky ochrany svých práv. Jsou i nadále toho názoru, že věc má být v prvním stupni projednána krajským soudem. Ke správnému posouzení žaloby je nutné zkoumat skutečnosti důležité pro konkursní řízení. Na podporu své argumentace odkazují na usnesení Vrchního soudu v Olomouci (srov. usnesení č. j. -234 ze dne 15. 8. 2019), v němž tento soud dospěl (dle názoru stěžovatelů) v totožné věci k odlišnému závěru, tj. že je dána věcná příslušnost krajských soudů. Stěžovatelé dále poukazují na vyjádření žalobce, správce konkursní podstaty, jenž sám uvedl, že "skutečnosti odůvodňující vznik a výši pohledávky, nemají původ v insolvenčním řízení, nýbrž v řízení konkurzním" (srov. napadené usnesení vrchního soudu, bod 2). Odkazují na nález Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 6. 5. 2004 (N 66/33 SbNU 155), z něhož dovozují své postavení konkursních věřitelů. Současně navrhují, aby Ústavní soud posoudil možnost vyřízení jejich ústavní stížnosti mimo pořadí v souladu s .

III. Hodnocení Ústavního soudu

9. Procesně bezvadná ústavní stížnost byla podána včas oprávněnými osobami, které jsou řádně zastoupeny. K jejímu projednání je Ústavní soud příslušný a jde zároveň o návrh přípustný, neboť směřuje proti rozhodnutí vrchního soudu, proti němuž nejsou opravné prostředky přípustné.

10. Podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. Podle musí být usnesení o odmítnutí návrhu písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

11. Ústavní soud je dle článku 83 y soudním orgánem ochrany ústavnosti, přičemž v rámci této své pravomoci mj. rozhoduje o ústavních stížnostech proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. článek 87 odst. 1 písm. d) y].

12. Ústavní soud ve svých rozhodnutích opakovaně zdůraznil, že není oprávněn zasahovat do jurisdikce obecných soudů, neboť není vrcholným článkem jejich soustavy a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí ( a y). Dále zdůraznil subsidiární charakter ústavní stížnosti jako prostředku ochrany základních práv a svobod i princip minimalizace zásahů do pravomoci jiných orgánů veřejné moci [srov. nález

sp. zn.

ze dne 3. 6. 2003 (N 75/30 SbNU 203)].

13. Ústavní soud dále připomíná, že je-li ústavní stížnost podána proti rozhodnutí obecného soudu, není povinnost ústavněprávní argumentace naplněna, namítá-li stěžovatel toliko věcnou nesprávnost či nerespektování podústavního práva. Takovou argumentací je Ústavní soud stavěn do role další instance v soustavě obecných soudů, jíž však, jak bylo výše uvedeno, není. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení nebo v rozhodnutí jej završujícím nebyly porušeny ústavními předpisy chráněné práva a svobody účastníka řízení, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé.

14. Podstata ústavní stížnosti směřuje proti mechanismu, kterým obecné soudy určují věcnou příslušnost soudů, a v tomto ohledu poukazuje na nejednotnost jejich právního názoru. Odkazuje přitom na rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci, jež není předmětem nyní projednávané věci a které věcnou příslušnost zakládá odlišně, na jiných důvodech. Sjednocení této otázky podústavního práva však přísluší samotným obecným soudům. Ústavní soud v nyní projednávaném případě neshledal důvody pro zásah do jurisdikce obecných soudů. Vrchní soud v Praze vyložil, jakými úvahami byl veden při formulaci shora rekapitulovaných právních závěrů. Nadto je třeba konstatovat, že zatímco v současnosti stěžovatelé brojí proti toliko hypotetickému porušení a y, v budoucnu jim není odepřena možnosti brojit proti obsazení soudu v rámci přezkumu konečného rozhodnutí ve věci .

15. Ústavní soud tak s ohledem na shora uvedené dospěl k závěru, že ústavní stížností napadeným rozhodnutím vrchního soudu nedošlo k porušení ústavně zaručených práv stěžovatelů vymezených v a Listin, ani ústavních principů zakotvených v y a y.

16. Podanou ústavní stížnost je tak na místě odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný podle . Pro úplnost Ústavní soud dodává, že o návrhu na přednostní projednání věci pro její naléhavost podle tento soud samostatně nerozhodoval. Z procesního hlediska by byl takový postup zjevně neúčelný za situace, kdy mohl Ústavní soud (kvazi)meritorně rozhodnout neprodleně po seznámení se s projednávaným případem.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. listopadu 2019

David Uhlíř v. r.

předseda senátu