Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 4300/18

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy a soudce zpravodaje Davida Uhlíře, soudce Tomáše Lichovníka a soudce Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele R. V., zastoupeného JUDr. Ondřejem Čechem, advokátem, Ph.D., se sídlem v Praze, Dlouhá 705/16, proti usnesení Městského soudu ze dne 30. října 2018 č. j. -210 a proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 30. srpna 2018 č. j. -199, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění :

1. Ústavní stížností se stěžovatel domáhal zrušení shora uvedených usnesení obecných soudů. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 30. 8. 2018 č. j. -199 bylo ve věci stěžovatele jako žalobce proti žalované České republice, za kterou jednalo Ministerstvo spravedlnosti, o zaplacení částky 56 221 000 Kč s příslušenstvím, zastaveno řízení o žádosti stěžovatele o osvobození od soudních poplatků ze dne 6. 8. 2018. Usnesením Městského soudu ze dne 30. 10. 2018 č. j. -210 jako soudu odvolacího bylo usnesení obvodního soudu potvrzeno.

2. Stěžovatel se závěry soudů nesouhlasí a obsáhle argumentuje ve prospěch svého názoru, že v opakované žádosti o osvobození od soudních poplatků doplnil skutková tvrzení o majetkových poměrech svých a své rodiny, které prý doložil relevantními důkazy. Polemizuje s tím, jak soudy hodnotily jím nabídnuté důkazy a jejich přístup označuje za svévolný a arbitrární, zasahující do jeho legitimního očekávání a právní jistoty. Usnesení odvolacího soudu považuje za nepřezkoumatelné a nedostatečně odůvodněné. Stěžovatel dále konstatoval, že tato ústavní stížnost je již v pořadí druhá; první podal poté, co bylo pravomocně rozhodnuto o jeho první žádosti o osvobození od soudních poplatků a spojil ji s návrhem na zrušení části zákona o soudních poplatcích.

3. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Soudy obou stupňů opakovaně uvedly důvody, které je vedly k závěru, že stěžovatel dostatečně nedoložil své majetkové poměry. Odvolací soud ostatně rovněž poukázal na to, že stěžovatelem v žalobě požadovaná částka je mimořádně vysoká a takový nárok mu evidentně nemohl vzniknout. Funkce exekutora zanikla u stěžovatele v souvislosti s jeho odsouzením za trestný čin spáchaný ve funkci a soud dále konstatoval, že vyvolal následně žalobami několik desítek sporů na hranici chování litigózního a svévolného. Je zřejmé, že v daném případě jde o výklad podústavního práva, kde se právní názor stěžovatele liší od názoru obecných soudů a v zásadě se domáhá přehodnocování dokazování. Za tohoto stavu Ústavní soud nehodlá, a s odkazem na zásady řízení před tímto soudem ani nemůže uvedené závěry nezávislých soudů podrobně přezkoumávat. Obdobně bylo ostatně rozhodnuto i v případě první ústavní stížnosti stěžovatele v této věci, kterou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 3. září 2019 pod sp.zn.

. Pro úplnost nutno konstatovat, že problematiku soudních poplatků, vyžadovaných při podání žalob proti státu z titulu náhrady škody způsobené při výkonu státní moci, v případě uplatnění poplatkové povinnosti v řízení odvolacím vyřešil Ústavní soud nálezem sp.zn.

I.ÚS 1415/18

ze dne 23. 4. 2019.

4. Z uvedených důvodů byla ústavní stížnost odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. listopadu 2019

David Uhlíř v. r.

předseda senátu