Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 3699/19

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Zemánkem o ústavní stížnosti nezletilého stěžovatele R. V. R. a stěžovatelky M. H., obou zastoupených JUDr. Janem Holubem, LL.M., advokátem, sídlem Kleinerova 1504/24, Kladno, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. srpna 2019 č. j. -67, za účasti Krajského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a V. R., jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím byla porušena práva týkající se ochrany rodičovství a rodiny zakotvená v d (dále jen " "), přičemž zvláštní ochrana náleží dětem a mladistvým ( Úmluvy o právech dítěte). Rovněž bylo porušeno práva na soudní ochranu podle y.

2. Krajský soud v Praze (dále jen "krajský soud") v exekuční věci usnesením ze dne 29. 8. 2019 č. j. -67 odmítl podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), odvolání stěžovatelky (matky oprávněného nezletilého stěžovatele) proti usnesení Okresního soudu v Kladně (dále jen "okresní soud") ze dne 18. 6. 2019 č. j. -56, jímž byla částečně zastavena exekuce vedená pro vymožení dlužného výživného. Exekuce byla zastavena co do způsobu vedení exekuce pozastavením řidičského oprávnění vedlejšího účastníka řízení (povinného). Odmítnutí odvolání krajský soud odůvodnil tím, že stěžovatelka nebyla účastníkem exekučního řízení a nezletilého v něm nezastupovala, neboť pro exekuční řízení byl nezletilému soudem ustanoven opatrovník. Opatrovník (statutární město Kladno), jemuž bylo usnesení okresního soudu o částečném zastavení exekuce řádně doručeno, pak odvolání nepodal. Za situace, kdy byl nezletilému pravomocně ustanoven opatrovník, vyhodnotil krajský soud odvolání stěžovatelky jako odvolání podané osobou, které k jeho podání nebyla oprávněna, neboť sama není v řízení o exekuci výživného samostatným účastníkem řízení.

3. Stěžovatelé v ústavní stížnosti vysvětlují, že hlavním důvodem pro podání odvolání stěžovatelkou byla nečinnost a naprostá pasivita soudem ustanoveného kolizního opatrovníka, který se v řízení o návrhu vedlejšího účastníka řízení na zastavení exekuce neúčastnil jednání a nikterak proti rozhodnutí okresního soudu nebrojil. Domnívají se, že aplikace práva krajským soudem byla formalistická a mechanická, ve svém důsledku vedoucí k porušení shora uvedených základních práv nejen nezletilého, ale i stěžovatelky. Krajský soud přenesl na nezletilého a stěžovatelku odpovědnost za nečinného kolizního opatrovníka.

4. Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti, a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání, stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). V posuzované věci k takovému závěru nedospěl.

5. Podle je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje. Takovým procesním prostředkem se ve smyslu rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Z uvedeného vyplývá, že pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje ve zmíněném požadavku předchozího vyčerpání všech poskytovaných procesních prostředků a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit.

6. Ústavní soud se nejprve zabýval ústavní stížností nezletilého R. V. R., kterému byl jako oprávněnému v exekučním řízení ustanoven z důvodu střetu zájmů mezi rodiči a dítětem kolizní opatrovník (Statutární město Kladno). Takto ustanovený opatrovník je i procesním zástupcem pro exekuční řízení a jedině on by mohl za nezletilého stěžovatele podat odvolání proti usnesení o částečném zastavení exekuce, pakliže by dospěl k závěru, že je to v jeho zájmu. Nelze pak vytýkat krajskému soudu, že odvolání podané matkou nezletilého, která není účastnicí exekučního řízení, bylo odmítnuto podle jako odvolání podané někým neoprávněným, neboť zájmy nezletilého mohl v dané věci procesně uplatňovat toliko veřejný opatrovník, který však odvolání proti usnesení okresního soudu nepodal. Tím, že odvolání proti usnesení okresního soudu nepodal nezletilý stěžovatel v řádném zastoupení (ustanoveným kolizním opatrovníkem), vyvstala situace - pro posouzení jeho následné ústavní stížnosti určující - že před jejím podáním nevyčerpal všechny prostředky k ochraně svých práv, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje ( ), což zakládá důvod pro její odmítnutí podle .

7. Na druhou stranu ovšem nelze přehlédnout tvrzení stěžovatelů, že kolizní opatrovník ustanovený soudem pro řádné hájení zájmů nezletilého, jako účastníka exekučního řízení, zůstal v řízení zcela pasivní. Takové zcela formální ustanovení opatrovníka nemá pro nezletilého žádný význam. Jak Ústavní soud vyjádřil v celé řadě rozhodnutí [např. nález ze dne 31. 3. 2005

sp. zn.

(N 69/36 SbNU 731); všechna zde citovaná rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz] ustanovení opatrovníka musí být vedeno snahou, aby nevznikly pochybnosti, zda opatrovník bude objektivně způsobilý hájit zájmy opatrovaného. Soud musí jmenovat takového kolizního opatrovníka, který je schopen vystupovat v zájmu účinné ochrany práv opatrovance. Je úkolem soudu, aby k případným námitkám vůči výběru kolizního opatrovníka vyhodnotil, zda vznikla pochybnost o schopnosti opatrovníka řádně hájit zájmy opatrovance a zda lze eventuálně tuto pochybnost rozptýlit jmenováním odlišného kolizního opatrovníka, nebo jiným způsobem.

8. Co se týče ústavní stížnosti stěžovatelky (matky nezletilého), bylo ji třeba rovněž odmítnout pro nepřípustnost podle . Podle platí, že účastník řízení může žalobou pro zmatečnost napadnout pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení, jakož i pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání nebo dovolání pro opožděnost. Jelikož za dané situace existovala možnost domáhat se ochrany práv prostřednictvím uplatnění žaloby pro zmatečnost a z podané ústavní stížnosti nevyplývá, že by stěžovatelka tohoto mimořádného opravného prostředku využila, Ústavní soud ústavní stížnost posoudil jako návrh nepřípustný (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 16. 1. 2017

sp. zn.

a ze dne 18. 1. 2018

sp. zn.

). Pro úplnost Ústavní soud dodává, že žaloba pro zmatečnost patří mezi ty opravné prostředky, které jsou stěžovatelé povinni před podáním ústavní stížnosti uplatnit [srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 16. 12. 2008 sp. zn. (ST 26/51 SbNU 839)].

9. S ohledem na výše uvedené bylo třeba ústavní stížnost považovat ze nepřípustnou a jako takovou ji musel soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 28. listopadu 2019

Jiří Zemánek v. r.

soudce zpravodaj