Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2099/19

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Filipa a Jaroslava Fenyka o ústavní stížnosti R. K., t. č. v ÚVTOS Budovateľská 1, Košice, Slovenská republika, zastoupeného Mgr. Mikulášem Vargicem, advokátem se sídlem v Brně, Trnitá 500/9, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci č. j. -61 ze dne 22. ledna 2019 a proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. -20 ze dne 13. září 2017, ve znění opravného usnesení č. j. -42 ze dne 30. října 2017, za účasti Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Brně, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatel se v řízení před obecnými soudy domáhal zrušení výmazu obchodní korporace EK STAVBY s. r. o., IČ 29229146, posledně sídlem v Brně, Tábor 531/50a, neboť mu nebyly vydány doklady o skončení jeho pracovního poměru u této společnosti. Usnesením č. j. -20 ze dne 13. 9. 2017, ve znění opravného usnesení č. j. -42 ze dne 30. 10. 2017, rozhodl Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") o návrhu stěžovatele na osvobození od soudního poplatku tak, že je nepřiznal pro zřejmě bezúspěšné uplatňování práva. Vrchní soud v Olomouci (dále jen "vrchní soud") uvedené rozhodnutí napadeným usnesením potvrdil.

2. Stěžovatel, navzdory doporučení advokáta, jenž mu byl určen Českou advokátní komorou podle , o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, trvá na podané ústavní stížnosti a domáhá se zrušení napadených rozhodnutí pro rozpor s d (dále jen " "). Stěžovatel zpochybňuje výklad pojmu "zájem hodný právní ochrany" ve smyslu a tvrdí, že obecné soudy svůj závěr přesvědčivě nevysvětlily a nezabývaly se vůbec tím, zda má stěžovatel reálnou možnost se k požadovaným dokumentům z u pro výkon trestu odnětí svobody v Košicích dostat. Obecné soudy rovněž nevypořádaly námitku stěžovatele, že v jiném soudním řízení bylo stěžovateli osvobození od soudního poplatku přiznáno a jeho poměry se od té doby nezměnily.

3. Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem v souladu s , o Ústavním soudu (dále jen " "), je přípustná ve smyslu téhož zákona, avšak je zjevně neopodstatněná.

4. Ústavní soud neshledal nic závadného na odůvodnění rozhodnutí krajského soudu, potvrzeného vrchním soudem, podle kterého šlo o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva proto, že zájem stěžovatele na vydání dokladu o skončení pracovního poměru u společnosti není zájmem hodným právní ochrany ve smyslu a zrušení výmazu společnosti není adekvátním postupem k zachování práv stěžovatele. Vrchní soud doplnil, že stěžovatel ani nespecifikoval, jakou konkrétní u žádá vydat, v každém případě však k jejímu získání není existence právnické osoby nutná. Stěžovatel se může u insolvenčního soudu informovat, kdo převzal před výmazem společnosti povinnost archivovat příslušné dokumenty, a obrátit se s žádostí o vydání potřebné y na konkrétní osobu.

5. Námitka stěžovatele, že v jiném soudním řízení mu bylo osvobození od soudního poplatku přiznáno, není relevantní, neboť obecné soudy jeho tíživé poměry nezpochybnily. Další z podmínek přiznání osvobození od soudního poplatku podle je však požadavek, aby účastník řízení neuplatňoval svá práva zřejmě bezúspěšným způsobem - právě ten ve věci stěžovatele nebyl splněn. Nepřiznání osvobození od soudního poplatku může v odůvodněných případech dosáhnout až ústavněprávní roviny v podobě neústavního zamezení přístupu k soudu ve smyslu y; o takový případ však ve věci stěžovatele nejde. Obecné soudy srozumitelně a jasně vysvětlily, jaké má stěžovatel k ochraně svých práv možnosti a proč podaný návrh mezi ně nepatří; stěžovatelův pobyt ve výkonu trestu odnětí svobody na jejich správnosti nic nemění. Dokáže-li stěžovatel z věznice korespondovat, podat projednávaný (a z hlediska uplatnění jeho práv neefektivní) návrh a získat dokonce pro vedení soudního řízení v České republice bezplatnou právní pomoc, nevidí Ústavní soud překážku pro ochranu jeho práv postupem, který mu v napadených rozhodnutích nabízejí obecné soudy.

6. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. listopadu 2019

Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu