Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2867/19

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Filipa a Jaroslava Fenyka o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti TAHI CZ s. r. o. se sídlem v Zábřehu, Nemile 19, zastoupené Mgr. Janem Drapáčem, advokátem se sídlem v Zábřehu, náměstí Osvobození 255/28, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. -35 ze dne 13. června 2019, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, a Státního úřadu inspekce práce se sídlem v Opavě, Kotlářská 451/13, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Rozhodnutím Oblastního inspektorátu práce pro Plzeňský a Karlovarský kraj č. j. 5055/6.30/15-53 ze dne 25. února 2016 byla stěžovatelka shledána vinnou ze spáchání správního deliktu v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (dále jen "BOZP") podle a písm. z) , o inspekci práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), za což jí byla uložena pokuta ve výši 160 000 Kč. Výrokem č. III bylo správní řízení pro podezření ze spáchání správního deliktu podle zákona o inspekci práce částečně zastaveno.

2. Státní úřad inspekce práce (dále jen "vedlejší účastník") na základně odvolání stěžovatelky svým rozhodnutím č. j. 1731/1.30/16-3 ze dne 14. července 2016 prvostupňové rozhodnutí správního orgánu potvrdil a z důvodu novelizace dotčených zákonných ustanovení formulačně upravil jeho znění ve výroku I. bodu 3.

3. Krajský soud v Plzni (dále jen "krajský soud") zamítl jako nedůvodnou žalobu stěžovatelky směřující proti rozhodnutí vedlejšího účastníka rozsudkem č. j. -76 ze dne 30. dubna 2018. Krajský soud dospěl k závěru, že správní orgány skutkový stav zjistily řádně a odpovídajícím způsobem jej právně posoudily. V souvislosti s pracovním úrazem zaměstnance stěžovatelky byla provedena kontrola, na základě které bylo se stěžovatelkou zahájeno správní řízení; jeho předmětem však bylo prověření dodržování povinností stěžovatelky na úseku BOZP a nikoli okolností vzniku pracovního úrazu. Z tohoto důvodu krajský soud neprovedl důkazy, které se předmětu řízení netýkaly. Krajský soud dále zdůraznil, že na odpovědnosti stěžovatelky nemění nic ani to, že jedno a totéž opatření ohledně BOZP mohly mít povinnosti přijmout i jiné odpovědné subjekty.

4. Nejvyšší správní soud následně zamítl stěžovatelčinu kasační stížnost jako nedůvodnou rozsudkem č. j. -35 ze dne 13. června 2019; podle něj stěžovatelka bezpochyby v postavení zhotovitele vystupovala. Ke kasační námitce stěžovatelky, že nebyla povinna objasnit příčiny a okolnosti vzniku pracovního úrazu zaměstnance, Nejvyšší správní soud uvedl, že krajský soud správně zdůraznil, že to není předmětem daného řízení; podobně se pak Nejvyšší správní soud ztotožnil i s ostatními závěry krajského soudu.

5. Proti rozsudku Nejvyššího správního soudu se stěžovatelka brání ústavní stížností a navrhuje jeho zrušení; namítá porušení a d (dále jen "") a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").

6. Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a stěžovatelka je řádně zastoupena advokátem v souladu s , ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""); rovněž není nepřípustná ve smyslu téhož zákona. Ústavní stížnost je však zjevně neopodstatněná.

7. Podle y je Ústavní soud soudním orgánem ochrany ústavnosti, není součástí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu právo zasahovat do jejich rozhodovací činnosti, nejde-li otázky ústavněprávního významu. Ústavní soud proto není povolán k přezkumu aplikace podústavního práva a může tak činit jen tehdy, jestliže současně shledá porušení základního práva či svobody. Interpretace zákonných a podzákonných právních norem, která nešetří základní práva v co nejvyšší míře při současném dodržení účelu aplikovaných právních norem, anebo interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti, pak znamenají porušení základního práva či svobody [srov. např. nález

sp. zn.

ze dne 25. 9. 2007 (N 148/46 SbNU 471), všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz).

8. Ve své ústavní stížnosti stěžovatelka dostatečně nepopsala, v čem konkrétně spatřuje zásah do svých ústavně zaručených práv. Stěžovatelka pouze polemizuje se závěry správních orgánů a soudů, odkazuje na příslušnou zákonnou úpravu v oblasti BOZP, avšak logicky a srozumitelně nepředkládá relevantní ústavněprávní argumentaci, proč a jak by měla rozhodnutí správních soudů porušit její základní práva. Stěžovatelka se svojí argumentací, jejíž podstatnou část vznesla již v řízení před správními soudy, snaží nepřípustně učinit z Ústavního soudu další instanci obecné justice.

9. Ústavní soud posoudil napadený rozsudek Nejvyššího správního soudu a dospěl k závěru, že správní orgány a správní soudy učinily dostatečná skutková zjištění, vypořádaly se s argumentací stěžovatelky a dospěly k logickým právním závěrům, které odůvodnily ústavně konformním způsobem.

10. Napadenými rozsudky nebyla porušena ústavně zaručená práva stěžovatelky. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. listopadu 2019

Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu