Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3413/19

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Filipa a Jaroslava Fenyka o ústavní stížnosti stěžovatele J. P., nyní ve Vazební věznici Praha-Ruzyně, zastoupeného JUDr. Zdeňkem Grusem, advokátem se sídlem v Ústí nad Labem, Resslova 1754/3, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. -22 ze dne 21. srpna 2019, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem, jako účastníka řízení, a Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Okresní soud v Litoměřicích (dále jen "soud prvního stupně") ponechal stěžovatele usnesením č. j. -13 ze dne 26. července 2019 ve vazbě (výrok I), zamítl jeho žádost o propuštění z vazby (výrok II), nestanovil nad ním dohled probačního úředníka (výrok III), nepřijal jeho slib (výrok IV) a neuložil mu předběžná opatření - elektronický kontrolní systém umožňující detekci jeho pohybu, povinnost mít u sebe telefonní přístroj ani povinnost zdržovat se (od 19:00 do 6:00 hod) v místě svého bydliště (výrok V). Napadeným usnesením pak Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen "stížnostní soud") zamítl stížnost stěžovatele proti usnesení soudu prvního stupně.

2. Právně zastoupený stěžovatel ve své včas podané ústavní stížností splňující požadavky , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), namítá nedodržení požadavku na řádné odůvodnění rozhodnutí, jímž byl ponechán ve vazbě proto, že existuje nebezpečí pokračování v trestné činnosti, neboť je nemajetný a obeznámený s výrobou drog. Stěžovatel přitom k věci opakovaně vypovídal a vyjádřil se ke všem kladeným dotazům; přesto nebylo řízení ukončeno a orgány činné v trestním řízení nepřistoupily na jiné než vazební stíhání. Stěžovatel je přesvědčen, že použitím jím navržených omezení by neměl fakticky jakoukoliv šanci pokračovat v trestné činnosti, která mu, při zachování presumpce neviny, nebyla doposud prokázána. Vazba je nástrojem ultima ratio a nesmí být předčasným výkonem trestu; neaplikování nabízených záruk proto vede k omezení jeho základních práv. K tomu stěžovatel odkázal na judikaturu Ústavního soudu, např. na nálezy

sp. zn.

ze dne 6. 3. 1997 (N 24/7 SbNU 153) nebo

sp. zn.

ze dne 14. 9. 2016 (N 178/82 SbNU 727). S ohledem na uvedené stěžovatel navrhuje zrušit napadené usnesení, neboť jím byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v , 2 a 5, 36 odst. 1 a 40 odst. 2 d (dále jen " "), jakož i v , 6 a 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"); současně navrhuje, aby Ústavní soud s ohledem na naléhavost věci o jeho ústavní stížnost rozhodl mimo pořadí přednostně.

3. Z předložených rozhodnutí se podává, že soud prvního stupně rozhodoval ve vazebním zasedání konaném za nepřítomnosti stěžovatele, který se řádně omluvil a netrval na své účasti; jeho obhájce konstatoval délku trvání vazby - s tím, že v průběhu posledních dvou měsíců nebyly bez stěžovatelova zavinění provedeny žádné úkony. Proto byl obhájce přesvědčen o možnosti stíhání na svobodě a navrhl omezení (elektronický náramek, telefonní dostupnost, zajištění práce, pobyt v místě bydliště a pracoviště, dohled probačního úředníka). Stěžovatel je stíhán společně s dalšími osobami pro trestný čin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy ve velkém rozsahu a v organizované skupině [ , 2 písm. a), 3 písm. c) ]. Od vzetí stěžovatele do vazby/zahájení jeho trestního stíhání bylo trestní stíhání rozšířeno, a to nejen proti stěžovateli, ale i dalším osobám, neboť vyšly najevo další dílčí skutky. Vyšetřování probíhá za mezinárodní spolupráce v SRN a Polsku, a také proto nebylo doposud ukončeno. Soud prvního stupně po seznámení s obsahem policejního spisu a předloženými návrhy dospěl k závěru, že je namístě nadále stěžovatele stíhat vazebně.

4. Stížnostní soud nezjistil, že by soud prvního stupně pochybil, vzal přitom v úvahu, že při zachování presumpce neviny je vazební stíhání nástrojem ultima ratio; přesto je v tomto případě podezření natolik intenzivní, že odůvodňuje jeho aplikaci. Stížnostní soud rovněž zohlednil jak vysoký stupeň společenské škodlivosti, tak dlouhodobé a opakované páchání stíhané činnosti, obstát nemohla ani argumentace potřebami stěžovatelovy družky a jejich dítěte, je-li na nezaměstnaného a nemajetného stěžovatele vedeno několik exekucí. Právě zajištění potřeb a vypořádání pohledávek by stěžovateli mohlo být dostatečnou motivací k páchání ekonomicky výhodné trestné činnosti.

5. Úkolem obecných soudů je při rozhodování o vazbě posoudit existenci konkrétních okolností pro uvalení či prodloužení vazby a vydat příslušné rozhodnutí; pracují přitom s individuálními a aktuálními fakty každého jednotlivého případu. Ústavní soud pak posuzuje, zda orgány činné v trestním řízení při rozhodování nepochybily způsobem, zkracujícím účastníky v jejich zaručených právech, a zda jednající orgán veřejné moci měl k vydání rozhodnutí pravomoc, hodnověrné a přezkoumatelné důvody.

6. Podle y ČR jsou základní práva pod ochranou soudní moci; podle y nikdo nesmí být zbaven svobody jinak než ze zákonných důvodů a způsobem, který zákon předvídá (odstavec 2), nikdo nesmí být vzat do vazby, leč z důvodů a na dobu stanovenou v zákoně a na základě rozhodnutí soudu (odstavec 5). Rozhodnutí o ponechání (vzetí) do vazby je zatímní a zákonem předvídané opatření, jehož účelem je urychlení vyšetřování, aniž by tím současně bylo rozhodnuto o vině. Bylo-li rozhodnuto o ponechání stěžovatele ve vazbě, učinil takové rozhodnutí příslušný soud v souladu s příslušnou právní úpravou (§ 67, 68 72 a násl. trestního řádu). Obecný soud rovněž zhodnotil návrhy, jimiž stěžovatel požadoval nahrazení vazby jiným zákonem předvídaným nástrojem (§ 71a, 72, 73 trestního řádu), a stěžovateli tak nebylo upřeno ani právo na soudní ochranu ( y). Proti rozhodnutí soudu prvního stupně podal stěžovatel stížnost, kterou napadeným usnesením stížnostní soud zamítl [§ 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu]; stěžovatel tak nebyl zbaven ani práva na opravné prostředky ( Úmluvy). Jak je patrné z odůvodnění napadeného usnesení, stížnostní soud se zabýval rovněž presumpcí neviny ( y), aplikací vazby jako nástroje ultima ratio, a srozumitelně vysvětlil, proč je v projednávaném případě ponechání stěžovatele ve vazbě důvodné. Ústavní soud považuje závěry stížnostního soudu za srozumitelné, jasné a důvodné pro vydání napadeného usnesení.

7. Podle přesvědčení stěžovatele není závěr stížnostního soudu správný, rozhodl-li o jeho ponechání ve vazbě. Je pochopitelné, že stěžovatel nemusí s takovým rozhodnutím souhlasit, avšak samotný nesouhlas není způsobilý založit protiústavnost rozhodnutí a postupu soudu, který ústavní ani zákonné meze nepřekročil. Napadené rozhodnutí, jen proto, že je pro stěžovatele nepříznivé, automaticky nezasahuje do jeho zaručených základních práv. V projednávané věci stížnostní soud dostatečně vysvětlil, v čem považuje usnesení soudu prvního stupně za důvodné a správné. Takový závěr není v rozporu s ustálenou judikaturou Ústavního soudu a nezkracuje stěžovatele v jeho zaručených právech. Ústavní soud považuje rozhodnutí za srozumitelné, přezkoumatelné a ústavně konformní; nezjistil závadný postup stížnostního soudu ve vztahu k platné judikatuře, na kterou stěžovatel v ústavní stížnosti odkázal. Obecné soudy zhodnotily všechny relevantní okolnosti případu, konstatovaly existenci přetrvávajících vazebních důvodů, přiměřenost ponechání stěžovatele ve vazbě a svá rozhodnutí řádně odůvodnily.

8. Rozhodování o vazbě považuje Ústavní soud za řízení, jemuž je dána priorita v rozhodování, neboť předmětem je osobní svoboda, a posouzení důvodnosti se proto věnuje přednostně. Také v projednávané věci proto Ústavní soud věc rozhodl mimo pořadí v souladu s .

9. Podle proto senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítl jako zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. listopadu 2019

Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu