Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3167/19

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Filipa a Jaroslava Fenyka o ústavní stížnosti stěžovatelky Evy Dvořákové, zastoupené JUDr. Josefem Pojezdným, advokátem se sídlem ve Dvoře Králové nad Labem, Švehlova 46, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č. j. -100 ze dne 27. srpna 2019, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové, jako účastníka řízení, a Jiřího Koudelky, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatelka podala dne 13. června 2018 u Okresního soudu v Trutnově (dále jen "nalézací soud") žalobu, kterou se domáhala peněžité náhrady za poškozený plot. Nalézací soud přiznal usnesením č. j. -3 ze dne 15. června 2018 stěžovatelce osvobození od soudních poplatků v rozsahu jedné poloviny, avšak její žádost o ustanovení advokáta stejným usnesením zamítl. Nalézací soud poukázal na své rozhodnutí v jiné věci stěžovatelky, kterým její žádost o ustanovení advokáta rovněž zamítl, a dospěl k závěru, že stěžovatelka netvrdila žádnou změnu oproti stavu v této odlišné věci. K odvolání stěžovatelky směřujícímu proti výroku o zamítnutí žádosti o ustanovení advokáta Krajský soud v Hradci Králové (dále jen "krajský soud") rozhodnutí nalézacího soudu potvrdil usnesením č. j. -9 ze dne 18. července 2018. Následnou ústavní stížnost proti tomuto usnesení Ústavní soud odmítl usnesením

sp. zn.

ze dne 11. prosince 2018 jako zjevně neopodstatněnou.

2. Nalézací soud žalobu stěžovatelky rozsudkem č. j. -37 ze dne 26. listopadu 2018 zamítl. Stěžovatelka proti tomuto rozsudku podala odvolání; nalézací soud však usnesením č. j. -48 ze dne 2. ledna 2019 odvolací řízení zastavil z důvodu nezaplacení soudního poplatku. K odvolání stěžovatelky krajský soud toto rozhodnutí potvrdil usnesením č. j. -59 ze dne 21. února 2019. Proti usnesení krajského soudu podala stěžovatelka dovolání, současně požádala o osvobození od soudních poplatků za dovolání v plném rozsahu a ustanovení advokáta pro dovolací řízení.

3. Nalézací soud usnesením č. j. -91 ze dne 17. července 2019 o žádosti stěžovatelky rozhodl tak, že jí přiznal osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení v rozsahu jedné poloviny; žádost o ustanovení advokáta pro dovolací řízení stejným usnesením zamítl. K odvolání stěžovatelky krajský soud rozhodnutí nalézacího soudu potvrdil usnesením č. j. -100 ze dne 27. srpna 2019; dospěl k závěru, že poměry stěžovatelky se od původního rozhodnutí o přiznání osvobození od soudních poplatků v rozsahu jedné poloviny zásadně nezměnily, a proto je nalézací soud svým předchozím rozhodnutím vázán. Jelikož předmětným dovoláním stěžovatelka zřejmě bezúspěšně uplatňuje právo, je vyloučeno, aby jí byl pro dovolací řízení ustanoven advokát.

4. V usnesení krajského soudu stěžovatelka spatřuje porušení svého základního práva na "spravedlivý proces" podle d (dále jen " ") a práva na právní pomoc podle y. Stěžovatelka namítá, že opakovaným neosvobozením od soudních poplatků je jí znemožňováno domáhat se práva u nezávislého a nestranného soudu. Ve zbytku ústavní stížnosti stěžovatelka shrnuje svoji finanční situaci, na základě které by jí obecné soudy měly osvobodit od soudních poplatků a ustanovit advokáta.

5. Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a stěžovatelka je řádně zastoupena advokátem v souladu s ; rovněž není nepřípustná ve smyslu téhož zákona. Ústavní stížnost je však zjevně neopodstatněná.

6. Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně konstatoval, že rozhodnutí o tom, zda jsou splněny zákonem stanovené podmínky pro osvobození od soudních poplatků, spadá výhradně do rozhodovací sféry obecných soudů [srov. usnesení

sp. zn.

ze dne 17. 8. 2000 (U 28/19 SbNU 275) či

sp. zn.

ze dne 28. 7. 2014 (N 145/74 SbNU 235); všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz]. Ústavní soud proto zpravidla nepřehodnocuje závěry obecných soudů o důvodnosti uplatněného nároku, ke kterým soudy dospěly ze skutkových tvrzení předložených stěžovatelem; v případech svévole, libovůle či extrémního vybočení z principů spravedlnosti je však jeho zásah namístě. Tyto případy pak Ústavní soud kvalifikuje jako porušení tzv. práva na spravedlivý proces podle y [viz např. nález

sp. zn.

ze dne 5. 12. 2017 (N 226/87 SbNU 587), bod 29; nález

sp. zn.

ze dne 20. 2. 2018]. Obecně je však posouzení poměrů účastníka, jakož i otázky, zda nejde o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva, zásadně věcí obecných soudů.

7. V nyní projednávané věci Ústavní soud dospěl k závěru, že obecné soudy se s námitkami stěžovatelky dostatečně vypořádaly, postupovaly v souladu s příslušnými právními předpisy, aplikovaly podústavní právo a rozhodovaly odůvodněně v mezích své rozhodovací pravomoci. Krajský soud náležitě vysvětlil, proč považuje dovolání stěžovatelky za zřejmě bezúspěšné uplatňování práva; odkázal na příslušnou ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu, která uvádí, že pokud u účastníka nenastala změna poměrů, jsou soudy obou stupňů vázány původním rozhodnutím o poplatkovém (ne)osvobození. Napadené rozhodnutí tedy nepředstavuje případ svévole, libovůle ani excesu z principů spravedlnosti.

8. Napadeným usnesením nebyla porušena ústavně zaručená práva stěžovatelky. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. listopadu 2019

Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu