Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3460/19

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem o ústavní stížnosti stěžovatelů 1. Ilony Dočkalové a 2. Libora Němečka, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 16. srpna 2019 č. j. -82, usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 11. července 2019 č. j. -68 a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. dubna 2019 č. j. -95, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Brně, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 29. 10. 2019, se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí.

2. Toto podání zjevně nebylo možno považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, jelikož trpělo řadou formálních a obsahových nedostatků [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " )]; zejména z něj nebyla patrná ústavněprávní argumentace pro řízení před Ústavním soudem a stěžovatelé nebyli zastoupeni advokátem ( , 31 ).

3. Obecně platí, že je na Ústavním soudu, aby učinil opatření k odstranění vad podání, neboť smyslem výzvy a stanovení lhůty podle je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách řízení pro projednání věci před Ústavním soudem; teprve poté, nepodaří-li se nedostatek podání odstranit, jsou vyvozeny vůči stěžovateli nepříznivé procesní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti.

4. V nyní posuzovaném případě však Ústavní soud konstatuje, že náležitého poučení se v poslední době stěžovatelům dostalo opakovaně dokonce v několika desítkách řízení. Ústavní soud je proto přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v řadě případů předchozích. Lze-li totiž vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým.

5. V případě stěžovatelů ke shora uvedenému přistupuje navíc okolnost, že uplatnili námitku podjatosti vůči všem soudcům Ústavního soudu (a dalším osobám z prostředí justice). Touto námitkou se proto Ústavní soud vůbec nezabýval, jelikož o takto pojaté námitce by ani neměl kdo rozhodovat (obdobně viz např. usnesení ze dne 14. 2. 2017

sp. zn.

; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz). Stěžovatelé se opětovně domáhají ochrany svých ústavních práv u orgánu, jehož všechny členy současně hrubě uráží, osočují je velmi vulgárním způsobem z podjatosti a vyslovují jim takto nedůvěru (viz např. tvrzení o tom, že si jejich ústavními stížnostmi "vytírají anální otvor"). Logickým důsledkem vyhovění této námitce podjatosti by totiž bylo vyloučení všech soudců Ústavního soudu a tím nutně i tohoto orgánu jako celku. Pak ovšem není zřejmé, z jakého důvodu stěžovatelé opakovaně podávají ústavní stížnost právě k orgánu, jemuž a priori nevěří a jeho všechny členy soustavně hrubě uráží.

6. Ústavnímu soudu je rovněž známo, že když druhému stěžovateli v minulosti určil lhůtu k odstranění vad ústavní stížnosti, a tuto lhůtu později i prodloužil, nevedlo to k ničemu jinému, než ke stupňování verbální agresivity a vulgarity vůči soudcům (viz např. usnesení ze dne 2. 9. 2019

sp. zn.

).

7. Proto Ústavní soud neakceptoval ani žádost stěžovatelů o stanovení delší lhůty k podání ústavní stížnosti prostřednictvím advokáta určeného Českou advokátní komorou, a to nejen z toho důvodu, že stěžovatelé konkrétní představitele této stavovské organizace titulují opětovně vulgárními výrazy. Ústavní soud zjistil, že Česká advokátní komora zamítla dne 25. 10. 2019 jejich žádost o poskytnutí právních služeb.

8. Ústavní soud proto v posuzované věci shledal důvody pro přiměřenou aplikaci a ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. listopadu 2019

Jan Filip v. r.

soudce zpravodaj