Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 2874/19

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Radovana Suchánka a Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele Jana Knápka, zastoupeného Mgr. Petrem Čechlovským, advokátem, sídlem, Purkyňova 2476/102a, Brno, proti rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne 29. května 2019 č. j. -55, za účasti Okresního soudu v Břeclavi, jako účastníka řízení, a obchodní společnosti OPR - Finance, s. r. o., sídlem Hvězdova 1716/2b, Praha 4 - Nusle, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí

1. Ústavní stížností stěžovatel brojí proti v záhlaví uvedenému rozhodnutí s tvrzením, že bylo porušeno jeho právo na soudní ochranu podle d.

2. Okresní soud v Břeclavi (dále jen "okresní soud") rozsudkem ze dne 29. 5. 2019 č. j. -55 uložil stěžovateli (žalovanému) povinnost zaplatit vedlejší účastnici řízení (žalobkyni) částku ve výši 5 748 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a nahradit jí náklady řízení ve výši 3 667 Kč (výrok II.). Uvedenou částku požadovala vedlejší účastnice řízení z titulu vrácení peněžních prostředků (a na ně navázaných úroků) poskytnutých stěžovateli na základě elektronicky sjednané smlouvy o revolvingovém úvěru, z něhož stěžovatel v průběhu let 2016 - 2018 opakovaně čerpal finanční prostředky. Okresní soud nepovažoval výši sjednaných úroků (20 % měsíčně) za nepřiměřenou, a to s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem poskytnutí úvěru (zejména jeho krátkodobosti). Vzal přitom v úvahu smluvní volnost účastníků smlouvy, skutečnost, že šlo o krátkodobý úvěr, jakož i to, že to byl stěžovatel, který akceptoval nabídku vedlejší účastnice řízení a úvěrovou smlouvu sjednal distančním způsobem, a tudíž měl v případě, že tuto nabídku shledá nevýhodnou, dostatek příležitostí ji odmítnout. Okresní soud zdůraznil, že to byl stěžovatel, který opakovaně čerpal úvěr (i s vědomím narůstajícího dluhu), a proto jeho námitku rozpornosti nabídky vedlejší účastnice řízení s dobrými mravy považoval za irelevantní.

II.

Argumentace stěžovatele

3. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá porušení svého shora uvedeného ústavně zaručeného práva na soudní ochranu. Stěžovatel si je vědom bagatelnosti sporu, nicméně zdůrazňuje široký společenský dopad řešené věci. Zaobírá se proto v obecné rovině praktikami společností poskytujících tzv. mikroúvěry, přičemž akcentuje nepřiměřenou výši úroků (20 % měsíčně) i dalších poplatků, které si tyto společnosti účtují. Ke svému případu uvádí, že si během necelých dvou let půjčil po malých částkách 7 200 Kč a celkem vedlejší účastnici řízení uhradil částku ve výši 11 366 Kč. Je-li nyní žalován o dalších 5 748 Kč s příslušenstvím, připadá mu tento postup nepřiměřený. Rozhodnutí okresního soudu považuje za nespravedlivé a chybné. Doufá v zásah Ústavního soudu, který by mohl přispět k řešení otázky výše přiměřených úroků a k vymezení pravidel pro tyto případy.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

4. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno soudní rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatel je právně zastoupen v souladu s až 31 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva ( téhož zákona a contrario).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

5. Ústavní soud předesílá, že není součástí soustavy soudů [ y (dále jen " ")] a nepřísluší mu výkon dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle písm. d) y oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele.

6. Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení jemu předcházející, z hlediska stěžovatelem v ústavní stížnosti uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

7. Ústavní soud připomíná skutečnost, které si je stěžovatel dobře vědom, že napadený rozsudek byl vydán v bagatelní věci. Již tato skutečnost sama o sobě zakládá dostatečný důvod pro posouzení ústavní stížnosti jako zjevně neopodstatněné, neprovázejí-li posuzovaný případ takové (mimořádné) okolnosti, které jej z hlediska ústavnosti činí významným [viz např. nález ze dne 10. 4. 2014

sp. zn.

(N 55/73 SbNU 89); rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz]. Na stěžovateli pak je, aby v ústavní stížnosti vysvětlil (a doložil), proč věc vyvolává, a to přes svou bagatelnost, v jeho právní sféře ústavněprávně relevantní újmu (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 5. 2014

sp. zn.

). To se však stěžovateli nepodařilo. Stěžovatel v ústavní stížnosti netvrdil žádnou zásadní újmu v jeho osobní sféře; napadený rozsudek okresního soudu a řízení jemu předcházející nepředstavují dle Ústavního soudu ani extrémní vybočení ze standardů, jež jsou pro postupy zjišťování skutkového základu sporu a pro jeho právní posouzení esenciální. Požadavek stěžovatele, aby Ústavní soud přispěl k vyřešení otázky výše přiměřených úroků a k vymezení pravidel pro poskytování mikropůjček, se míjí s kompetencí Ústavního soudu, která je mu svěřena u a .

8. Ústavní soud uzavírá, že napadené rozhodnutí okresního soudu obsahuje odůvodnění ( , , ve znění pozdějších předpisů), které nevykazuje žádné nedostatky dosahující intenzity nutné k tomu, aby se Ústavní soud věcí meritorně zabýval. Nejde o případ, kdy by z odůvodnění napadeného rozhodnutí nebylo zřejmé, proč okresní soud rozhodl tak, jak je uvedeno v jeho výroku. Námitky stěžovatele obsažené v ústavní stížnosti lze pak hodnotit jako pouhou polemiku s právními závěry okresního soudu, přičemž stěžovatel nepřípadně očekává, že na jejím základě Ústavní soud podrobí napadené rozhodnutí běžnému instančnímu přezkumu. Proti závěru okresního soudu o oprávněnosti nároku vedlejší účastnice řízení na zaplacení žalované částky nemá Ústavní soud žádné výhrady.

9. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost stěžovatele odmítl jako zjevně neopodstatněnou podle , a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. listopadu 2019

Josef Fiala v. r.

předseda senátu