Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 575/18

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatelky obce Morašice, sídlem Morašice 17, zastoupené JUDr. Jaroslavem Poláčkem, advokátem, sídlem náměstí Republiky 53, Pardubice, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. listopadu 2017 č. j. -315 a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 27. března 2017 č. j. -294, za účasti Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích, jako účastníků řízení, a 1) Ing. Bohumila Ševčíka, 2) Ing. Jaroslavy Ševčíkové, 3) Branka Danielovského a 4) Marie Helceletové, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Vymezení věci

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí pro porušení práva vlastnit majetek zaručeného v d (dále jen " ").

2. Z ústavní stížnosti, k ní přiložených napadených rozhodnutí a rozsudku Okresního soudu v Chrudimi (dále jen "okresní soud") ze dne 28. 6. 2016 č. j. -251 Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka se v civilním řízení domáhala určení vlastnictví k pozemku parc. č. X1 v katastrálním území Skupice u Chrudimi, takto vymezeného geometrickým plánem (dále jen "předmětný pozemek"). Žalobě o určení vlastnictví k předmětnému pozemku předcházel spor o průběh vlastnické hranice mezi pozemky parc. č. X2 a parc. č. X3 v katastrálním území Skupice u Chrudimi. Okresní soud žalobu v celém rozsahu zamítl (výrok I.), neboť měl za prokázané, že žalovaní vedlejší účastníci 3) a 4) vlastnictví k předmětnému pozemku vydrželi, a stěžovatelku a vedlejší účastníky 1) a 2) zavázal k náhradě nákladů řízení (výroky II. a III.).

3. K odvolání stěžovatelky Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích (dále jen "krajský soud") rozsudkem ze dne 27. 3. 2017 č. j. -294 rozsudek okresního soudu potvrdil ve výroku o zamítnutí žaloby a v části týkající se nákladů řízení jej změnil.

4. Dovolání stěžovatelky Nejvyšší soud usnesením ze dne 16. 11. 2017 č. j. -315 odmítl z důvodu jeho nepřípustnosti a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.

II.

Argumentace stěžovatelky

5. K porušení stěžovatelkou namítaného práva mělo podle jejího tvrzení dojít ústavní stížností napadenými rozhodnutími Nejvyššího soudu a krajského soudu, když tyto soudy učinily při svém rozhodování nesprávné závěry. V důsledku toho, dle přesvědčení stěžovatelky, nebyla jejímu vlastnickému právu poskytnuta zákonná ochrana.

6. Stěžovatelka v ústavní stížnosti dále rozvíjí vlastní úvahy o hodnocení skutkového stavu, předkládá svůj výklad podmínek vydržení a polemizuje se závěry obecných soudů o vydržení sporného pozemku vedlejšími účastníky 3) a 4), resp. jejich právními předchůdci. Poukazuje též na provedené úpravy při obnově katastrálního operátu, které považuje za nezákonný zásah do svého vlastnického práva.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas, oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s až , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), a ústavní stížnost je přípustná ( téhož zákona a contrario), neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.

8. Ačkoli stěžovatelka v ústavní stížnosti uvádí, že "provedené úpravy při obnově katastrálního operátu považuje (...) za nezákonný zásah státu do práv obce dle článku 87, odst. 1, písm. c) a do práva vlastnit majetek", z obsahu ústavní stížnosti ani z plné moci pro zastupování stěžovatelky v řízení před Ústavním soudem se nepodává, že jde o návrh zastupitelstva obce podle písm. c) y a .

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

9. Ústavní soud připomíná, že není součástí soustavy soudů ( y) a nepřísluší mu oprávnění vykonávat dozor nad rozhodovací činností obecných soudů. Nepředstavuje další instanci v systému obecného soudnictví, proto do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle písm. d) y oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele.

10. Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí, a jelikož mohl přezkoumávat pouze jejich ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

11. Ústavní soud posoudil napadená rozhodnutí a neshledal existenci ústavněprávně relevantní újmy, jež by rozhodnutím obecných soudů nastala v právní sféře stěžovatelky, přičemž stěžovatelka nepředložila žádné argumenty, které by měly ústavněprávní relevanci. Ústavní stížnost představuje toliko vyjádření pokračující nespokojnosti stěžovatelky s meritorním rozhodnutím ve věci, bez konkretizace vad v rozhodování obecných soudů, které by měly zásah do jejího práva způsobit. Samotný nesouhlas stěžovatelky se závěry soudů však porušení jejího práva vlastnit majetek zaručeného v y nezpůsobuje. Postačí tudíž odkázat na odůvodnění napadeného usnesení Nejvyššího soudu, v němž se Nejvyšší soud podrobně vyjádřil ke stěžovatelčině dovolací argumentaci (popř. konstatoval její obecnost či absenci) a shledal, že rozhodnutí krajského soudu je v souladu s judikaturou dovolacího soudu, již Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí citoval, popř. na ni odkázal. Dospěl proto k odůvodněnému závěru, že soudy podrobně ozřejmily, proč vedlejší účastníci 3) a 4) [a jejich právní předchůdci] "byli v objektivně posuzované dobré víře, že jsou výlučnými vlastníky předmětného pozemku, pročež mohli vlastnické právo k němu vydržet", přičemž poukázal i na to, že není možné učinit závěr, že by stěžovatelka ve vydržecí době proti držbě předmětného pozemku něco namítala.

12. Zjišťování a hodnocení skutkového stavu i výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, Ústavnímu soudu nepřísluší. Ústavní soud v závěrech napadených rozhodnutí soudů neshledal znaky libovůle ani jiné vady, které by nebyly ústavněprávně tolerovatelné a vyžadovaly si zásah Ústavního soudu. Jejich postup při zjišťování skutkového stavu, hodnocení dokazování i vyvození právních závěrů přitom extrémně nevybočují z kautel zaručených v hlavě páté y [srov. např. nález ze dne 10. 10. 2002

sp. zn.

(N 127/28 SbNU 95)] a vyvozené závěry v napadených rozhodnutích jsou řádně odůvodněny.

13. Na základě těchto skutečností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. listopadu 2019

Josef Fiala v.r.

předseda senátu