Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 3207/18

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatele Iva Volkmera, zastoupeného Mgr. Reném Gemmelem, advokátem, sídlem Poštovní 39/2, Ostrava, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. června 2018 č. j. -125 a usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. září 2016 č. j. -82, za účasti Nejvyššího soudu a Vrchního soudu v Olomouci, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti BEAVER, s. r. o. "v likvidaci", sídlem Jindřichov 248, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění :

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. a) y (dále jen " ") se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, a to pro porušení a d.

2. Z napadených rozhodnutí a z ústavní stížnosti se podává, že usnesením Krajského soudu v Ostravě (dále jen "krajský soud") ze dne 30. 11. 2015 č. j. -28 byla na základě návrhu stěžovatele vyslovena neplatnost rozhodnutí valné hromady vedlejší účastnice ze dne 1. 4. 2015 o odvolání stěžovatele z funkce jednatele obchodní společnosti a o jmenování MVDr. Rudolfa Skandery do funkce jednatele, jelikož při svolání valné hromady byl porušen § 184 odst. 1 zákona o obchodních korporacích (dále jen "z. o. k."), neboť stěžovateli nebyl termín konání valné hromady a její pořad oznámen. Pozvánka na valnou hromadu byla totiž adresována osobě Jiří Volkmer, nikoliv stěžovateli. Současně byl usnesením krajského soudu zamítnut požadavek na zaplacení přiměřeného zadostiučinění stěžovateli ve výši 200 000 Kč.

3. K odvolání vedlejší účastnice byl I. výrok usnesení krajského soudu změněn napadeným usnesením Vrchního soudu v Olomouci (dále jen "vrchní soud") č. j. -82 tak, že se návrh na vyslovení neplatnosti rozhodnutí valné hromady vedlejší účastnice o odvolání stěžovatele z funkce jednatele obchodní společnosti a o jmenování MVDr. Rudolfa Skandery do funkce jednatele zamítá. Vrchní soud doplnil a zopakoval dokazování a dospěl k závěru, že pozvánka na valnou hromadu na adresu stěžovatele byla zaslána v souladu s § 184 odst. 1 a 2 z. o. k.

4. Proti usnesení vrchního soudu stěžovatel podal dovolání, které bylo napadeným usnesením Nejvyššího soudu č. j. -125 jako nedůvodné zamítnuto.

II.

Argumentace stěžovatele

5. V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že rozhodnutí valné hromady o odvolání stěžovatele z funkce jednatele vedlejší účastnice je neplatné, neboť mu nebyla doručena pozvánka na valnou hromadu. Stěžovatel tedy nebyl následně na valné hromadě přítomen, z čehož vyplývá, že nemohl ani hlasovat a hájit svá práva. Pozvánka na valnou hromadu byla totiž pochybením České pošty, s. p., doručována na jméno Jiří Volkmer, přičemž stěžovatel se jmenuje Ivo Volkmer. Stěžovatel se o předmětnou poštovní zásilku nezajímal, jelikož nebyla adresována jemu, nýbrž Jiřímu Volkmerovi. Stěžovatele vůbec nenapadlo, že zásilka doručená na jeho adresu je adresována jemu. Stěžovatel toliko ctil listovní tajemství a soukromí osoby Jiřího Volkmera, a tudíž si zásilku nevyzvedl. Zásilka tedy nebyla doručena, čehož si byli členové valné hromady vědomi, a přesto konali valnou hromadu bez účasti stěžovatele. Stěžovatel se domnívá, že napadená rozhodnutí obecných soudů jsou svévolná a nerespektují kogentní ustanovení zákona.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s až a ústavní stížnost je přípustná ( téhož zákona a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

7. Ústavní soud není součástí soustavy soudů ( y) a nepřísluší mu oprávnění vykonávat dozor nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle písm. d) y oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele.

8. Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí, jakož i řízení jim předcházející, z hlediska stěžovatelem v ústavní stížnosti uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

9. Stěžovatel namítá, že mu nebyla doručena pozvánka na valnou hromadu vedlejší účastnice, a tudíž se stěžovatel nemohl valné hromady, jejímž hlasováním bylo zasaženo do jeho práv, zúčastnit. Argumentaci stěžovatele však nelze přisvědčit, neboť jak vyplývá ze zjištěného skutkového stavu, stěžovatel se o účast na valné hromadě ve skutečnosti připravil sám. Zásilka vedlejší účastnice byla adresována na jméno stěžovatele, tedy Ivo Volkmer, a na jeho správnou adresu, avšak pochybením poštovního doručovatele, který stěžovatele při doručování nezastihl v místě doručovací adresy, došlo k tomu, že na výzvě k vyzvednutí zásilky bylo před správným příjmením uvedeno nesprávné jméno adresáta, tedy stěžovatele. Stěžovatel však při zachování běžné péče a opatrnosti, kterou u něj lze důvodně očekávat v souladu s , mohl a měl učinit kroky nezbytné k tomu, aby se s obsahem doručované zásilky seznámil. Stěžovateli nic nebránilo v tom, aby se na poště informoval, komu je tedy zásilka určena, když na doručovací adrese se s příjmením Volkmer zdržuje toliko stěžovatel. Kdyby si tuto informaci u provozovatele poštovních služeb ověřil, zjistil by, že šlo pouze o pochybení konkrétního doručovatele, který při vyplňování výzvy k vyzvednutí zásilky omylem uvedl jako křestní jméno adresáta jméno "Jiří", namísto jména "Ivo". Ústavní soud se ztotožňuje s argumentací Nejvyššího soudu, který v odůvodnění napadeného usnesení konstatoval, že ne každé pochybení obchodní společnosti či jí zvoleného provozovatele poštovních služeb při odesílání, resp. doručování zásilky obsahující pozvánku na valnou hromadu, má skutečný dopad do práv společníka (jako adresáta zásilky). Drobná pochybení, která (s ohledem na okolnosti konkrétní věci) reálně nebrání společníku, aby se s obsahem pozvánky řádně a včas seznámil, zpravidla nelze považovat za vadu svolání valné hromady. Ústavní soud tedy nezjistil zásah do ústavně zaručených práv stěžovatele.

10. Ústavní soud na základě výše uvedeného konstatuje, že ústavní stížnost je v podstatě polemikou s obsahem odůvodnění napadených rozhodnutí, která však ústavní konformitu těchto rozhodnutí nemůže zpochybnit. Ústavní soud má za to, že postup obecných soudů byl řádně odůvodněn a jejich rozhodnutí odpovídají zjištěnému skutkovému ději.

11. Na základě těchto skutečností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. listopadu 2019

Josef Fiala v. r.

předseda senátu