Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3544/19

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudce Jana Filipa o ústavní stížnosti L. B., zastoupené JUDr. Lubomírem Müllerem, advokátem, sídlem Symfonická 1496/9, Praha 5 - Stodůlky, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. července 2019 č. j. -95, za účasti Krajského soudu v Brně, jako účastníka řízení, a F. S., jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Vymezení věci

1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 5. 11. 2019, se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedeného usnesení z důvodu tvrzeného porušení jejího základního práva na spravedlivý proces podle d (dále jen " ") a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

II.

Shrnutí řízení před obecnými soudy

2. Rozsudkem Okresního soudu v Blansku (dále jen "okresní soud") ze dne 30. 1. 2019 č. j. , -78, ve znění opravných usnesení ze dne 7. 5. 2019 č. j. , -88 a ze dne 9. 7. 2019 č. j. , -93, bylo určeno, že vedlejší účastník je otcem nezletilého syna stěžovatelky, že se jejich syn svěřuje do péče matky, o výživném a styku otce s nezletilým. Vedlejšímu účastníkovi byla uložena povinnost zaplatit stěžovatelce na náhradě nákladů řízení částku 17 537 Kč, jež byla vypočtena podle příslušných ustanovení , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), jako součet mimosmluvní odměny za pět úkonů právní služby po 1 000 Kč ( a advokátního tarifu), náhrady hotových výdajů 300 Kč za každý z těchto úkonů právní služby, náhrady hotových výdajů za cestovní výdaje vzniklé v souvislosti s cestou na dvě jednání (Praha - Blansko a zpět) ve výši 2 735 Kč za každou z těchto cest, náhrady hotových výdajů za cestovní výdaje vzniklé v souvislosti s cestou na další jednání (Brno - Blansko a zpět) ve výši 323 Kč ( advokátního tarifu) a náhrady za promeškaný čas právního zástupce strávený cestou do místa uvedených jednání a zpět ve výši 2 200 Kč [ , odst. 3 advokátního tarifu] a tomu odpovídající 21% DPH z odměny a náhrad hotových výdajů podle ve výši 3 044 Kč.

3. Výrok stanovující náhradu nákladů řízení před okresním soudem byl změněn usnesením Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud") ze dne 29. 7. 2019 č. j. -95 tak, že vedlejší účastník je povinen zaplatit stěžovatelce náklady řízení toliko ve výši 10 890 Kč (výrok I.). Vzhledem k tomu, že primárním nárokem v řízení před okresním soudem bylo určení otcovství k nezletilému, sazba za jeden úkon právní služby měla vycházet z tarifní hodnoty 10 000 Kč (§ 9 odst. 1 advokátního tarifu) a činit tak 1 500 Kč za jeden úkon právní služby (§ 7 odst. 4 advokátního tarifu). K pěti úkonům právní služby bylo třeba přičíst náhradu hotových výdajů 300 Kč za každý z nich a 21% DPH z odměny a náhrad hotových výdajů ve výši 1 890 Kč. Krajský soud již ovšem nepovažoval za účelně vynaložené náklady řízení za cestovné zástupce stěžovatelky a za čas jím promeškaný cestou na soudní jednání, a to s poukazem na nález ze dne 2. 10. 2013

sp. zn.

(N 171/71 SbNU 35). Předmětem řízení nebyl spor, který by vyžadoval specializovaného zástupce, a tudíž nebyl důvod, aby stěžovatelku na jednání v Blansku zastupoval advokát, který se za tímto účelem musí přesouvat až z Prahy. Protože vedlejší účastník měl v odvolacím řízení částečný úspěch, krajský soud podle rozhodl, že nikdo z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.).

III.

Argumentace stěžovatelky

4. Stěžovatelka má za to, že právní závěry obsažené v nálezu

sp. zn.

nelze v její věci použít. Tehdy měl totiž stěžovatel zaplatit na nákladech řízení částku 130 408,80 Kč, z čehož cestovné činilo až 89 541,60 Kč (advokát byl z Chomutova, jednání před soudem se konalo v Ostravě), zatímco nyní činilo cestovné pouze 6 647 Kč a týkalo se kratší vzdálenosti. Nešlo navíc ani o obchodní spor, ale o určení otcovství, svěření dítěte do péče a výživné, tedy o materii, která má svá specifika. Skutečnost, že si stěžovatelka zvolila advokáta z Prahy, nebyla v průběhu řízení nijak rozporována. Tato volba nakonec měla svůj důvod, protože právě tento advokát se již několik let zabýval daným případem a v minulosti usiloval o dohodu obou stran. Stěžovatelka nesouhlasí ani s tím, že jí za situace, kdy měla v odvolacím řízení převážný úspěch, nebyla přiznána alespoň částečná náhrada nákladů odvolacího řízení. K tomu ovšem dodává, že správně měl krajský soud napadený výrok rozsudku okresního soudu potvrdit, v důsledku čehož by měla nárok na celou tuto náhradu.

IV.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

5. Ústavní soud je příslušný k projednání návrhu. Ústavní stížnost je přípustná [stěžovatelka neměla k dispozici jiné zákonné procesní prostředky k ochraně práva dle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ")], byla podána včas a osobou k tomu oprávněnou a splňuje i všechny zákonem stanovené formální náležitosti, včetně podmínky právního zastoupení advokátem ( až 31 ).

V.

Vlastní posouzení

6. Poté, co se Ústavní soud seznámil s argumentací stěžovatelky a napadeným rozhodnutím, zhodnotil, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

7. V řízení o ústavních stížnostech [ písm. d) y (dále jen " "), a násl. ] Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti ( y) přezkoumává rozhodnutí či postup orgánů veřejné moci jen z toho hlediska, zda jimi nedošlo k porušení ústavně zaručených základních práv a svobod.

8. Stěžovatelka napadá usnesení, jímž krajský soud jako odvolací soud shledal při rozhodování o náhradě nákladů řízení před okresním soudem podle neúčelnost náhrady hotových výdajů za cestovní výdaje vzniklé v souvislosti s cestami právního zástupce stěžovatelky, jímž byl advokát se sídlem v Praze, na soudní jednání do Blanska ( advokátního tarifu) a za s tím spojený promeškaný čas [ , odst. 3 advokátního tarifu]. Namítá přitom, že pro takovéto snížení náhrady nákladů řízení přiznané okresním soudem nebyl dán věcný důvod, neboť její zastupování uvedeným advokátem bylo opodstatněno jeho znalostí sporu mezi stěžovatelkou a vedlejším účastníkem. Kromě tohoto stěžovatelka nesouhlasí ani s použitím při rozhodování o náhradě nákladů odvolacího řízení.

9. Ústavní soud zdůrazňuje, že zásady spravedlivého procesu nutno uplatňovat v jakémkoli soudním řízení, v němž je rozhodováno o subjektivních právech a povinnostech jednotlivců. Pro celkové hodnocení, zda případná pochybení obecných soudů měla za následek porušení práva účastníka řízení na soudní ochranu podle y, ovšem může mít vliv i předmět takovéhoto řízení. Je-li jím totiž bagatelní částka, tedy jde-li o bagatelní věc, v jejímž případě zákon vylučuje co i jen možnost podání odvolání ( ), pak se obecně předpokládá, že ani případná nezákonnost rozhodnutí nebude mít za následek porušení základního práva nebo svobody, ledaže by byl účastníku řízení upřen samotný přístup k soudu [např. nález ze dne 5. 12. 2017

sp. zn.

(N 226/87 SbNU 587)], nebo by mu byla odepřena možnost v tomto řízení jednat [např. nález ze dne 21. 1. 2013

sp. zn.

(N 16/68 SbNU 223)], nebo by rozhodnutí vydané v tomto řízení bylo nepřezkoumatelné, případně by bylo dáno jiné srovnatelně závažné (extrémní) procesní pochybení [např. usnesení ze dne 25. 8. 2004

sp. zn.

(U 43/34 SbNU 421)]. Samotné obecným soudem provedené meritorní posouzení bagatelní věci Ústavní soud přehodnocuje zpravidla jen v případech, kdy je stěžovatelem tvrzené nesprávné posouzení věci výsledkem ustálené rozhodovací praxe či naopak nejednotné praxe, která brání tomu, aby mohlo být ústavně konformního výkladu, a použití tzv. podústavního práva, dosaženo bez zásahu Ústavního soudu (např. nález ze dne 19. 3. 2018

sp. zn.

).

10. Z hlediska ústavněprávního přezkumu jde ve věci o posouzení účelnosti nákladů vynaložených na opakovanou cestu zástupce stěžovatelky z Prahy do Blanska a zpět, tedy výlučně o výklad a použití tzv. podústavního práva, k čemuž jsou povolány především obecné soudy. Snížení náhrady nákladů řízení, k němuž došlo napadeným usnesením, se týká pouze bagatelní částky, a tudíž se ve věci stěžovatelky uplatní výše uvedená východiska. Z napadeného usnesení zároveň není patrný žádný exces, který by činil toto rozhodnutí vybočujícím ze zásad spravedlivého procesu. S ohledem na tyto skutečnosti tak Ústavní soud dospěl k závěru, že napadeným usnesením nedošlo k porušení základního práva stěžovatelky na spravedlivý proces podle y. Tento závěr se uplatní i ve vztahu k výroku o nákladech odvolacího řízení, jenž odpovídá výsledku odvolacího řízení.

11. Přesto však Ústavní soud dodává, že odůvodnění napadeného usnesení se mělo přiléhavěji či podrobněji vypořádat s otázkou, zda právní závěry vyslovené v nálezu

sp. zn.

lze na věc stěžovatelky vztáhnout bez dalšího, a případně rovněž vysvětlit, z jakého důvodu byly předmětné náklady považovány za neúčelné v celém svém rozsahu, tedy například i pokud jde o cestu zástupce stěžovatelky z Brna do Blanska a zpět. Na tyto nedostatky odůvodnění napadeného usnesení je žádoucí upozornit bez ohledu na to, že samotné nezakládají důvodnost ústavní stížnosti.

12. Z těchto důvodů Ústavní soud rozhodl podle mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o odmítnutí ústavní stížnosti stěžovatelky jako zjevně neopodstatněné.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. listopadu 2019

Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu