Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3273/19

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jaromíra Jirsy a soudců Jana Filipa (soudce zpravodaje) a Pavla Rychetského o ústavní stížnosti stěžovatelů 1. Věry Toušové, 2. Ladislava Železného, zastoupeného opatrovnicí Věrou Toušovou, a 3. Jany Pavlínkové, všech zastoupených JUDr. Františkem Laštovkou, advokátem, sídlem Archeologická 1881/8, Praha 13 - Stodůlky, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. července 2019 č. j. -1441, usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. února 2018 č. j. -1304 a usnesení Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 20. listopadu 2017 č. j. -1276, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Českých Budějovicích a Okresního soudu ve Strakonicích, jako účastníků řízení, a a) Josefa Jůna a b) Marie Jůnové, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích a Okresního soudu ve Strakonicích, přičemž tvrdí, že jimi bylo porušeno jejich právo na spravedlivý proces (sc. - právo na soudní ochranu podle d).

2. Napadeným usnesením Okresního soudu ve Strakonicích byla zamítnuta žaloba stěžovatelů, aby byla povolena obnova řízení vedeného před stejným soudem pod sp. zn. (výrok I), a také bylo rozhodnuto, že stěžovatelé jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně vedlejším účastníkům (jako žalovaným) náhradu nákladů řízení ve výši 63 791 Kč (výrok II).

3. K odvolání stěžovatelů Krajský soud v Českých Budějovicích v záhlaví označeným usnesením usnesení soudu prvního stupně ve výroku I potvrdil, ve výroku II je změnil (jen) tak, že stěžovatelé jsou povinni zaplatit vedlejším účastníkům částku 56 434,40 Kč, a dále rozhodl, že stěžovatelé jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně vedlejším účastníkům na nákladech odvolacího řízení částku 29 546 Kč. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že se nejeví pravděpodobným, že stěžovateli označené důkazy mohou přivodit příznivější rozhodnutí ve věci, a nadto shledal, že tyto důkazy existovaly v původním řízení, a tudíž důvody pro povolení obnovy stanovené v (dále jen " ") nejsou dány.

4. Proti usnesení odvolacího soudu brojili stěžovatelé dovoláním, to však Nejvyšší soud shora označeným usnesením podle odmítl s tím, že trpí vadou, pro kterou nelze v dovolacím řízení pokračovat, a tato vada, spočívající v tom, že v něm chybí právně relevantní vymezení dovolacího důvodu ( a 3 ), jakož i vymezení předpokladů přípustnosti dovolání ( ve vazbě na ), nebyla odstraněna v zákonné lhůtě ( , a ).

II.

Argumentace stěžovatelů

5. V ústavní stížnosti stěžovatelé podrobně popisují průběh řízení, jehož obnovy se domáhali, poukazují na pochybení, kterých se v něm měly obecné soudy dopustit, a citují ze žaloby na obnovu řízení. Dále vyjadřují nesouhlas s výše označeným usnesením Nejvyššího soudu, přičemž poukazují na to, že jejich právní zástupce nebyl vyzván k doplnění dovolání, a proto na výzvu nereagoval. Jsou názoru, že při odesílání usnesení zřejmě došlo k chybě a že se ve spise Okresního soudu ve Strakonicích nenacházela obsílka pro jejich právního zástupce, resp. že ve spisu "není založeno, že bylo prokázáno procesní pochybení u samosoudkyně...".

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

6. I když se stěžovatelé výslovně nedomáhají zrušení shora označeného usnesení Nejvyššího soudu, Ústavní soud vzal v úvahu, že ústavní stížnost očividně obsahově směřuje i proti tomuto rozhodnutí. Následně posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost, směřuje-li proti zmíněnému usnesení Nejvyššího soudu, byla podána včas oprávněnými stěžovateli, kteří byli účastníky řízení, v němž bylo toto rozhodnutí vydáno, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelé jsou právně zastoupeni v souladu s požadavky až 31 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Stěžovatelé vyčerpali všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva, resp. proti napadenému usnesení žádný takový prostředek k dispozici neměli; ústavní stížnost je přípustná ( a contrario).

7. Směřuje-li však ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích a Okresního soudu ve Strakonicích, stěžovatelé (řádně) nevyčerpali všechny procesní prostředky, které k ochraně svých práv měli k dispozici, když tato rozhodnutí sice napadli dovoláním, které v dané věci představovalo procesní prostředek podle nebo mimořádný opravný prostředek podle , nepostupovaly však při tom "procesně korektně", a tudíž Nejvyšší soud nemohl vůbec posoudit, zda dovolání je z hlediska přípustné a případně důvodné (viz sub 10). V této části je tudíž ústavní stížnost podle nepřípustná [viz např. usnesení ze dne 8. 3. 2016

sp. zn.

(všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz)]. Možno podotknout, že z ústavní stížnosti není jasné, proč by závěr uvedených soudů o nesplnění zákonných podmínek pro obnovu řízení nemohl z hlediska ústavnosti (a ani věcné správnosti) obstát.

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

8. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti ( y), který stojí mimo soustavu obecných soudů ( y); vzhledem k tomu jej nelze,

vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle písm. d) y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou svým vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost napadených soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto nutno vycházet mj. z pravidla, že vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů, a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je dané rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady). Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení jemu předcházející z hlediska stěžovateli v ústavní stížnosti uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze jeho ústavnost, dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný.

9. Stěžovatelé Nejvyššímu soudu vytýkají pouze to, že odmítl jejich dovolání pro vady, aniž by předtím obdrželi výzvu k jejich odstranění. Z ustanovení , na které Nejvyšší soud v napadeném usnesení rovněž poukázal, plyne, že v dovolacím řízení postup podle možný není, přičemž povinností stěžovatelů bylo v zákonem stanovené lhůtě předložit bezvadné dovolání ( , ). Jestliže tak neučinili, Ústavní soud nemá, co by mohl Nejvyššímu soudu vytknout, jestliže jimi podané dovolání (bez dalšího) pro vady odmítl.

10. S ohledem na tyto důvody Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle a odst. 2 písm. a) odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. listopadu 2019

Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu