Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 3193/19

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře a soudců Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) a Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele L. K., Věznice Jiřice P.O.BOX 8, Lysá nad Labem, zastoupeného Mgr. Ladislavem Preclíkem, advokátem se sídlem Velké náměstí 135/19, Hradec Králové, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 7. 2019, č. j. -42, a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. 11. 2017, č. j. -176, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavnímu soudu byl dne 1. 10. 2019 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí obecných soudů.

Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví .

II.

Rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení ze dne 13. 7. 2015, č. j. X, byla zamítnuta žádost stěžovatele o invalidní důchod, vycházející z posudku o invaliditě Okresní správy sociálního zabezpečení Jičín ze dne 16. 6. 2015, č. j. LPS/2015/1298-JC-CSSZ, podle něhož pracovní schopnost stěžovatele poklesla o 10% - tedy není invalidní. Posudkový lékař přitom vyšel z kapitoly V, položky 7, písm. a) přílohy k vyhlášce Ministerstva práce a sociálních věcí č. Podané námitky zamítla ČSSZ rozhodnutím ze dne 11. 12. 2015, č. j. X/46091-KRM. Rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu určil posudkový lékař podle kapitoly V., položky 7 písm. b) přílohy k vyhlášce Ministerstva práce a sociálních věcí č. Posudkový lékař stanovil pokles pracovní schopnosti stěžovatele o 30%, přičemž rozmezí poklesu pracovní schopnosti je od 30 do 45%.

Proti rozhodnutí ČSSZ o námitkách podal stěžovatel žalobu ke Krajskému soudu v Hradci Králové, který ji rozsudkem ze dne 23. 11. 2017, č. j. -176, zamítl. Proti rozsudku krajského soudu podal stěžovatel kasační stížnost, která byla zamítnuta rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 7. 2019, č. j. -42.

Stěžovatel je toho názoru, že jak správní orgány, tak i obecné soudy pochybily, když postižení stěžovatele nekvalifikovali jako těžké postižení, ač jsou splněna kritéria daná v kap. V. pol. 7, písm. c) přílohy k Sb, s poklesem pracovní schopnosti o 70%. Posudek PK MPSV ČR Hradec Králové ze dne 13. 5. 2016, který je stěžejním důkazem, nesplňuje podle stěžovatele požadavek úplnosti, celistvosti a přesvědčivosti. Tento posudek se nevypořádal se všemi rozhodujícími skutečnostmi. Krajský soud i Nejvyšší správní soud neodstranily zjevně chybějící a nepřesně formulované náležitosti a rozporuplnost posudku přibráním odborného u k posouzení schopnosti stěžovatele vykonávat výdělečnou činnost.

III.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud není součástí soustavy soudů, nýbrž je soudním orgánem ochrany ústavnosti ( a y). Není povolán k instančnímu přezkumu rozhodnutí obecných soudů. Jeho pravomoc podle písm. d) y je založena výlučně k přezkumu toho, zda v řízení nebo rozhodnutím v něm vydaným nebyla dotčena ústavně chráněná práva nebo svobody stěžovatele a zda řízení jako celek bylo spravedlivé.

Převážná většina námitek v ústavní stížnosti se vztahuje k hodnocení stěžovatelova zdravotního stavu. Jde tedy o námitky ke zjišťování skutkového stavu. Ústavní soud však není další instancí v soustavě soudů a v zásadě mu nepřísluší přehodnocovat hodnocení důkazů a skutková zjištění obecných soudů. Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti je tak v daném ohledu povolán korigovat pouze extrémní excesy [srov. nález ze dne 30. 6. 2004

sp. zn.

(N 91/33 SbNU 377), rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz].

Současně je třeba mít na paměti, že posouzení míry poklesu pracovní schopnosti a stanovení vzniku invalidity je otázkou odbornou, medicínskou. Rozhodnutí soudu tak závisí především na odborném lékařském posouzení. Správní soud si ovšem pro nedostatek odborných lékařských znalostí nemůže učinit úsudek o této otázce sám (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 5. 2013, č. j. -20; rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na http://www.nssoud.cz). Dle , o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění Ministerstvo práce a sociálních věcí, které za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Členy posudkových komisí jsou mimo jiné lékaři (srov. zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení). Významnou roli při přezkumu rozhodnutí správního orgánu ve věci invalidního důchodu tak hraje hodnocení lékařských posudků, čemuž se obecné soudy řádně věnovaly.

Ústavní soud konstatuje, že stěžovatel v ústavní stížnosti v podstatě pouze opakuje argumentaci, kterou uplatnil již před krajským soudem i Nejvyšším správním soudem a která, jak je zřejmé z výše uvedeného, jimi byla dostatečným způsobem vypořádána. Ústavní soud je přesvědčen, že v této konkrétní posuzované věci není důvodu, aby závěr Nejvyššího správního soudu neakceptoval, když napadené rozhodnutí považuje za řádně odůvodněné a přesvědčivé. Zásah do práv, který stěžovatel namítá, proto Ústavní soud nezjistil.

Z výše vyložených důvodů Ústavní soud předmětnou ústavní stížnost odmítl v souladu s ustanovením jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. listopadu 2019

David Uhlíř v. r.

předseda senátu