Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2286/19

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti K. Š., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici Praha-Ruzyně, zastoupeného Mgr. Marií Klinerovou, advokátkou se sídlem Praha 1, V Jámě 1, proti jinému zásahu spočívajícímu v nečinnosti Městského soudu v Praze ve věci vedené pod sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatel se s odvoláním na a 2 a d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod domáhá, aby Ústavní soud "této ústavní stížnosti vyhověl" a aby "svým dalším rozhodnutím uložil Městskému soudu v Praze započíst stěžovateli dobu strávenou v panamské vazbě do jeho současného výkonu trestu odnětí svobody". V ústavní stížnosti zároveň uvádí, že směřuje "proti stanoviskům Ministerstva spravedlnosti ČR ze dne 28. 11. 2018, 26. 4. 2019 a 31. 5. 2019 vydaných pod č. j. MSP-1118/2018-MOT-T/2, 4 a 6 a proti stanovisku Městského soudu v Praze ze dne 22. 2. 2019 vydaného vyšším soudním úředníkem pod sp. zn. zápočtu vazby v cizině".

Protože uvedenými stanovisky Ministerstva spravedlnosti a vyšší soudní úřednice Městského soudu v Praze bylo stěžovateli sděleno, že nejsou splněny podmínky stanovené pro započítání vazby do trestu odnětí svobody, který mu byl uložen, přičemž stěžovatel se v petitu ústavní stížnosti i v jejím odůvodnění domáhá, aby k započtení vazby do uloženého trestu odnětí svobody došlo, posoudil Ústavní soud ústavní stížnost tak, že směřuje proti jinému zásahu orgánu veřejné moci, který spočívá v nečinnosti Městského soudu v Praze ohledně vydání rozhodnutí o započtení vykonané vazby do uloženého trestu.

Podle ustanovení lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Z ustanovení pak vyplývá, že pokud zákon stěžovateli neposkytuje procesní prostředek k ochraně práva, lze podat ústavní stížnost ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy se stěžovatel o zásahu orgánu veřejné moci do jeho ústavně zaručených základních práv nebo svobod dozvěděl, nejpozději však do jednoho roku ode dne, kdy k takovému zásahu došlo. Tyto procesní lhůty jsou stanoveny kogentně, a proto je Ústavní soud nemůže prodloužit ani jejich zmeškání prominout.

V nyní projednávané věci stěžovatel za okamžik rozhodující pro počátek běhu zákonné dvouměsíční lhůty k podání ústavní stížnosti považuje doručení posledního stanoviska Ministerstva spravedlnosti ze dne 31. 5. 2019. S tímto názorem se však Ústavní soud nemůže ztotožnit. O započítání vazby do uloženého trestu totiž podle § 334 trestního řádu rozhoduje výhradně soud, resp. předseda senátu. Ministerstvu spravedlnosti trestní řád v této souvislosti nepřiznává žádnou roli, tudíž ani jeho stanoviskům či jiným formám vyjádření v tomto ohledu nelze přiznat žádný právní význam.

Za okamžik, kdy se stěžovatel dozvěděl o údajném zásahu orgánu veřejné moci do jeho ústavně zaručených základních práv a svobod, tedy o tom, že Městský soud v Praze neprovede započtení vazby do uloženého trestu, jak se stěžovatel domáhal, je proto třeba považovat okamžik, kdy mu bylo doručeno vyrozumění vydané vyšší soudní úřednicí Městského soudu v Praze ze dne 22. února 2019 sp. zn. označené jako "Sdělení k žádosti - zápočet vazby v cizině". Právě tímto vyrozuměním byl stěžovatel seznámen s tím, že nejsou splněny podmínky pro započítání vazby do trestu odnětí svobody a o započítání vazby do uloženého trestu odnětí svobody tedy nebude rozhodováno.

Podle sdělení Mgr. Hany Kováříkové, vyšší soudní úřednice Městského soudu v Praze, bylo uvedené vyrozumění doručeno stěžovateli dne 4. 3. 2019. Ústavní stížnost byla k poštovní přepravě podána dne 11. 7. 2019. Je tedy zjevné, že ústavní stížnost byla podána až po uplynutí dvouměsíční lhůty stanovené .

Ústavnímu soudu tak nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení odmítnout jako návrh podaný po lhůtě stanovené .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. října 2019

JUDr. Vladimír Sládeček, v. r.

soudce zpravodaj