Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 3069/19

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Uhlíře, soudců JUDr. Tomáše Lichovníka a JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti Kateřiny Ženožičkové, zastoupené Mgr. Ludvíkem Kummerem, advokátem se sídlem Praha 2, Trojanova 12, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 11. 2018 č. j. -19 a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 6. 2019 č. j. -43, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatelka s odvoláním na porušení svého práva vlastnit majetek ve smyslu d (dále jen "") a práva na spravedlivý proces ve smyslu y navrhuje zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, vydaných v řízení o zaplacení směnečné sumy 485 775 Kč s příslušenstvím.

Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že Krajský soud v Plzni (dále jen "soud prvního stupně") zamítl podle ustanovení námitky stěžovatelky proti směnečnému platebnímu rozkazu ze dne 16. 10. 2018 č. j. -14 a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů námitkového řízení. Vrchní soud v Praze (dál jen "odvolací soud") k odvolání stěžovatelky rozhodl tak, že návrh stěžovatelky na přerušení řízení zamítl a potvrdil usnesení soudu prvního stupně. Soudy obou stupňů dospěly k závěru, že námitky stěžovatelky proti směnečnému platebnímu rozkazu jsou neodůvodněné, neboť v nich absentovalo jakékoli jejich odůvodnění.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvádí, že vzhledem k tomu, že nemá právní vzdělání, pochopila předmětný směnečný platební rozkaz jako standardní platební rozkaz a podala proti němu neodůvodněný odpor. Teprve po uplynutí lhůty pro podání námitek požádala o právní pomoc. Proti postupu soudů při rozhodování o jejích námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu stěžovatelka neuvádí žádné námitky. Pouze uvádí, že odvolací soud v napadeném usnesení navodil nikoli hypotetickou situaci, že by na jedné straně stěžovatelka musela zaplatit směnečnou sumu, a na druhé straně by insolvenční soud mohl žalobu na určení pravosti pohledávky zamítnout a určit, že tato pohledávka nikdy nevznikla. V důsledku toho by plnila z důvodu, který odpadl, a na straně směnečného věřitele by vzniklo bezdůvodné obohacení. Proto stěžovatelka podala návrh na přerušení odvolacího řízení. Postup odvolacího soudu považuje za nesprávný a za porušení svých ústavně garantovaných práv.

Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížností napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a proto jej odmítl.

Podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

Ústavní soud konstatuje, jak již dlouhodobě ve své judikatuře zdůrazňuje, že není další instancí v systému obecného soudnictví, na níž by bylo možno se obracet s návrhem na přezkoumání procesu, interpretace a aplikace zákonných ustanovení provedených ostatními soudy. Ústavní soud plní roli soudního orgánu ochrany ústavnosti. Jeho kompetence je dána pouze v případě, kdy by napadeným rozhodnutím orgánu veřejné moci došlo k porušení základních práv a svobod zaručených normami ústavního pořádku; taková porušení z hlediska spravedlivého (řádného) procesu v rovině právního posouzení věci představují nikoli event. "běžné" nesprávnosti, nýbrž až stav flagrantního ignorování příslušné kogentní normy nebo zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů v soudní praxi ustáleného výkladu, resp. použití výkladu, jemuž chybí smysluplné odůvodnění, jelikož tím zatěžuje vydané rozhodnutí ústavněprávně relevantní svévolí a interpretační libovůlí výkladu (srov. např. nález

sp. zn.

).

Odvolací soud se v odůvodnění napadeného usnesení podrobně a srozumitelně vypořádal se všemi argumenty stěžovatelky obsaženými v jejím odvolání. Při přezkoumání usnesení soudu prvního stupně, včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, se řádně zabýval otázkou nedůvodnosti námitek stěžovatelky proti předmětnému směnečnému platebnímu rozkazu a své závěry srozumitelně objasnil. Konstatoval mimo jiné, že z vyplývá, že pozdě podané námitky nebo námitky, které neobsahují odůvodnění, soud odmítne. Ve včas podaných námitkách je směnečný dlužník povinen skutkově vymezit svoji obranu proti uložené platební povinnosti. To stěžovatelka učinila nikoliv v námitkách, ale až v podaném odvolání.

Odvolací soud odůvodnil také zamítnutí návrhu na přerušení řízení, když dospěl k závěru, že pro přerušení řízení nejsou dány důvody podle

Z uvedeného je zřejmé, že Ústavní soud nezjistil, že by v projednávané věci došlo k zásahu do ústavně zaručených práv stěžovatelky. Právo na spravedlivý (řádný) proces neznamená, že je jednotlivci zaručováno přímo a bezprostředně právo na rozhodnutí odpovídající jeho názoru, ale je mu zajišťováno právo na spravedlivé občanské soudní řízení, v němž se uplatňují všechny zásady správného soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. Skutečnost, že soudy svá rozhodnutí opřely o právní názor, se kterým se stěžovatelka neztotožňuje, sama o sobě důvodnost ústavní stížnosti nezakládá.

Na základě výše uvedeného byla ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnuta.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. října 2019

JUDr. David Uhlíř, v. r.

předseda senátu