Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2981/19

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Uhlíře, soudců JUDr. Tomáše Lichovníka a JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti O. M., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Rapotice, zastoupeného Mgr. Danielem Grimmem, advokátem se sídlem Ostrava, Janáčkova 1089/20, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 6. 2019 č. j. -444 a usnesení Okresního soudu v Bruntále ze dne 18. 1. 2019 č. j. -409, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatel navrhuje, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví uvedené usnesení Okresního soudu v Bruntále, kterým bylo podle rozhodnuto, že se stěžovatel neosvědčil ve zkušební době podmíněného odsouzení s dohledem, a proto vykoná trest odnětí svobody v trvání jednoho roku a deseti měsíců, který mu byl uložen pravomocným rozsudkem téhož soudu ze dne 20. 1. 2015 č. j. -270. Stěžovatel dále navrhuje zrušení označeného usnesení Krajského soudu v Ostravě, jímž byla zamítnuta jeho stížnost proti usnesení Okresního soudu v Bruntále.

Podle stěžovatele došlo vydáním napadených rozhodnutí k zásahu do jeho práv podle , , a d (dále jen " ").

Stěžovatel namítá, že se trestní soudy nedostatečně vypořádaly s jeho obhajobou a v rozporu s § 2 odst. 5 trestního řádu nezjistily skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Podle jeho názoru pouze formalisticky hodnotily, že byl ve zkušební době podmíněného odsouzení trestním příkazem Okresního soudu v České Lípě odsouzen za nový trestný čin, a to za přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle , přičemž nepřihlédly k tomu, že se tohoto trestného činu dopustil kvůli svému mylnému přesvědčení o uplynutí dříve uloženého zákazu řízení motorových vozidel. Trestní soudy se tedy měly zabývat tím, zda se této nové trestné činnosti dopustil úmyslně. Uvádí, že Okresní soud v Bruntále použil ze zprávy Probační a mediační služby pouze ty pasáže, které svědčily v jeho neprospěch, a nezohlednil skutečnosti prokazující, že s probačním úředníkem spolupracoval a snažil se dát si své záležitosti "do pořádku". Rozporuje též některé konkrétní části zprávy probační úřednice o průběhu výkonu dohledu. Krajskému soudu v Ostravě vytýká, že uvedené nedostatky nenapravil. Trestní soudy se podle stěžovatele nedostatečně zabývaly jeho námitkami a nevypořádaly se s nimi. Závěr trestních soudů, že 17 záznamů v trestním rejstříku vypovídá o tom, že uložené tresty na něj neměly žádný vliv, je podle něj vyvracen tím, že se poslední trestné činnosti dopustil v roce 2013.

Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatele, obsah napadených rozhodnutí i dalších listinných podkladů a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a proto jej odmítl.

Podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ") musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

Protože námitky stěžovatele směřují výhradně proti nařízení výkonu podmíněně odloženého trestu odnětí svobody (resp. proti tomu, že nebylo rozhodnuto o výjimečném ponechání podmíněného odsouzení s dohledem v platnosti), musí k tomu Ústavní soud předně poznamenat, že mu zásadně nepřísluší se vyjadřovat k výši a druhu uloženého trestu (srov. např. nález

sp. zn.

či usnesení

sp. zn.

), protože rozhodování trestních soudů je v této oblasti zcela nezastupitelné (viz y a y). Tento přístup je třeba vztahovat i k rozhodování o dalším výkonu trestu, včetně rozhodování o přeměně uloženého trestu na trest jiného druhu či o upuštění od dalšího výkonu určitého trestu. Ústavní soud by byl oprávněn zasáhnout pouze v případě extrémního vybočení ze zákonných kritérií stanovených pro takové rozhodnutí. K takové situaci však v daném případě nedošlo.

Ústavní soud musí v prvé řadě odmítnout námitku stěžovatele, že trestní soudy formalisticky posuzovaly jeho odsouzení za přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle , když nepřihlédly k tomu, že se tohoto činu dopustil v důsledku údajné nevědomosti o trvajícím zákazu řízení motorových vozidel. Okresní soud v Bruntále v napadeném usnesení na č. l. 2 uvedl, že podle evidenční karty řidiče bylo stěžovateli uloženo hned několik zákazů řízení, přičemž jejich předpokládaný konec připadá až na 6. 3. 2023. Tento soud proto neuvěřil tvrzení stěžovatele o jeho omylu ohledně konce zákazu řízení motorových vozidel. Ústavní soud k tomu dodává, že otázka, zda se stěžovatel dopustil přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle v důsledku omylu, měla být předmětem posuzování v rámci trestního řízení před Okresním soudem v České Lípě, v němž byl za tento trestný čin odsouzen. Pro Okresní soud v Bruntále, který rozhodoval o tom, zda se stěžovatel ve zkušební době podmíněného odsouzení s dohledem osvědčil, bylo závazné rozhodnutí Okresního soudu v České Lípě, že se stěžovatel ve zkušební době dopustil úmyslného trestného činu.

Z napadeného usnesení Okresního soudu v Bruntále také zřetelně vyplývá, že Probační a mediační služba hodnotila průběh výkonu dohledu nad stěžovatelem během zkušební doby negativně (srov. č. l. 2 napadeného usnesení). Probační úřednice ve své zprávě výslovně uvedla, že nařízený dohled svůj účel nesplnil. Ze stejného závěru pak vycházel Okresní soud v Bruntále při rozhodování o nařízení výkonu trestu (srov. č. l. 3 napadeného usnesení), takže je zřejmé, že obsah zprávy Probační a mediační služby nijak nezkresloval.

Za opodstatněný a dostatečně odůvodněný považuje Ústavní soud i závěr trestních soudů o nesplnění podmínek pro výjimečné ponechání podmíněného odsouzení s dohledem v platnosti podle . Krajský soud v Ostravě výstižně shrnul důvody pro tento závěr na č. l. 2-3 napadeného usnesení, když připomněl, že kromě pravomocného odsouzení stěžovatele za další trestný čin spáchaný ve zkušební době (přičemž se navíc jednalo o speciální recidivu, kdy se dopustil obdobné trestné činnosti, za níž byl podmíněně odsouzen s dohledem) a negativního hodnocení ze strany Probační a mediační služby, nelze ohlédnout od skutečnosti, že má stěžovatel v rejstříku trestů již 17 záznamů, přičemž se ve zkušební době navíc dopustil i úmyslného přestupku.

Ústavní soud tedy nesdílí přesvědčení stěžovatele, že trestní soudy nedostatečně zjistily skutkový stav věci a nezabývaly se jeho námitkami. Z napadených rozhodnutí zřetelně vyplývají racionální a logické důvody, na jejichž základě dospěly k přesvědčení, že stěžovatel ve zkušební době nevedl řádný život a neexistují žádné výjimečné důvody pro ponechání podmíněného odsouzení s dohledem v platnosti. Ústavní soud tak neshledal žádné, natož pak extrémní vybočení ze zákonných kritérií pro nařízení výkonu trestu odnětí svobody.

Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle ustanovení jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. října 2019

JUDr. David Uhlíř, v. r.

předseda senátu