Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1517/19

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Uhlíře, soudců JUDr. Tomáše Lichovníka a JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti stěžovatelky TRIPS, spol. s r. o., se sídlem Ruská 592/44, Praha 10, zastoupené JUDr. Ivanem Malým, advokátem se sídlem Stallichova 11, Praha 4, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2019 č. j. -120, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatelka se s odvoláním na porušení svého základního práva ve smyslu d a y domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí.

Obvodní soud pro Prahu 10 usnesením ze dne 4. 1. 2018 č. j. -38 zastavil řízení o žalobě, kterou se žalobce Město Říčany (dále jen "žalobce") domáhal nahrazení projevu vůle účastníků k uzavření dohody o dodávkách vody s tím, že věc bude po právní moci rozhodnutí postoupena Ministerstvu zemědělství. Městský soud v Praze usnesením ze dne 14. 3. 2018 č. j. -64 usnesení soudu I. stupně potvrdil v rozsahu, v němž se žalobce domáhal nahrazení souhlasu žalované TRIPS, s. r. o. (dále jen "stěžovatelka") s ujednáním čl. IV. bod 1.1 navrhované smlouvy (o maximálním množství předané pitné vody); ve zbývajícím rozsahu usnesení změnil tak, že se řízení nezastavuje.

Stěžovatelka proti usnesení odvolacího soudu podala dovolání a zároveň návrh na odložení právní moci dovoláním napadeného rozhodnutí. Nejvyšší soud napadeným usnesením návrh stěžovatelky na odklad právní moci uvedeného usnesení zamítl. Připomněl , podle něhož může dovolací soud před rozhodnutím o dovolání i bez návrhu odložit právní moc napadeného rozhodnutí, je-li dovolatel závažně ohrožen ve svých právech a nedotkne-li se odklad právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení. V souzené věci není stěžovatelka účinky rozhodnutí (jeho závazností plynoucí z materiální právní moci) na svých právech závažně ohrožena. Dovolací soud připomněl, že za situace, kdy se stěžovatelka upíná k vydání konečného rozhodnutí, je v prvé řadě třeba vzít v potaz, že soud prvního stupně bude moci v řízení pokračovat a rozhodnout o věci až po vyřízení podaného dovolání. Konečně zdůraznil, že Ministerstvo zemědělství může skutečnosti, že ve vztahu k otázce týkající se jeho pravomoci rozhodnout probíhá dovolací řízení přizpůsobit svůj procesní postup.

Stěžovatelka shrnula dosavadní procesní vývoj a ve vztahu k odůvodnění napadeného rozhodnutí dovolacího soudu uvedla, že je přinejmenším nesrozumitelné a také neracionální. Současně poukázala na to, že úvaha soudu, že by ministerstvo přizpůsobovalo postup ve správním řízení průběhu soudního řízení, není ničím podložena. Nejvyšší soud by proto měl dojít k opačnému závěru a návrhu vyhovět.

Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti i napadeného rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a proto jej odmítl.

Podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné. Ústavní soud se však stručně vyjádří alespoň ke stěžejním námitkám.

Ústavní soud především konstatuje, jak již dlouhodobě ve své judikatuře zdůrazňuje, že není další instancí v systému obecného soudnictví, na níž by bylo možno se obracet s návrhem na přezkoumání procesu, interpretace a aplikace zákonných ustanovení provedených ostatními soudy. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti. Výkon jeho pravomoci přichází do úvahy pouze v případě, kdy by napadeným rozhodnutím orgánu veřejné moci došlo k porušení základních práv a svobod zaručených normami ústavního pořádku; taková porušení z hlediska spravedlivého (řádného) procesu v rovině právního posouzení věci představují nikoli event. "běžné" nesprávnosti, nýbrž až stav flagrantního ignorování příslušné kogentní normy nebo zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů v soudní praxi ustáleného výkladu, resp. použití výkladu, jemuž chybí smysluplné odůvodnění, jelikož tím zatěžuje vydané rozhodnutí ústavněprávně relevantní svévolí a interpretační libovůlí (srov. např. nález

sp. zn.

).

Nic takového však v souzené věci dovodit nelze. Nejvyšší soud aplikoval adekvátní podústavní právo. Ústavní soud poukazuje na to, že v napadeném rozhodnutí dovolací soud z povahy věci (objektivně) stručně, avšak jasně uvedl důvody pro jeho přijetí. Z pohledu soudem konstatované právní úpravy odložení právní moci dovoláním napadeného rozhodnutí, tj. podle ustanovení , Nejvyšší soud vyhodnotil postavení stěžovatelky a nastalou procesní situaci, která nevede k závažnému ohrožení jejích práv. Na této skutečnosti nic nemění ani stěžovatelkou nepřiléhavě připomínaný nález Ústavního soudu

sp. zn.

, který se mimo jiné týká interpretace a aplikace zatížené tzv. kvalifikovanou vadou.

Ústavní soud připomíná, že právo na spravedlivý (řádný) proces není možno vykládat tak, že by garantovalo úspěch v řízení či zaručovalo právo na rozhodnutí odpovídající představám stěžovatelky. Pouhý nesouhlas se závěry civilních soudů při aplikaci podústavního práva důvodnost ústavní stížnosti nezakládá. Nejvyšší soud věci v této fázi řízení věnoval náležitou pozornost, aplikoval adekvátní právo a jeho použití náležitě odůvodnil.

Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost podle ustanovení jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. října 2019

JUDr. David Uhlíř, v. r.

předseda senátu