Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 861/19

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka, soudce Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a soudkyně Kateřiny Šimáčkové ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Real Security, s. r. o., se sídlem Za Zámečkem 75/17, Praha 5, zastoupené Mgr. Romanem Klimusem, advokátem se sídlem Vídeňská 188/119d, Brno, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 1. 2019 č. j. -138, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Stěžovatelka se podanou ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, neboť má za to, že jím bylo porušeno její ústavně zaručené právo vlastnit majetek [ d (dále jen " ")], právo podnikat ( y) a právo na spravedlivý proces ( y).

2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a připojeného rozhodnutí, v posuzovaném sporu se stěžovatel domáhal na žalovaném Království Saudské Arábie zaplacení částky 5 789 880 Kč z titulu dlužné odměny za provedené služby. V záhlaví uvedeným rozhodnutím Městského soudu v Praze (dále jen "odvolací soud") byl potvrzen výrok I. usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 (dále jen "nalézací soud") ze dne 5. 1. 2017 č. j. -69, kterým byl zamítnut návrh stěžovatele na přiznání osvobození od soudních poplatků; změněn výrok III. citovaného usnesení nalézacího soudu tak, že stěžovatel je povinen zaplatit České republice - Obvodnímu soudu pro Prahu 6 soudní poplatek ve výši 289 400 Kč, namísto částky 289 494 Kč; a odmítnuto odvolání proti II. výroku týkajícího se vyměření soudního poplatku za podané odvolání. Ve vztahu k nepřiznání osvobození od soudního poplatku odvolací soud odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , podle kterého lze u právnických osob vzít v úvahu také povahu jejich podnikatelské nebo jiné činnosti, stav a strukturu majetku či platební (ne)schopnost; je však nutné přihlížet též k tomu, zda se spekulativně nezbavují majetku či jiných výhod, aby se poplatkové povinnosti vyhnuly. Odvolací soud dále zohlednil, že s účinností od 1. 9. 2011 došlo novelou zákona ke zpřísnění možnosti přiznat plné osvobození od soudních poplatků. Po zhodnocení daňových přiznání stěžovatelky a výpisu z účtu dospěl odvolací soud k závěru, že u stěžovatelky nejsou splněny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, neboť v období let 2013 až 2015 dosahovala poměrně vysokého čistého obratu. Nyní dle názoru odvolacího soudu stěžovatelka účelově utlumuje své podnikání.

3. Průběh řízení a obsah napadeného rozhodnutí jsou účastníkům známy, Ústavní soud proto pokládá podrobnější rekapitulaci za neúčelnou.

4. Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti namítá, že se z důvodu prodlení žalované Saudské Arábie dostala do objektivní platební neschopnosti. Napadené rozhodnutí postrádá odůvodnění, a je proto nepřezkoumatelné, až svévolné. Postupem odvolacího soudu tak stěžovatelka byla omezena v přístupu k soudní ochraně. Odvolací soud rovněž porušil pozitivní závazky vyplývající z práva na ochranu majetku a práva podnikat. Napadené rozhodnutí stěžovatelka označuje za přehnaně formalistické.

5. Ústavní soud nejprve posoudil splnění podmínek řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastníkem řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s požadavky , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), a ústavní stížnost přípustná ( a contrario), neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.

6. Ústavní soud dále posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu . Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem, přičemž jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního, kdy Ústavní soud může obvykle rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti.

7. Ústavní soud je dle článku 83 y (dále jen " ") soudním orgánem ochrany ústavnosti, přičemž v rámci této své pravomoci mj. rozhoduje o ústavních stížnostech proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. článek 87 odst. 1 písm. d) y]. Jestliže je ústavní stížnost vedena proti rozhodnutí obecného soudu, není povinnost ústavněprávní argumentace naplněna, je-li namítána toliko věcná nesprávnost či nerespektování jednoduchého práva, neboť takovou argumentací je Ústavní soud stavěn do role pouhé další instance v soustavě obecných soudů, jíž však není. Pravomoc Ústavního soudu je totiž založena toliko k přezkumu z hlediska ústavnosti, tedy ke zkoumání, zda postupem a rozhodováním obecných soudů nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele a zda lze řízení jako celek považovat za spravedlivé.

8. Při přezkumu rozhodnutí o žádosti o osvobození od soudních poplatků dal Ústavní soud ve své rozhodovací praxi opakovaně najevo, že rozhodnutí o tom, zda jsou splněny zákonem stanovené předpoklady pro přiznání osvobození od jejich placení, spadá výlučně do rozhodovací sféry obecných soudů (srov. usnesení

sp. zn.

ze dne 30. 4. 2009, usnesení

sp. zn.

ze dne 31. 10. 2013; citovaná rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz). Právo na osvobození od placení poplatků za řízení před obecnými soudy z žádného ustanovení y výslovně nevyplývá, ostatně obecně zaručeno není ani na zákonné úrovni bez splnění dalších podmínek, a rozhodnutí o něm zpravidla nemůže být předmětem ústavní ochrany, neboť samotný spor o osvobození od soudních poplatků, i když se jeho výsledek může dotknout některého z účastníků řízení, nedosahuje intenzity opodstatňující porušení základních práv a svobod. Případy, kdy Ústavní soud ústavní stížnost otevřel věcnému posouzení, jsou relativně výjimečné a Ústavní soud k přezkumu napadených rozhodnutí přistoupil v případě extrémního vykročení z pravidel upravujících toto osvobození, např. v důsledku nerespektování kogentní normy, interpretace , jež byla v extrémním rozporu s principy spravedlnosti, při zjištění stop svévole např. při absenci jakéhokoliv odůvodnění nebo odůvodnění vybočujícího v extrémní míře z rámce vymezeného principy spravedlnosti [srov. např. nález

sp. zn.

ze dne 3. 9. 1998 (N 98/12 SbNU 45), nález

sp. zn.

ze dne 31. 8. 2004 (N 125/34 SbNU 281), nález

sp. zn.

ze dne 17. 5. 2011(N 96/61 SbNU 489), nález

sp. zn.

ze dne 27. 2. 2013 (N 33/68 SbNU 351) a další].

9. K podobnému pochybení však v posuzované věci nedošlo. Závěry obecných soudů nejsou excesivní, ani neodůvodněné. Se stěžovatelčinými argumenty se obecné soudy již vypořádaly, přičemž jejich závěry nejsou neudržitelné. Ústavnímu soudu nenáleží vstupovat do právního a skutkového hodnocení obecných soudů. Na ústavní rovině zásah do práv stěžovatelky Ústavní soud neshledal.

10. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud uzavírá, že naříkaná základní práva stěžovatelky napadeným rozhodnutím porušena nebyla. Ústavní soud proto ústavní stížnost odmítl podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. října 2019

Vojtěch Šimíček, v. r.

předseda senátu