Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 2934/19

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj) a soudce Ludvíka Davida a soudkyně Kateřiny Šimáčkové ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky DENIZLI s.r.o., sídlem Jana Šoupala 1597/3, Ostrava-Poruba, zastoupené Mgr. Tomášem Gureckým, advokátem se sídlem Sokolovská 6234/64, Ostrava, směřující proti usnesení Okresního soudu v Karviné, pobočky v Havířově ze dne 8. 2. 2019, č. j. -50, a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 6. 2019, č. j. -112, za účasti Okresního soudu v Karviné, pobočky v Havířově a Krajského soudu v Ostravě, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatelka se podanou ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví citovaných soudních rozhodnutí. Má za to, že obecné soudy svým postupem porušily její právo na spravedlivý proces zaručené v a rovnost stran podle d.

2. Jak vyplývá z obsahu ústavní stížnosti a z připojených soudních rozhodnutí, stěžovatelka je vlastníkem pozemku v Havířově. Pozemek je evidován jako veřejné prostranství a nachází se na něm mj. schodiště a chodník, které byly využívány k přístupu k budově na vedlejším pozemku; obě tyto nemovitosti patří obchodní společností P A C, s.r.o. (dále jen jako "žalobkyně"). Ta podala k Okresnímu soudu v Karviné, pobočce v Havířově v lednu 2019 žalobu na ochranu držby, neboť se dle ní stěžovatelka bezprostředně chystala k oplocení svého pozemku a tím by se žalobkyni, jejím nájemcům i veřejnosti výrazně ztížil přístup k budově. Nalézací soud žalobě vyhověl a uložil stěžovatelce povinnost zdržet se jednání, kterým by rušila držbu vlastnického práva k uvedeným nemovitostem. Dospěl k závěru, že stěžovatelka začala pozemek oplocovat a tím svévolně držbu ruší. Krajský soud v Ostravě k odvolání stěžovatelky výrok nalézacího soudu potvrdil.

3. Stěžovatelka s uvedenými závěry obecných soudů nesouhlasí a předkládá vůči nim řadu námitek. Zaprvé byla žaloba podána po uplynutí šestitýdenní subjektivní promlčecí lhůty, neboť žalobkyně o rušení držby věděla již od roku 2018. Dále uvádí, že přístup na pozemek chtěla omezit z důvodu ochrany života a zdraví osob, ohrožených havarijním stavem schodiště a ploch pozemku, k jejichž opravě nemá prostředky. Obecné soudy v řízení nezjistily základní skutečnosti, jmenovitě existenci posledního pokojného stavu či nesouhlas stěžovatelky s kvalifikací pozemku jako veřejného prostranství. Nalézací soud nezaslal stěžovatelce k vyjádření žalobu žalobkyně, čímž porušil rovnost stran. V neposlední řadě stěžovatelka dovozuje podjatost vybraných členek senátu odvolacího soudu.

4. Pro vypořádání ústavní stížnosti není podrobnější rekapitulace průběhu řízení a napadených rozhodnutí nezbytná, jelikož účastníkům jsou všechny relevantní skutečnosti známy.

5. Ústavní stížnost byla podána ve lhůtě osobou oprávněnou a řádně zastoupenou, k jejímu projednání je Ústavní soud příslušný a návrh je přípustný.

6. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu ještě předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. Jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, ve kterém Ústavní soud může rozhodnout jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti.

7. Je třeba zdůraznit, že pravomoc Ústavního soudu je v řízení o ústavní stížnosti založena výlučně k přezkumu rozhodnutí či namítaného zásahu z hlediska ústavnosti, tj. zda v řízení, respektive v rozhodnutí je završujícím, nebyly porušeny ústavními předpisy chráněná práva a svobody účastníka tohoto řízení, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, zda postupem a rozhodováním obecných soudů nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé.

8. V projednávaném případě takový zásah shledán nebyl. Po důkladném seznámení se s obsahem ústavní stížnosti totiž nezbývá Ústavnímu soudu než konstatovat, že stěžovatelka sice předkládá široké spektrum námitek proti postupu (zejména nalézacího) soudu, ty se však takřka úplně překrývají s výtkami uplatněnými v odvolání a dominantně se dotýkají skutkových okolností či výkladu podústavního práva. S argumentací stěžovatelky se v tomto směru podrobně a přesvědčivě vypořádal právě odvolací soud (srv. body 15-25 napadeného usnesení) a je zbytečné, aby zde byly jeho závěry opakovány. Ve stručnosti lze uvést, že žalobkyně podala žalobu včas a prokázala pomocí fotografií poslední pokojnou držbu a následný svémocný zásah stěžovatelky do ní. Soud nezjistil žádný právní důvod k rušení držby, schodiště nebylo v havarijním stavu a na pozemku neprobíhaly stavební práce. Právo na vyjádření k žalobě se v tomto druhu (urychleného) řízení neuplatňuje a obecné soudy měly dostatek podkladů pro rozhodnutí i bez vyjádření stěžovatelky. "Novotou" v ústavní stížnosti je tvrzení o podjatosti dvou soudkyň odvolacího soudu, to je ale podáno bez jakýchkoliv souvislostí, bližšího zdůvodnění a navíc značně nesrozumitelně, takže je nelze věcně tak přezkoumat.

9. Ústavní soud s ohledem na výše uvedené uzavírá, že v projednávané věci obecné soudy vyložily a aplikovaly podústavní právo řádně a proti jejich závěrům včetně způsobu odůvodnění nemá ústavněprávních výhrad. Ústavní soud proto ústavní stížnost odmítl podle ustanovení jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. října 2019

Vojtěch Šimíček v. r.

předseda senátu