Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 3168/19

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře, soudce Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) a soudce Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti W. F., toho času ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici a u pro výkon zabezpečovací detence Brno, zastoupeného Vojtěchem Mihalíkem, advokátem se sídlem Brněnská 154/32, 692 01 Mikulov, proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. -125 ze dne 18. 7. 2019 a usnesení Okresního soudu v Břeclavi č. j. -107 ze dne 20. 6. 2019 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, jimiž mělo dojít zejména k porušení d.

Z napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že shora označeným usnesením Okresní soud v Břeclavi rozhodl, že stěžovatel vykoná trest odnětí svobody v trvání 10 měsíců, který mu byl uložen trestním příkazem Okresního soudu v Břeclavi č. j. -66 ze dne 19. 4. 2017, jehož výkon mu byl původně podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 let za současného vyslovení dohledu. Okresní soud stěžovatele pro výkon tohoto trestu zařadil do věznice s ostrahou. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel stížnost, kterou Krajský soud v Brně v záhlaví uvedeným usnesením jako nedůvodnou zamítl.

Proti rozhodnutím trestních soudů brojí stěžovatel ústavní stížností, domáhaje se jejich kasace. Stěžovatel namítl, že soudy se dopustily libovůle, když se v napadaných rozhodnutích toliko rozsáhle zabývaly jeho trestní minulostí, aniž by však byly hodnotily, že na jeho straně došlo k jisté nápravě, že se snaží, ať již vlastními silami či za asistence probačního úředníka, o vlastní nápravu a snaží se též poškozeným kompenzovat způsobenou škodu. Tyto své výhrady stěžovatel v ústavní stížnosti dále přiblížil.

Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatele i obsah naříkaných soudních aktů a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud v napadených rozhodnutích žádný exces, pro který by bylo nutno přikročit k jejich zrušení, nespatřuje. Soudy srozumitelně vyložily, že stěžovatel se v průběhu zkušební doby nejen dopustil opakovaně téže trestné činnosti, pro kterou již byl zmíněným trestním příkazem odsouzen, nýbrž i dalších dvou přestupků násilné povahy. V podrobnostech lze na racionální odůvodnění napadených soudních rozhodnutí zcela odkázat.

Závěry vyslovené v nálezu Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 15. 8. 2017 (N 151/86 SbNU 527), na něž se stěžovatel odvolává, na jeho případ nedopadají. Ve věci řešené citovaným nálezem se tehdejší stěžovatel ve zkušební době nedopustil ani trestného činu, ani přestupku, po výraznou část zkušební doby plnil podmínky stanovené probačním plánem dohledu, přičemž hlavním porušením podmínek byla neregistrace do evidence Úřadu práce v období posledních tří měsíců zkušební doby a nedostavení se na konzultace, z nichž se ale stěžovatel předem omluvil a požádal o náhradní termín. Jednalo se tedy o drobná nedodržení probačního plánu dohledu, která nebylo lze rozumně považovat za porušení zásady vedení řádného života. Odtud je zřejmé, že nynější věc je v porovnání s tím diametrálně odlišná již pro uvedené opětovné odsouzení pro trestný čin a postižení za přestupky (navíc násilné povahy) ve zkušební době.

Ve světle řečeného tudíž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost dle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. října 2019

David Uhlíř v. r.

předseda senátu