Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 3293/19

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vojtěchem Šimíčkem o ústavní stížnosti stěžovatele Libora Němečka, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 7. 2019, č. j. -33, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Dne 10. 10. 2019 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost, brojící proti v záhlaví označenému usnesení Nejvyššího správního soudu.

Toto podání zjevně nebylo možno považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, jelikož trpělo řadou formálních a obsahových nedostatků ( , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů); zejména z něj nebyla patrná ústavněprávní argumentace a pro řízení před Ústavním soudem stěžovatel nebyl zastoupen advokátem ( , cit. zákona).

Obecně platí, že je na Ústavním soudu, aby učinil opatření k odstranění vad podání, neboť smyslem výzvy a stanovení lhůty podle ustanovení je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách řízení pro projednání věci před Ústavním soudem; teprve poté, nepodaří-li se nedostatek podání odstranit, jsou vyvozeny vůči stěžovateli nepříznivé procesní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti.

V nyní posuzovaném případě však Ústavní soud konstatuje, že náležitého poučení se v poslední době stěžovateli dostalo opakovaně dokonce v několika desítkách řízení. Ústavní soud je proto přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v řadě případů předchozích. Lze-li totiž vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým.

V případě stěžovatele ke shora uvedenému přistupuje navíc okolnost, že uplatnil námitku podjatosti vůči všem soudcům Ústavního soudu (a dalším osobám z prostředí justice). Touto námitkou se proto Ústavní soud vůbec nezabýval, jelikož o takto pojaté námitce by ani neměl kdo rozhodovat (obdobně viz např. usnesení ze dne 14. 2. 2017

sp. zn.

). Nedává přitom smysl, aby se stěžovatel domáhal ochrany svých ústavních práv u orgánu, jehož všechny členy současně hrubě uráží, osočuje je velmi vulgárním způsobem z podjatosti a vyslovuje jim takto nedůvěru (viz např. tvrzení o tom, že prý soudci Ústavního soudu chtějí stěžovatele fyzicky zlikvidovat, že jsou zločinci a teroristy, mají vymydlené či vykastrované mozky, že opakovaně podporují osoby, které se dopouštějí vražd a že si jeho ústavními stížnostmi "vytírají řiť"). Logickým důsledkem vyhovění této námitce podjatosti by totiž bylo vyloučení všech soudců Ústavního soudu a tím nutně i tohoto orgánu jako celku. Pak ovšem není zřejmé, z jakého důvodu stěžovatel opakovaně podává ústavní stížnost právě k orgánu, jemuž a priori nevěří a jeho všechny členy soustavně hrubě uráží.

Ústavnímu soudu je rovněž známo, že když stěžovateli v minulosti určil lhůtu k odstranění vad ústavní stížnosti, a tuto lhůtu později i prodloužil, nevedlo to k ničemu jinému, než ke stupňování verbální agresivity a vulgarity vůči soudcům (viz např. usnesení ).

Proto Ústavní soud neakceptoval ani žádost stěžovatele o stanovení delší lhůty k podání ústavní stížnosti prostřednictvím advokáta určeného Českou advokátní komorou, a to i z toho důvodu, že stěžovatel konkrétní představitele této stavovské organizace tituluje velmi vulgárními výrazy, které Ústavní soud nehodlá opakovat. Je tak zjevné, že ani Českou advokátní komoru nepovažuje za důvěryhodnou instituci, od které by měl přijmout určeného advokáta.

Ústavní soud proto v posuzované věci shledal důvody pro přiměřenou aplikaci ustanovení a ústavní stížnost odmítl (podobně viz usnesení

sp. zn.

).

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. října 2019

Vojtěch Šimíček v. r.

soudce zpravodaj