Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2739/19

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou o ústavní stížnosti Mgr. Michala Šimků, advokáta se sídlem v Praze 1, Šítkova 233/1, insolvenčního správce dlužníka Jana Řeřichy, proti usnesením Nejvyššího soudu č. j. -281 ze dne 30. dubna 2019 a Vrchního soudu v Praze č. j. -189 ze dne 6. září 2016, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

1. Dne 19. srpna 2019 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost, ve které stěžovatel brojí proti v záhlaví uvedeným usnesením. Vrchní soud v Praze usnesením zrušil rozsudek Městského soudu v Praze č. j. -146 ze dne 16. března 2016 a věc vrátil k dalšímu řízení z důvodu nepřezkoumatelnosti předmětného rozsudku. Ten byl přitom soudem prvního stupně vydán poté, co byl jeho původní rozsudek odvolacím soudem již jednou zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Nejvyšší soud následné dovolání stěžovatele odmítl, neboť stěžovatel nepředložil dovolacímu soudu k řešení žádnou otázku hmotného či procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání.

2. Dříve, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda návrh splňuje všechny zákonem stanovené náležitosti a zda jsou dány podmínky projednání ústavní stížnosti stanovené y a , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ").

3. Podle je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Ústavní stížnost je totiž založena na zásadě její subsidiarity k jiným zákonným procesním prostředkům [srov. např. usnesení

sp. zn.

ze dne 28. 4. 2004 (U 25/33 SbNU 475)]. Z této zásady rovněž plyne princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci; ústavní stížnost je třeba pojímat jako krajní prostředek k ochraně práva, který nastupuje teprve tehdy, není-li možná náprava postupy před jinými orgány veřejné moci, tzn., pokud byly vyčerpány všechny zákonné procesní prostředky obrany [srov. nález

sp. zn.

ze dne 13. 7. 2000 (N 111/19 SbNU 79)].

4. Zásadně nepřípustné jsou tak ústavní stížnosti směřující proti kasačním rozhodnutím, tj. rozhodnutím, jimiž se rozhodnutí instančně podřízeného orgánu ruší a věc se mu vrací k dalšímu řízení. Ústavní soud je totiž v řízení o ústavní stížnosti oprávněn rozhodovat zásadně jen o rozhodnutích konečných. Jako nepřípustné proto opakovaně odmítá ústavní stížnosti proti byť i pravomocným rozhodnutím soudů, jimiž však věc nebyla ukončena [srov. např. usnesení

sp. zn.

ze dne 30. března 2006 (U 4/40 SbNU 781);

sp. zn.

ze dne 22. 7. 2008; či

sp. zn.

ze dne 28. 8. 2013, všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz)].

5. V nyní projednávané věci stěžovatel napadl ústavní stížností kasační rozhodnutí Vrchního soudu v Praze (a na ně navazující rozhodnutí Nejvyššího soudu), kterým byla věc vrácena k dalšímu řízení Městskému soudu v Praze; řízení ve věci stěžovatele proto doposud neskončilo. Námitky, které stěžovatel předložil, bude moci uplatnit i proti konečnému rozhodnutí ve věci. Návrh byl proto Ústavnímu soudu podán předčasně, neboť stěžovatel nevyčerpal všechny zákonné procesní prostředky ochrany práva podle . Ústavní soud zároveň neshledal naplnění žádné z podmínek , podle kterého Ústavní soud přijetí stížnosti neodmítne, i když není splněna podmínka vyčerpání všech procesních prostředků k ochraně práva stěžovatele, jestliže stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo, nebo pokud v řízení o podaném opravném prostředku podle dochází ke značným průtahům, z nichž stěžovateli vzniká nebo může vzniknout vážná nebo neodvratitelná újma.

6. Ústavní stížnost je tedy předčasná a soudce zpravodaj ji jako nepřípustnou odmítl podle ve spojení s mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků. Stěžovateli však nic nebrání v podání případné nové ústavní stížnosti poté, co bude řízení před obecnými soudy zcela skončeno, nebude-li s jeho výsledkem souhlasit a bude pociťovat újmu na svých základních právech a svobodách v důsledku pochybení obecných soudů, které by mohlo mít vliv na výsledek řízení.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. října 2019

Jaromír Jirsa v. r.

soudce zpravodaj