Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2973/19

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání v senátu složeném z předsedy a soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudců Tomáše Lichovníka a Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. B., zastoupeného JUDr. Petrem Stoklasem, advokátem se sídlem Masná 1324/1, Ostrava, proti usnesení Okresního soudu v Karviné ze dne 24. června 2019, č. j. -44, a proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. července 2019, sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Včas podanou ústavní stížností, která splňuje podmínky řízení dle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů, kterými byla zamítnuta jeho žádost o propuštění z vazby [§ 67 písm. c) trestního řádu] na svobodu a současně nebyl přijat písemný slib stěžovatele ani dohled probačního úředníka a soud rozhodl o ponechání stěžovatele ve vazbě, neboť důvod vazby podle § 67 písm. c) trestního řádu nadále trvá s tím, že důvod vazby podle § 67 písm. b) trestního řádu pominul.

2. Stěžovatel je stíhán pro zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy dle ustanovení , odst. 2 písm. c) . Soudy v napadených rozhodnutích dospěly k závěru, že u stěžovatele trvají i nadále důvody tzv. předstižné vazby, neboť existuje důvodná obava, že by v případě propuštění na svobodu opakoval trestnou činnost, pro niž je stíhán, případně v ní pokračoval. Tato obava je odůvodněna především faktem, že stěžovatel sám byl před zadržením uživatelem pervitinu. Trestné činnosti se stěžovatel zřejmě dopouštěl po delší dobu a finanční prostředky získané distribucí drog představovaly významný zdroj jeho příjmů.

3. Uvedená rozhodnutí obecných soudů dle stěžovatele porušila jeho právo na osobní svobodu zaručené , a odst. 5 a a d (dále jen " "), a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").

4. Samotné konstatování, že si stěžovatel možná v minulosti opatřoval finanční prostředky trestnou činností, nepředstavuje podle něj vzhledem k jeho přístupu k trestní věci důvod pro předstižnou vazbu. Není ani zřejmé, s jak velkým množstvím pervitinu stěžovatel měl disponovat. Soud toliko z úředního záznamu dovozuje, že stěžovatel je uživatelem drog. Naopak vůbec nezohlednil stěžovatelův osobní postoj, jeho sklony, zdravotní stav a prostředí, v němž se na svobodě pohybuje.

5. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu ustanovení .

6. Ústavní soud v minulosti opakovaně konstatoval, že vazba představuje zajišťovací institut sloužící k dosažení účelu trestního řízení, přičemž rozhodování o vazbě nelze chápat jako rozhodování o vině či nevině obviněného. Je tedy přirozené, že je vedeno vždy v rovině pouhé pravděpodobnosti (a nikoliv jistoty) ohledně důsledků, které mohou nastat, nebude-li obviněný držen ve vazbě. Vazbu je však nutno náležitě odůvodnit konkrétními skutečnostmi, jež naplňují její zákonné důvody (§ 68 odst. 1 trestního řádu). Trestní řád to vyjadřuje slovy, že musí být naplněna důvodná obava, že nastanou okolnosti, pro něž lze vazbu uvalit (§ 67 trestního řádu), resp. že rozhodnutí o vazbě musí být odůvodněno skutkovými okolnostmi (§ 68 odst. 1 věta druhá trestního řádu).

7. Je však především věcí obecných soudů posuzovat, zda je vazba v konkrétní věci nezbytným opatřením k dosažení účelu trestního řízení a zda tohoto účelu nelze ani při vynaložení veškerého úsilí a prostředků ze strany orgánů činných v trestním řízení dosáhnout jinak. Do příslušných úvah a rozhodnutí jimi podložených je proto Ústavní soud oprávněn zasáhnout v zásadě jen tehdy, není-li rozhodnutí obecného soudu o vazbě podloženo zákonným důvodem (srov. a 5 y) buď vůbec, nebo jestliže tvrzené a nedostatečně zjištěné důvody vazby jsou ve zjevném rozporu s kautelami plynoucími z ústavního pořádku.

8. O takový případ však v nyní projednávané věci nejde, neboť Ústavní soud je po prostudování napadených rozhodnutí obecných soudů přesvědčen, že netrpí stěžovatelem vytýkanými vadami. Je z nich totiž zřejmé, že obecné soudy měly ústavní východiska pro omezení osobní svobody dostatečně na zřeteli, přičemž z odůvodnění napadených rozhodnutí plyne, že primárním důvodem pro ponechání stěžovatele ve vazbě dle ustanovení § 67 písm. c) trestního řádu byla obava z opětovného páchání trestné činnosti, a to i s přihlédnutím k charakteru a rozsahu spáchané trestné činnosti. Rozsah páchané trestné činnosti přitom není nutné v této fázi trestního stíhání přesně specifikovat. Obecné soudy se vypořádaly i s nabízenými instituty, které by v jiných případech mohly vazbu nahrazovat.

9. Po přezkoumání ústavní stížností napadených rozhodnutí tedy dospěl Ústavní soud k závěru, že základní práva či svobody, jichž se stěžovatel dovolává, dotčenými rozhodnutími porušeny nebyly. Proto ústavní stížnost odmítl podle ustanovení jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. října 2019

David Uhlíř v. r.

předseda senátu