Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2639/19

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Uhlíře, soudců JUDr. Tomáše Lichovníka a JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti Jitky Mužíkové, zastoupené JUDr. Luďkem Lisse, advokátem se sídlem Jablonského 640/2, Praha 7, proti usnesení Okresního soudu v Chomutově ze dne 11. 2. 2019 č. j. -34, usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 5. 2019 č. j. -51 a návrhu na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí, takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění

Stěžovatelka se, s odvoláním na porušení d (dále jen " "), domáhá zrušení v záhlaví uvedených usnesení.

Z obsahu napadených rozhodnutí a ústavní stížnosti se podává, že okresní soud v záhlaví označeným usnesením bez návrhu zastavil exekuci nařízenou usnesením téhož soudu ze dne 27. 6. 2007, neboť vykonávaný exekuční titul - rozhodčí nález - nebyl způsobilým exekučním titulem; žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení a oprávněné (stěžovatelce), která jako právní a procesní nástupce původního oprávněného procesně zavinila zastavení exekuce, uložil, aby soudnímu exekutorovi nahradila náklady exekuce ve výši 7 865 Kč. Krajský soud rozhodnutí v odvoláním napadených náhradových výrocích potvrdil a žádnému z účastníků nepřiznal nárok na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Stěžovatelka namítá, že exekuční návrh byl podán v průběhu roku 2007 na podkladě rozhodčího nálezu vydaného v roce 2007 podle platně sjednané rozhodčí doložky. Stěžovatelka ještě téměř 4 roky po zahájení exekuce jednala v dobré víře, že disponuje vykonatelným exekučním titulem. Je přesvědčena, že zastavení exekuce nezavinila a nesouhlasí s uloženou povinností platit náklady řízení exekutorovi. Poukazuje na specifikum věci, kdy v důsledku "lokální chomutovské akce" může dojít k zastavení desítek dalších exekucí zahájených jejím právním předchůdcem na základě rozhodčích nálezů, které byly pozdější judikaturou shledány neplatnými a stěžovatelce tak vznikne povinnost hradit náklady řízení exekutorovi. Z tohoto důvodu tedy stěžovatelka žádá o odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí.

Ústavní soud posoudil argumentaci stěžovatelky i obsah ústavní stížností napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a proto jej odmítl.

Podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ") musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

Z ustálené judikatury Ústavního soudu vyplývá, že rozhodování o nákladech soudního řízení, včetně nákladů řízení exekučního, je výhradně doménou civilních soudů. Otázku náhrady nákladů řízení, resp. její výše, nelze z hlediska kritérií spravedlivého (řádného) procesu klást na stejnou úroveň, jako na proces vedoucí k rozhodnutí ve věci samé (srov. např. usnesení

sp. zn.

,

,

,

a další). Ústavní soud tak dal ve své judikatuře opakovaně najevo, že při posuzování problematiky nákladů řízení, tj. problematiky ve vztahu k předmětu řízení před ostatními soudy jednoznačně podružné, postupuje nanejvýš zdrženlivě a ke zrušení napadeného výroku o nákladech řízení se uchyluje pouze výjimečně.

V projednávané věci jde především o částku bagatelní, která podle konstantní judikatury Ústavního soudu zpravidla není schopna představovat reálné porušení základních práv či svobod. Řízení o ústavní stížnosti v případech, kde se jedná o takové malé částky, by bezúčelně vytěžovalo kapacity Ústavního soudu na úkor řízení, v nichž skutečně hrozí zásah do základních práv a svobod. Odporovalo by smyslu zákona a účelu ústavního soudnictví, kdyby přezkum v těchto věcech měl provádět Ústavní soud. Lze odkázat i na klasickou zásadu římského práva minima non curat praetor, jejímž smyslem je zabránit tomu, aby byly vrcholné ústavní orgány odváděny od plnění skutečně závažných úkolů, k jejichž řešení jsou ústavně určeny (srov. též např. usnesení

sp. zn.

,

,

a nález

sp. zn.

).

Ústavní soud neshledal důvod, aby v projednávané věci bagatelnost předmětné částky pominul pouze s ohledem na možnost zastavení i dalších, dosud vedených exekučních řízení. Ústavní soud především poukazuje na to, že každý, na první pohled i obdobný případ má individuální rozměr. Při posuzování otázky procesního zavinění vždy záleží na konkrétních okolnostech věci a rozhodující soud zvažuje, kdy byl podán návrh na zahájení exekuce, zda oprávněný v exekuci pokračoval i po datu 11. 5. 2011, kdy došlo k sjednocení judikatury vydáním usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. . Může zvažovat i možnost aplikace ust. s ohledem na splácení dluhu povinným, činnost exekutora apod.

Na základě výše uvedeného byla ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnuta. Vzhledem k odmítnutí ústavní stížnosti nebyl dán důvod k odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. října 2019

JUDr. David Uhlíř, v. r.

předseda senátu