Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2336/19

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy a soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudců Tomáše Lichovníka a Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti Ing. Roberta Trnky, zastoupeného Mgr. Pavlem Bartoněm, advokátem se sídlem v Praze, Chodská 22, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 č. j. -72 ze dne 28. března 2019, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci a předchozí průběh řízení

1. Stěžovatel se podanou ústavní stížností domáhá zrušení rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ve věci zaplacení částky, jež představuje úhradu odměny za právní služby jeho někdejšímu právnímu zástupci, žalobci a vedlejšímu účastníkovi v této věci. Stěžovatel ve své stížnosti tvrdí, že obvodní soud rozsudkem zasáhl do jeho ústavně zaručeného práva vlastnit majetek dle d (dále jen " ") a práva na spravedlivý proces dle y.

2. Z napadeného rozsudku vyplývá, že obvodní soud vyhověl žalobě směřující proti stěžovateli na zaplacení částky 7 260 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně od 24. 4. 2018 do zaplacení. Obvodní soud také stěžovateli uložil povinnost zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 1 300 Kč, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

3. Žalovaná částka je odměnou za právní služby poskytnuté na základě telefonické a e-mailové komunikace. Stěžovatel poprvé kontaktoval žalobce (svého někdejšího právního zástupce) telefonicky dne 20. 3. 2018 s žádostí o právní pomoc při převodu nemovitosti. Následovala e-mailová komunikace, během níž žalobce později učinil nabídku, že pro stěžovatele vyhotoví kupní smlouvu a smlouvu o advokátní úschově za odměnu 8 000 Kč včetně DPH, tedy celkem 9 680 Kč, kterou stěžovatel 21. 3. 2018 přijal. Dne 23. 3. 2018 žalobce zaslal stěžovateli s jeho souhlasem návrhy obou smluv, k jejichž úplnosti chyběly údaje, které stěžovatel žalobci neposkytl, a byl jím proto vyzván, aby je doplnil sám. Dne 26. 3. 2018 stěžovatel žalobci sdělil, že zájemkyně si koupi rozmyslela. Dne 15. 4. 2018 zaslal žalobce stěžovateli fakturu č. 2018054 na úhradu platby 9 860 Kč splatnou do 23. 4. 2018, na což stěžovatel reagoval tím, že mu nabídl uhradit maximálně 50 % z výše požadované částky. Dne 28. 4. 2018 uvedl, že žalobci odeslal částku 2 420 Kč, podle něj poměrně odpovídající doposud poskytnutým službám. Dne 1. 8. 2018 žalobce zjistil náhledem do katastru nemovitostí, že 12. 7. 2018 bylo zahájeno vkladové řízení k předmětné bytové jednotce, kdy kupujícím je původní zájemkyně a prodávajícím stěžovatel. Vyzval tedy stěžovatele k doplacení zbytku fakturované částky, což on odmítl s argumentem, že dodané smlouvy byly neúplné. Dne 4. 10. 2018 odeslal stěžovatel žalobci odstoupení od smlouvy o poskytnutí právních služeb uzavřené dne 21. 3. 2018. Žalobce informoval stěžovatele o svém záměru podat na zaplacení částky žalobu a později tak také učinil.

4. Obvodní soud napadeným rozsudkem žalobě vyhověl a uložil stěžovateli zaplatit částku 7 260 Kč s úrokem z prodlení a náklady řízení ve výši 1 300 Kč. Soud má za to, že rozsah sjednaných služeb a odměna za jejich poskytnutí byly specifikovány dostatečně určitě, a že údaje chybějící v návrzích smluv neměl žalobce od stěžovatele k dispozici. Žalobce podle něj svůj závazek splnil a náleží mu za něj tedy sjednaná odměna. Na tom nic nemění ani fakt, že stěžovatel jakožto spotřebitel od smlouvy uzavřené na dálku následně odstoupil, jelikož služby již byly poskytnuty, a pokud by za ně stěžovatel neposkytl adekvátní protiplnění, došlo by na jeho straně k bezdůvodnému obohacení. V odpovědi na argumentaci stěžovatele o porušení zákona o advokacii a jiných veřejnoprávních předpisů soud odkázal na zásadu, že uplatňování soukromého práva je na uplatňování práva veřejného nezávislé.

II. Argumentace v ústavní stížnosti

5. Stěžovatel namítá, že obvodní soud porušil jeho právo vlastnit majetek dle y ve spojení s y tím, že rozhodl o jeho právech a povinnostech při nesprávném výkladu právních předpisů o sjednávání odměn mezi advokátem a klientem. Přestože se jedná o bagatelní spor, shledává v něm ústavně relevantní význam z důvodu zvláštní povahy vztahu mezi advokátem a klientem, potažmo spotřebitelem, a nutnosti vyřešení otázky, jak pečlivě má advokát sjednávat svou odměnu a rozsah za ni poskytovaných služeb.

6. Stěžovatel obvodnímu soudu vytýká nesprávné věcné posouzení toho, zda byl rozsah advokátních služeb a odměna za ně sjednány dostatečně určitě. Obvodní soud podle stěžovatele ve svém odůvodnění nepřihlédl k tomu, že stěžovatel poptával mimo návrhy smluv širší spektrum právních služeb souvisejících s prodejem bytu. Soud podle stěžovatele nepřihlédl ani k tomu, že jako spotřebitel odstoupil od smlouvy o poskytování právních služeb, a tudíž podle něj nemá žalobce (vedlejší účastník) právo na náhradu za poskytnuté právní služby dle , . O jejich poskytnutí stěžovatel ve skutečnosti výslovně nepožádal před uplynutím lhůty pro odstoupení od smlouvy, která byla následkem nepoučení o tomto právu ze strany vedlejšího účastníka prodloužena na 1 rok a 14 dní od uzavření smlouvy.

7. Obvodní soud měl dle stěžovatele přihlédnout i k tomu, že vedlejší účastník porušil i veřejnoprávní předpisy na ochranu spotřebitele, dokonce se měl i pohybovat na hraně kárného provinění advokáta.

8. Obvodní soud tedy svým rozhodnutím zasáhl do ústavně chráněného práva stěžovatele na spravedlivý proces tím, že opomněl zohlednit skutečnosti významné pro posouzení obsahu smlouvy mezi stěžovatelem a vedlejším účastníkem, čímž nedostatečně zjistil skutkový vztah a věc i nesprávně právně posoudil. Do stěžovatelova ústavně zaručeného práva vlastnit majetek měl obvodní soud zasáhnout tím, že mu uložil povinnost zaplatit vedlejšímu účastníkovi částky přes rozpor s hmotným právem.

III. Hodnocení Ústavního soudu

9. K projednání ústavní stížnosti je Ústavní soud příslušný a jde zároveň o návrh přípustný, neboť směřuje proti rozsudku obvodního soudu, proti kterému není přípustné odvolání. Včas podaná ústavní stížnost je procesně bezvadná a byla podána oprávněnou osobou, která je řádně zastoupena.

10. Podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ") senát návrh usnesením odmítne mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. Podle musí být usnesení o odmítnutí návrhu písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

11. Z hlediska judikatury Ústavního soudu je částka, proti níž ústavní stížnost míří, bagatelní, což samo o sobě zakládá důvod pro posouzení stížnosti jako zjevně neopodstatněné, leda že by případ doprovázely takové mimořádné okolnosti, které by jej činily ústavně významným [viz např. nález ze dne 10. 4. 2014

sp. zn.

(N 55/73 SbNU 89)]. Je potom především na stěžovateli, aby ve své stížnosti přesvědčivě vysvětlil, proč věc vyvolává v jeho sféře ústavněprávně relevantní újmu [viz např. usnesení ze dne 21. 5. 2014

sp. zn.

]. To se mu však v nyní projednávané věci nepodařilo.

12. V úvodu stěžovatel argumentuje tím, že právě z důvodu bagatelnosti sporu se obrací na Ústavní soud, jelikož je jeho jediným prostředkem obrany proti nesprávnému postupu a posouzení věci obvodním soudem. Blíže však důvody přípustnosti bagatelní věci k projednání Ústavním soudem nevymezuje.

13. Ústavní soud zdůrazňuje, že je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti, není tedy součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí soudu vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení nebo v rozhodnutí jej završujícím nebyly porušeny ústavními předpisy chráněné práva a svobody účastníka řízení, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé.

14. Ústavní soud také již v minulosti opakovaně zdůraznil, že není "čtvrtou instancí" soustavy obecných soudů. Jako soud, jehož rolí je ochrana ústavnosti ( y), není oprávněn zasáhnout do procesu získávání, provádění a hodnocení důkazů, realizovaného před obecnými soudy [viz nález ze dne 1. 2. 1994

sp. zn.

(N 5/1 SbNU 41) a celá doktrína vyjádřená v rozhodnutích věcně navazujících], leda že by se jednalo například o důkazy opomenuté.

15. Z těchto důvodů Ústavnímu soudu nepřísluší provádět znovu posuzování stěžovatelem namítaných skutkových okolností, v projednávané věci plynoucích z e-mailové komunikace mezi klientem (stěžovatelem) a vedlejším účastníkem (někdejším poskytovatelem advokátních služeb). Ze spisového materiálu, s nímž se Ústavní soud seznámil, vybočení z výše vymezených ústavněprávních mantinelů neplyne.

16. Co se týče správnosti výkladu právních předpisů a samotného právního posouzení věci, Ústavní soud ani zde neshledal pochybení obvodního soudu. Z hlediska určitosti nabídky Ústavní soud nezjistil, že by obvodní soud při výkladu podústavního práva [zde ustanovení ve spojení , písm. a) a f) tohoto zákona] jakkoliv pochybil.

17. Ani ve zvláštní povaze vztahu mezi advokátem a klientem ani z hlediska ochrany spotřebitele Ústavní soud nespatřuje ústavně relevantní význam věci.

18. S ohledem na shora uvedené tak Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížností napadeným rozsudkem obvodního soudu nedošlo k porušení ústavně zaručených práv stěžovatele dle ani dle y, a odmítl ústavní stížnost směřující proti napadenému rozsudku podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. října 2019

David Uhlíř v. r.

předseda senátu