Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2799/19

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře, soudce Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) a soudce Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti ZONAS a. s., se sídlem Horní náměstí 14/17, 779 00 Olomouc, zastoupené Petrem Machálkem, advokátem se sídlem Pivovarská 8/58, 682 01 Vyškov, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci č. j. -5814 ze dne 11. 4. 2019 a rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. -5650 ze dne 20. 6. 2018 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, jimiž mělo dojít zejména k porušení a d.

Z napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že shora označeným rozsudkem Krajský soud v Brně jako soud prvního stupně rozhodl o vině a trestu obžalovaných v trestní věci týkající se trestné činnosti spáchané v souvislosti s řízením o udělení licence na výrobu elektřiny pro fotovoltaickou elektrárnu. Součástí tohoto rozsudku je i výrok o uložení ochranného opatření zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to peněžité částky ve výši 12 044 707 Kč, která byla v přípravném řízení zajištěna na v rozsudku blíže specifikovaném bankovním účtu někdejší obchodní společnosti FVE 28 s.r.o., jež zanikla fúzí s přechodem jejího jmění na stěžovatelku. Ta se tak také stala majitelem účtu, na kterém byly předmětné finanční prostředky zajištěny. Odvolání stěžovatelky proti tomuto rozsudku Vrchní soud v Praze v záhlaví citovaným usnesením zamítl.

Proti rozhodnutím soudů v části týkající se ochranného opatření brojí stěžovatelka ústavní stížností, domáhajíc se jejich kasace. Stěžovatelka namítla věcnou nesprávnost, nezákonnost a nepřezkoumatelnost příslušného výroku rozsudku krajského soudu. Ten dle jejího názoru nijak nevysvětlil, z čeho dovodil, že prostředky na předmětném bankovním účtu jsou výnosem z trestné činnosti, ani jak dospěl k závěru o jejich konkrétní výši. K tomu bylo ochranné opatření uloženo již neexistujícímu subjektu. Vrchní soud pak dle stěžovatelky pochybil tím, že takto předestřenou argumentaci patřičným způsobem nevypořádal. Tyto své výhrady stěžovatelka v ústavní stížnosti přiblížila.

Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatelky i obsah naříkaného soudního aktu a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud v rozhodnutích soudů žádný extrémní exces či jiné závažné pochybení neshledal. Ústavní stížnost je fakticky jen opakováním odvolacích námitek, s nimiž se vrchní soud v napadeném usnesení dostatečně vypořádal. K tvrzení stěžovatelky o označení subjektu, jemuž jsou finanční prostředky zabírány, vrchní soud dle názoru Ústavního soudu přiléhavě poznamenal, že dikce výroku nesvědčí o tom, že by obchodní společnost FVE 28 s.r.o. byla tím subjektem, vůči němuž ochranné opatření směřuje. Tato společnost je ve výroku uvedena jako majitelka bankovního účtu v době realizace zajištění peněžních prostředků, přičemž samotný účet je jednoznačně a nezaměnitelně specifikován číslem a bankou, u níž je veden. Vrchní soud stěžovatelce rovněž vysvětlil, na základě čeho krajský soud dospěl k závěru o zabrání peněžních prostředků v konkrétní výši, jakož i proč v daném případě nebylo zapotřebí zkoumat původ zajištěných prostředků (ve smyslu jednotlivých plateb ve prospěch daného bankovního účtu). Vrchní soud též ozřejmil, co měl krajský soud na mysli, když v odůvodnění svého rozsudku uvedl, že se neztotožňuje s provedeným zajištěním. Krajský soud totiž jen zjevně nesouhlasil s nedostatečnou výší původně zajištěných finančních prostředků, která se zdaleka neblíží výši, resp. rozsahu škody, k níž v důsledku trestné činnosti došlo. Stěžovatelka tyto konkrétní, logicky a srozumitelně formulované úvahy vrchního soudu v ústavní stížnosti sama nevyvrací, jen je naříká v ryze obecné rovině. Tomu ovšem nutně odpovídá i míra odezvy Ústavního soudu na ně, která tak může být pojata rovněž pouze v obecné poloze.

Ve světle řečeného tudíž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost dle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. října 2019

David Uhlíř v. r.

předseda senátu