Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2738/19

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jaromíra Jirsy, soudce zpravodaje Jana Filipa a soudkyně Milady Tomkové o ústavní stížnosti stěžovatele K. Š., t. č. Věznice Karviná, zastoupeného Mgr. Radimem Struminským, advokátem, sídlem Elišky Krásnohorské 1305, Havířov-Podlesí, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. února 2019 č. j. -15357 a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. ledna 2019 č. j. -15320, za účasti Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Ostravě, jako účastníků řízení, a Vrchního státního zastupitelství v Olomouci a Krajského státního zastupitelství v Ostravě, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů, jimiž došlo dle jeho tvrzení k porušení jeho ústavních práv vyplývajících z a d a y.

2. Z obsahu napadených rozhodnutí se podává, že v záhlaví uvedeným usnesením rozhodl Krajský soud v Ostravě (dále jen "krajský soud"), že v trestní věci stěžovatele zrušuje zajištění částky ve výši 252 000 Kč a uvedená částka se podle § 80 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, vydává V. J., jakožto pozůstalé po jednom z poškozených. Ve věci již bylo pravomocně rozhodnuto o stěžovatelově vině. Zároveň nelze rozhodnout o zabrání či propadnutí těchto prostředků, které se nikdy nedostaly do dispozice stěžovatele. Dle krajského soudu je tedy namístě je vrátit.

3. Proti uvedenému usnesení podal stěžovatel stížnost, kterou Vrchní soud v Olomouci (dále jen "vrchní soud") zamítl napadeným usnesením. V jeho odůvodnění se ztotožnil s argumentací krajského soudu. Pravomocně již bylo rozhodnuto, že stěžovatel podvodně připravil poškozeného o 1 000 000 Kč, přičemž však z důvodů uvedených v odsuzujícím rozsudku byla poškozenému přiznána náhrada škody pouze ve výši 748 000 Kč. Zbytek tvoří právě zajištěná částka. O právu poškozeného (resp. pozůstalých) na tyto prostředky nemůže být pochyb. Stěžovatel tak ve stížnosti v podstatě polemizuje pouze se závěry o jeho vině.

II.

Argumentace stěžovatele

4. Stěžovatel podal proti usnesení krajského soudu stížnost dne 3. 2. 2019 a následně jí přípisy ze dne 4. 2. 2019 a 25. 2. 2019 doplnil. Rozhodnutí vrchního soudu je datováno dnem 20. 2. 2019. Stěžovateli a jeho právnímu zástupci bylo však doručeno až v červnu. To dle stěžovatele budí pochybnosti o skutečném datu rozhodnutí vrchního soudu. V důsledku toho vrchní soud nereagoval na doplnění stížnosti ze dne 25. 2. 2019. Jde-li o samotné odůvodnění napadených usnesení, pak dle stěžovatele existují rozpory mezi tímto odůvodněním a odůvodněním odsuzujících rozhodnutí. V tom stěžovatel spatřuje libovůli. Právě na to stěžovatel poukazoval v doplnění stížnosti, které vrchní soud nevzal v potaz. Napadené rozhodnutí pak vykazuje celou řadu obsahových chyb. Především stěžovatel nesouhlasí, že by měl poškozenému nahrazovat škodu, způsobenou třetí osobou, v danou dobu nikterak nenapojenou na stěžovatele. Z uvedených důvodů stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud zrušil napadená rozhodnutí.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s až 31 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva; ústavní stížnost je přípustná ( a contrario).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

6. Ústavní soud dále posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný.

7. Řízení o ústavní stížnosti není pokračováním trestního řízení, nýbrž zvláštním specializovaným řízením. Jeho předmětem je přezkum napadených soudních rozhodnutí pouze v rovině porušení základních práv či svobod zaručených ústavním pořádkem [ písm. d) y]. To především znamená, že zpochybnění skutkových závěrů obecných soudů se v řízení o ústavní stížnosti s ohledem na postavení Ústavního soudu ( a y) nelze domáhat, což platí i pro vlastní interpretaci okolností, za kterých se měl skutkový děj odehrát, resp. jim odpovídajících skutkových závěrů obecných soudů, včetně hodnocení objektivity a úplnosti provedeného dokazování. Na tomto místě je rovněž třeba podotknout, že je to pouze obecný soud, kdo hodnotí důkazy podle svého volného uvážení v rámci mu stanoveném trestním řádem, přičemž zásada volného hodnocení důkazů vyplývá z principu nezávislosti soudů ( a y). Respektuje-li obecný soud při svém rozhodnutí podmínky předvídané ústavním pořádkem, a uvede, o které důkazy svá skutková zjištění opřel, jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, není v pravomoci Ústavního soudu toto hodnocení posuzovat. Pouze v případě, kdyby právní závěry soudu byly v extrémním nesouladu s učiněnými skutkovými zjištěními, anebo by z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývaly, bylo by nutno takové rozhodnutí považovat za vydané v rozporu s ústavně zaručeným právem na soudní ochranu a řádně vedené soudní řízení, jehož porušení stěžovatel namítá.

8. V první řadě se nelze ztotožnit s tvrzením stěžovatele, že by k porušení jeho práv mělo dojít pozdním doručením napadeného rozhodnutí. Taková situace je pochopitelně nežádoucí, sama o sobě však není protiústavní, bez souvisejícího zásahu do ústavních práv účastníka řízení. K tomu však v dané věci nedošlo, neboť rozhodnutí bylo konečné, svou povahou navíc toliko opakující závěry meritorních rozhodnutí. Stěžovatelovo tvrzení, že zmíněným opožděným doručením vrchní soud "maskoval" svoji neochotu přihlédnout k doplnění stížnosti, je nepodloženou spekulací. Takové případné jednání vrchního soudu by navíc postrádalo logický smysl. S ohledem na obsah odsuzujících rozhodnutí mohly soudy v napadených usneseních stěží rozhodnout jinak. Právě z toho důvodu je třeba odmítnout i zbytek stěžovatelových námitek, představujících fakticky polemiku s odsuzujícími rozhodnutími, které nejsou předmětem přezkumu v tomto řízení o ústavní stížnosti.

9. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. října 2019

Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu