Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 3037/19

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Zemánkem o ústavní stížnosti stěžovatele M. V., t. č. ve Věznici Stráž pod Ralskem, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. srpna 2017 sp. zn. a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. února 2019 sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 18. 9. 2019 se stěžovatel s odkazem na porušení y a d domáhá přezkoumání v záhlaví označených rozhodnutí, neboť se domnívá, že jimi nebyla respektována ustanovení o přítomnosti obviněného u hlavního líčení.

2. Napadeným usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále jen "krajský soud") bylo zamítnuto odvolání stěžovatele proti rozsudku Okresního soudu v Děčíně (dále jen "okresní soud") ze dne 4. 2. 2016 sp. zn. , kterým byl stěžovatel uznán vinným ze spáchání tří přečinů maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. zákoník"), a byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem. Dovolání stěžovatele Nejvyšší soud dalším napadeným usnesením odmítl jako zjevně neopodstatněné.

3. Dotazem na okresní soud bylo zjištěno, že napadené usnesení Nejvyššího soudu bylo doručeno stěžovateli dne 19. 3. 2019 a jeho právní zástupkyni Mgr. Vendule Krumlové dne 17. 3. 2019.

4. Dříve než Ústavní soud přistoupí k věcnému přezkumu napadených rozhodnutí, je vždy povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny podmínky kladené na ni , tedy mj. i to, zda byla podána včas.

5. Podle má právo podat ústavní stížnost fyzická nebo právnická osoba, pokud tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Ústavní stížnost musí být podle podána v rámci lhůty dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, se kterým je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

6. Posledním opravným prostředkem ve věci bylo dovolání stěžovatele proti napadenému usnesení krajského soudu, jímž bylo zamítnuto odvolání proti rozsudku okresního soudu, které Nejvyšší soud dalším napadeným usnesením odmítl. Toto usnesení Nejvyššího soudu (které je rozhodnutím o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně práva poskytuje) bylo zástupkyni stěžovatele doručeno dne 17. 3. 2019 a stěžovateli dne 19. 3. 2019. Posledním dnem dvouměsíční lhůty k podání ústavní bylo pondělí dne 20. 5. 2019. Byla-li ústavní stížnost doručena Ústavnímu soudu až dne 18. 9. 2019, stalo se tak daleko po uplynutí zákonem stanovené lhůty. Uvedená dvouměsíční lhůta k podání ústavní stížnosti, podmiňující vedle dalších požadavků možnost jejího věcného projednání, je nepřekročitelná a její marné uplynutí neumožňuje jakkoliv zhojit.

7. Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle odmítnout jako opožděně podanou.

8. Ústavní soud nepřehlédl, že návrh stěžovatele trpí dalšími formálními nedostatky, a že stěžovatel není pro řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem. K odstranění těchto vad však stěžovatele nevyzýval, neboť ani jejich náprava by nic nemohla změnit na tom, že ústavní stížnost není pro opožděnost přijatelná k meritornímu projednání. Ústavní soud ostatně lustrací zjistil, že naprosto totožnou ústavní stížnost stěžovatel podal již dne 24. 6. 2019, přičemž byla usnesením ze dne 22. 8. 2019 odmítnuta pro neodstraněné vady.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. října 2019

Jiří Zemánek v. r.

soudce zpravodaj