Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2631/19

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy a soudce zpravodaje Davida Uhlíře, soudce Tomáše Lichovníka a soudce Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů Antonína Honka a Jany Honkové, zastoupených JUDr. Jaroslavou Moravcovou, advokátkou, se sídlem v Pardubicích-Semtíně, budova P 9, č.p. 81, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. dubna 2019 č. j. -143, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 1. listopadu 2018 č. j. -111 a proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. března 2018 č. j. -82, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností se stěžovatelé s odkazem na údajné porušení d domáhali zrušení výše citovaných rozhodnutí obecných soudů. Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 3. 2018 č. j. -82 bylo ve věci žalobkyně, společnosti IT credit, s. r. o. proti žalovaným stěžovatelům, vyhověno žalobě o určení, že pohledávka žalobkyně ve výši 297 232,73 Kč, uplatněná v insolvenčním řízení dlužníků (stěžovatelů), je po právu. Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 11. 2018 č. j. -111 byl tento rozsudek potvrzen a soud změnil jen výrok o nákladech řízení. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2019 č. j. -143 bylo poté odmítnuto také dovolání stěžovatelů v dané věci.

2. Stěžovatelé v odůvodnění ústavní stížnosti zejména uvedli, že společnost IT credit, s. r. o. prý do jejich insolvenčního řízení přihlásila tři dílčí pohledávky, přestože věděla, že před zahájením řízení o oddlužení došlo k úhradě vykonatelné pohledávky ve výši 308 439,88 Kč, která byla exekučně vymáhána na základě neplatného rozhodčího nálezu. Dále tato společnost do insolvenčního řízení přihlásila nevykonatelnou pohledávku ve výši 297 232,73 Kč, kterou stěžovatelé popřeli co do pravosti. Podle názoru stěžovatelů se soudy nezabývaly řádně právním stavem pohledávek a dále tím, zda tvrzení, že pohledávka je po právu, je správné a v souladu se zákonem.

3. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

4. V dané věci se jedná o napadení rozhodnutí, týkajících se určení pravosti pohledávky v insolvenčním řízení stěžovatelů jakožto dlužníků. K námitkám stěžovatelů uvedl odvolací soud, že i když byla úhrada celkové pohledávky uložena původně rozhodčími nálezy, které byly shledány nezákonnými z důvodu neplatně sjednané rozhodčí doložky, to není samo o sobě způsobilé pravost předmětné pohledávky zpochybnit, neboť pod pojmem "popření pravosti pohledávky" je nutno rozumět tvrzení o tom, že pohledávka nevznikla, nebo že již zcela zanikla nebo se promlčela. Ve shodě se soudem prvního stupně pak odvolací soud také posuzoval otázku, zda ve věci sporná pohledávka zanikla zaplacením a konstatoval, že její úhrada nebyla ze strany stěžovatelů nijak prokázána, navzdory tomu, že se jim při ústním jednání dostalo v tomto směru řádného poučení. V těchto závěrech nelze shledat nic neústavního. Rozhodnutí soudů všech stupňů jsou podle názoru Ústavního soudu dostatečně a přehledně odůvodněna a ani Nejvyšší soud se nedopustil žádného pochybení, když odmítl dovolání stěžovatelů. Pokud soudy ve své jurisdikci respektují jak podmínky dané procesními a hmotněprávními předpisy, tak zásady plynoucí z ústavního pořádku České republiky, nespadá do pravomoci Ústavního soudu činnost a rozhodnutí obecných soudů podrobně přezkoumávat. Vzhledem k argumentaci, obsažené v ústavní stížnosti, lze stěžovatele rovněž odkázat na konstantní judikaturu, týkající se velmi omezené možnosti Ústavního soudu přehodnocovat dokazování, provedené obecnými soudy.

5. Ústavní stížnost byla tedy odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. září 2019

David Uhlíř v. r.

předseda senátu