Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 2901/19

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a soudců Radovana Suchánka a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. Ivo Palkosky, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. června 2019 č. j. -31 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. března 2018 č. j. -20, za účasti Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a Společenství vlastníků domu čp. 892 v Bubenči, společenství vlastníků jednotek, sídlem Rooseveltova 892/49, Praha 6 - Bubeneč, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatel domáhal, aby byla zrušena rozhodnutí označená v záhlaví, neboť je názoru, že jimi byly porušeny jeho základní práva a svobody zaručené v d (dále jen " ") a v Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") usnesením ze dne 29. 3. 2018 č. j. -20 odmítl stěžovatelův návrh, aby soud zakázal vedlejšímu účastníku jednat podle usnesení č. 2 a 4 přijatých na shromáždění vedlejšího účastníka, které se konalo dne 24. 11. 2016. Podaný návrh městský soud vyhodnotil jako návrh dle věty první , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), dle něhož může přehlasovaný vlastník jednotky navrhnout, aby soud dočasně zakázal jednat podle napadeného rozhodnutí shromáždění společenství vlastníků jednotek. Městský soud uvedl, že rozhodnutí o takovém návrhu je svou povahou rozhodnutím o předběžném opatření a soud o něm rozhoduje dle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ") ve spojení s , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "z. ř. s."). Společně s návrhem na vyslovení dočasného zákazu jednat podle napadeného rozhodnutí shromáždění společenství vlastníků jednotek ( věta první ) je nezbytné složit jistotu ve výši 10 000 Kč dle ve spojení s , jak vyplývá z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2016 sp. zn. (uveřejněného pod č. 60/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupného z http://www.nsoud.cz). Stěžovatel však jistotu nesložil, a proto městský soud jeho návrh odmítl dle

3. Ke stěžovatelovu odvolání zmíněné usnesení městského soudu potvrdil Vrchní soud v Praze (dále jen "vrchní soud") usnesením ze dne 17. 6. 2019 č. j. -31. Vrchní soud se neztotožnil s názorem stěžovatele, že s návrhem na předběžné opatření dle věty první nelze požadovat složení jistoty. Žádná právní norma totiž nevylučuje odpovědnost člena společenství vlastníků jednotek, která by mohla vzniknout v důsledku jeho návrhu na vyslovení zákazu jednat dle napadeného rozhodnutí shromáždění společenství vlastníků jednotek. Blokování činnosti společenství vlastníků jednotek je z principu spojeno s ochromením jeho činnosti, což přináší i vícenáklady. Jistota ve výši 10 000 Kč představuje základ, z něhož lze začít s úhradou škody, která by mohla vzniknout v důsledku vyhovění podanému návrhu.

II.

Argumentace stěžovatele

4. Stěžovatel poukázal na , který v případě rušení držby prováděním stavby výslovně upravuje jistotu u zatímního rozhodnutí soudu. Domnívá se proto, že je speciální ustanovení, které vylučuje použití , shodně ho vylučuje . Vložil-li zákonodárce do s výslovnou úpravou možnosti domáhat se zákazu jednání dle napadeného rozhodnutí shromáždění společenství vlastníků jednotek, pak tím hodlal vyloučit obecnou úpravu předběžného opatření v .

5. Stěžovatel se neztotožnil s výkladem zaujatým vrchním soudem, který dle jeho názoru vyprázdnil novou úpravu v . Již podle předchozí právní úpravy bylo možno v souvislosti se žalobou o neplatnost rozhodnutí shromáždění společenství vlastníků jednotek navrhnout vydání předběžného opatření dle . Nová úprava v tak, jak ji soudy vyložily, by nepřinesla žádný posun od předchozí právní úpravy. Výklad zaujatý soudy představuje dle stěžovatele libovůli, neboť činí dané ustanovení nadbytečným, což nemůže být účinek, který zákonodárce zamýšlel.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v nichž byla vydána usnesení napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je advokátem, proto nemusí být v řízení před Ústavním soudem zastoupen jiným advokátem [stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 8. 10. 2015 sp. zn. (ST 42/79 SbNU 637; 290/2015 Sb.); rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná z http://nalus.usoud.cz]. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva ( a contrario).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

7. Ústavní soud není součástí soustavy soudů, nýbrž je soudním orgánem ochrany ústavnosti ( a y). Není povolán k instančnímu přezkumu rozhodnutí obecných soudů. Jeho pravomoc podle písm. d) y je založena výlučně k přezkumu toho, zda v řízení nebo rozhodnutím v něm vydaným nebyla dotčena ústavně chráněná práva nebo svobody stěžovatele a zda řízení jako celek bylo spravedlivé.

8. Dočasné rozhodnutí o návrhu, aby soud zakázal jednat podle napadeného rozhodnutí shromáždění společenství vlastníků jednotek ( věta první ), resp. rozhodnutí o odvolání proti takovému rozhodnutí, je rozhodnutím, které Ústavní soud podrobuje pouze tzv. omezenému testu ústavnosti, jemuž podléhají rozhodnutí o předběžných opatřeních (usnesení ze dne 6. 3. 2018

sp. zn.

, body 9. a 12.). Tento omezený test ústavnosti spočívá v prověření, zda má rozhodnutí zákonný podklad ( y), zda bylo vydáno příslušným orgánem ( y) a zda není projevem svévole ( y, a 3 y) [srov. např. nálezy ze dne 10. 11. 1999

sp. zn.

(N 158/16 SbNU 171) a ze dne 1. 9. 2016

sp. zn.

(N 161/82 SbNU 527), bod 12.]. Důvod tohoto přístupu spočívá v pouhé zatímní povaze rozhodnutí a skutečnosti, že podstatná část záruk spravedlivého procesu se vztahuje na řízení ve svém celku. Zatímní povaha rozhodnutí nijak nevylučuje možnost, že v konečném meritorním rozhodnutí soudu může dojít k významné změně dosavadní úpravy práv a povinností.

9. Napadená rozhodnutí měla zákonný podklad ( věta první ) a byla vydána k tomu příslušnými soudy, což stěžovatel ani nezpochybňuje.

10. Ústavní soud nesouhlasí se stěžovatelovou argumentací, že by napadená usnesení byla výrazem libovůle. Stěžovatel tvrdí, že úprava dočasného zákazu jednat podle napadeného rozhodnutí shromáždění společenství vlastníků jednotek v větě první vylučuje užití úpravy jistoty v , případně celé úpravy předběžných opatření.

11. Dle y a y lze státní moc uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví, a dle y se může každý domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. Soudní ochrany se lze domáhat stanoveným způsobem, přičemž je povinností zákonodárce upravit "stanovený způsob" domáhání se práva. Tímto způsobem se proces poskytování soudní ochrany stává předvídatelným, neboť se účastníci prostřednictvím právní úpravy mohou seznámit s tím, jak se svého práva před soudem lze domáhat a jaké požadavky to na ně klade. Současně jde o zákonné zakotvení mezí a způsobu, jakým se státní moc (zde její složka v podobě soudnictví) vykonává. Nedostatečné zákonné vymezení mezí, způsobů a případů, kdy lze státní moc vykonávat, představuje protiústavnost [srov. např. nálezy ze dne 5. 11. 1996

sp. zn.

(N 114/6 SbNU 323; 3/1997 Sb.) a ze dne 26. 4. 2005

sp. zn.

(N 90/37 SbNU 241; 240/2005 Sb.), v nichž byla nedostatečná úprava správního řízení shledána protiústavní].

12. Obecné soudy vyšly z výše zmíněného usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. , dle něhož podá-li vlastník jednotky v řízení o určení neplatnosti usnesení shromáždění společenství vlastníků jednotek (spolu s žalobou, případně kdykoliv v dalším průběhu řízení) návrh podle věty první za středníkem , rozhodne soud o takovém návrhu podle ve spojení s z. ř. s. V souladu s se tak použije mimo jiné i o povinnosti navrhovatele složit jistotu, soud rozhodne o návrhu bezodkladně, popř. nejpozději do sedmi dnů od podání návrhu ( ), usnesení účastníkům odešle ve lhůtě stanovené v

13. Ústavní soud nespatřuje v uvedeném závěru obecných soudů, který vychází ze zmíněného usnesení Nejvyššího soudu, nic neústavního. Samotná úprava dočasného zákazu jednat podle napadeného rozhodnutí shromáždění společenství vlastníků jednotek zakotvená v větě první ponechává neřešených řadu otázek spojených s rozhodováním o takovém návrhu. V samotném nejsou upraveny procesní podmínky, okruh účastníků, který soud je věcně a místně příslušný k rozhodnutí, lhůta k rozhodnutí, vykonatelnost rozhodnutí, bližší vymezení průběhu řízení a otázek zjišťování skutkového stavu atd. Samotný proto dostatečně nevymezuje stanovený způsob domáhání se práva před soudem v souladu s y a ani meze a způsob, jakým se státní moc vykonává ( y a y). Obecné soudy plně s respektem k systematické výstavbě právního řádu dospěly k závěru, že bližší úprava dočasného zákazu jednat podle napadeného rozhodnutí shromáždění společenství vlastníků jednotek je obsažena v v ustanoveních, která pojednávají o předběžném opatření. Ve spojení s úpravou v poskytuje dostatečný zákonný podklad, jakož i vymezení případů, mezí a způsobu uplatnění státní moci. Logickým a přesvědčivým způsobem přitom obecné soudy vyložily, že dočasné povaze zákazu v odpovídá procesní úprava stanovená pro předběžná opatření, která jsou dle zákonného vymezení rovněž dočasná.

14. Z hlediska ústavního proto nelze nic vytknout závěru, že na úpravu dočasného zákazu jednat podle napadeného rozhodnutí shromáždění společenství vlastníků jednotek v větě první navazuje úprava předběžného opatření v a dalších ustanoveních, na která odkazuje a která lze s ohledem na povahu tohoto zákazu obdobně užít. Žádnou svévoli Ústavní soud nespatřuje ani v závěru, že mezi takto použitelná ustanovení patří i upravující jistotu.

15. Argumentace, v níž se stěžovatel s odvoláním na snažil zpochybnit, že by s návrhem na dočasný zákaz dle věty první nebyla spojena povinnost složit jistotu (bod 4.), nedosahuje ústavní úrovně. Na podústavní úrovni se s ní přitom vypořádal vrchní soud, který poukázal na skutečnost, že v je upraveno poskytování jistoty nejen žalobcem, ale i žalovaným a důsledky jednostranného poskytnutí jistoty jen žalovaným. Jde tedy o poměrně specifickou úpravu poskytování jistoty, která si vyžádala výslovnou právní úpravu. Její zakotvení v ovšem nijak nezpochybňuje použitelnost obecného vymezení jistoty v u jiného institutu zakotveného v .

16. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal žádné porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele, odmítl jeho ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. září 2019

Josef Fiala v. r.

předseda senátu