Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 2789/19

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka, soudkyně zpravodajky Kateřiny Šimáčkové a soudce Ludvíka Davida o ústavní stížnosti stěžovatelů 1) I. D., 2) P. D. a 3) M. J., všech zastoupených JUDr. Tomášem Vránou, advokátem, se sídlem Dolní náměstí 201/1, Olomouc, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 5. 2019 č. j. -392 a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 1. 11. 2018 č. j. -341, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatelé se domnívají, že napadenými rozhodnutími bylo porušeno jejich ústavně zaručené základní právo na soudní a jinou právní ochranu a spravedlivý proces podle d (dále jen " "), na ochranu rodinného života podle y, právo na respektování rodinného a soukromého života upravené v Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. U třetího stěžovatele je dále namítán zásah do jeho práva na výchovu svého dítěte, upravené v a 4 y. Dále je namítáno porušení , , , a písm. a) Úmluvy o právech dítěte.

2. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl návrh manželů Drábkových (tedy první stěžovatelky a druhého stěžovatele) na svěření nezletilého dítěte jejich syna (třetího stěžovatele) do jejich společné pěstounské péče. Proti tomuto rozhodnutí podali včasné a přípustné odvolání navrhovatelé s tím, že při svém rozhodování soud prvního stupně nevzal v úvahu sourozenecké vazby mezi všemi polorodými sourozenci, které budou osvojením nezletilého zpřetrhány. Odvolací soud v napadeném rozhodnutí uvedl, že má z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 1. 4. 2019 č. j. -47 za prokázané, že nezletilý byl v souladu se zákonem nezrušitelně osvojen a je v nové rodině spolu se svým polorodým sourozencem (rozhodnutí o osvojení nezletilého nabylo právní moci dne 30. 4. 2019). Za tohoto stavu řízení odvolací soud rozhodl o zastavení odvolacího řízení podle , o zvláštních řízeních soudních, neboť pravomocným rozhodnutím o osvojení nezletilého odpadl důvod pro vedení řízení o jeho svěření do společné pěstounské péče první stěžovatelky a druhého stěžovatele.

3. První stěžovatelka a druhý stěžovatel se domnívají, že již od počátku řízení o péči o nezletilé dítě byla jejich práva ignorována a celý postup soudu směřoval k osvojení dítěte. Nebylo pak respektováno přání třetího stěžovatele - otce nezletilého. Se stěžovateli nebyla nikdy uspořádána případová konference, která podle nich uspořádána být měla. Pěstounská péče první stěžovatelky a druhého stěžovatele nebyla nikdy brána jako možnost řešení situace dítěte. Osvojení je podle stěžovatelů institut v tomto případě objektivně nevhodný, a to také vzhledem k početnosti sourozenců nezletilého. Stěžovatelé mají za to, že soud dostatečné nezkoumal otázku nejlepšího zájmu dítěte.

4. Ústavní soud přezkoumal náležitosti ústavních stížností a shledal, že byly podány včas, osobami k tomu oprávněnými a zastoupenými advokátem v souladu s , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Ústavní stížnosti splňují i další zákonem stanovené formální náležitosti, včetně vyčerpání všech dostupných procesních prostředků. Ústavní stížnosti proti napadeným rozhodnutím obecných soudů jsou tedy přípustné.

5. Podle senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. Podle , ve znění , musí být usnesení o odmítnutí návrhu písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

6. Ústavní soud je dle článku 83 y soudním orgánem ochrany ústavnosti, přičemž v rámci této své pravomoci mj. rozhoduje o ústavních stížnostech proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. článek 87 odst. 1 písm. d) y]. Jestliže je ústavní stížnost vedena proti rozhodnutí obecného soudu, není povinnost ústavněprávní argumentace naplněna, je-li namítána toliko věcná nesprávnost či nerespektování podústavního práva, neboť takovou argumentací je Ústavní soud stavěn do role pouhé další instance v soustavě obecných soudů, jíž však není. Pravomoc Ústavního soudu je totiž založena toliko k přezkumu z hlediska ústavnosti, tedy ke zkoumání, zda postupem a rozhodováním obecných soudů nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele a zda lze řízení jako celek považovat za spravedlivé.

7. V nyní posuzovaném případě soud prvního stupně přesvědčivě vysvětlil, proč v tomto případě není na místě uvažovat o pěstounské péči první stěžovatelky a druhého stěžovatele o dítě. Výtky, které stěžovatelé vznášejí, nedosahují ústavního rozměru. V postupu soudu prvního stupně nelze shledat zásah do základních práv stěžovatelů. Soud svým napadeným rozhodnutím ani nezasáhl do nejlepšího zájmu dítěte, naopak se jím zabýval a rozhodl podle svého odůvodnění v souladu s ním. Ústavní soud neshledal důvodu ani zasáhnout proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o zastavení řízení pro překážku spočívající v tom, že nezletilé dítě bylo nezrušitelně osvojeno a toto rozhodnutí nabylo právní moci.

8. Odvolací soud postupoval v souladu se zákonem a tento svůj závěr přesvědčivě odůvodnil. Ani jeho postup tedy nezasáhl zakázaným způsobem do základních práv stěžovatelů.

9. Z výše uvedených důvodů proto Ústavní soud shledal, že ústavní stížnosti jsou zjevně neopodstatněné, a proto je odmítl podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. září 2019

Vojtěch Šimíček, v. r.

předseda senátu