Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2775/19

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Filipa a Milady Tomkové o ústavní stížnosti stěžovatele M. Š., zastoupeného Mgr. Ing. Jiřím Horou, advokátem se sídlem v Brně, Moravské náměstí 690/15, proti usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. ze dne 30. dubna 2019, a proti rozsudkům Krajského soudu v Brně č. j. -169 ze dne 29. listopadu 2018 a Okresního soudu v Blansku č. j. -133 ze dne 16. října 2018, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Brně a Okresního soudu v Blansku, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, Krajského státního zastupitelství v Brně a Okresního státního zastupitelství v Blansku, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Napadeným rozsudkem uznal Okresní soud v Blansku (dále jen "nalézací soud") stěžovatele vinným ze spáchání přečinu výtržnictví podle , odsoudil jej k trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, podmíněně odloženému na zkušební dobu dvanácti měsíců, uložil mu povinnost nahradit poškozenému škodu ve výši 21 288 Kč a odčinit nemajetkovou újmu částkou 28 028 Kč. Krajský soud v Brně (dále jen "odvolací soud") zrušil jen výrok o náhradě škody a znovu rozhodl tak, že stěžovateli uložil povinnost zaplatit poškozenému na náhradě škody 20 288 Kč. Nejvyšší soud napadeným usnesením dovolání stěžovatele odmítl jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu.

2. Právně zastoupený stěžovatel ve své včas podané ústavní stížnosti, splňující požadavky , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), především namítá, že jednání, jež je mu kladeno za vinu, se nedopustil. Podle stěžovatele obecné soudy věc nesprávně posoudily a své rozhodnutí založily jen na výpovědi poškozeného a na spekulaci, jak mohl skutkový děj proběhnout - nepřihlédly k zásadě in dubio pro reo a toto pochybení nenapravil ani Nejvyšší soud. Skutek nebyl prokázán, soudy neprovedly důkazy, které by mohly závěr o vině prokázat, vše je důsledkem jeho křivého obvinění sousedem, který tím chtěl řešit jejich vzájemné a dlouhodobé spory. Stěžovatel odkazuje na nález

sp. zn.

ze dne 113. 3. 2010 (N 48/56 SbNU 521), podle kterého je povinností soudů v řízení o opravných prostředcích reagovat přiměřeně na všechny jim předložené relevantní námitky, a zejména situace "tvrzení proti tvrzení" klade na soud zvýšené nároky na vyvození závěrů z provedených důkazů; obdobně i nález

sp. zn.

ze dne 22. 6. 2016 (N 119/81 SbNU 853). K právní kvalifikaci pak stěžovatel odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu (R 40/1977 tr., sp. zn. , ze dne 26. 6. 2002 či sp. zn. 208/2001 ze dne 6. 12. 2001). Z uvedených důvodů stěžovatel navrhuje zrušení napadených rozhodnutí, neboť je přesvědčen, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v , 36 odst. 1, 37 odst. 3 a 40 odst. 2 d (dále jen " ").

3. Z napadených rozhodnutí je patrné, že stěžovatel je stíhán za poškozeným popsané jednání, které nalézací soud objektivizoval v důsledku zranění poškozeného a jeho následné hospitalizace, a přihlédl i k dalším relevantním důkazům. Rovněž odvolací soud a Nejvyšší soud se věcí zabývaly v nezbytném rozsahu a dostatečně se vypořádaly s námitkami, obdobnými námitkám užitým i v ústavní stížnosti; v ní stěžovatel neuvedl žádnou okolnost, která by svědčila o tom, že postup obecných soudů mohl zasáhnout do jeho základních práv.

4. Podle článku 90 y jen soud, který je součástí obecných soudů, rozhoduje o otázce viny a trestu. Proto jen obecný soud hodnotí důkazy podle svého volného uvážení a v rámci stanoveném trestním řádem; výrazem jeho nezávislosti je pak zásada volného hodnocení důkazů. Uvede-li v souladu s § 125 trestního řádu, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, není v pravomoci Ústavního soudu toto hodnocení hodnotit, a to ani tehdy, kdyby s ním nesouhlasil. Nalézací soud přezkoumatelně vyložil, co jej vedlo k závěru o naplnění skutkové podstaty trestného činu. Takový závěr, ani neprovedení stěžovatelem navržených důkazů, není porušením zásady in dubio pro reo, jak stěžovatel namítá.

5. Z napadených rozhodnutí je patrné, že se obecné soudy věcí řádně zabývaly a zjištěné skutečnosti vyhodnotily způsobem, který může být stěžovateli sice nepříjemný, avšak jejich rozhodnutí jsou srozumitelná a přezkoumatelná. Soudy nevybočily z mezí daných procesními předpisy ( a 8 odst. 2 y) a rozhodovaly způsobem nezkracujícím stěžovatele v právu na přístupu k soudu ( y). Pokud provedené důkazy vyhodnotily jinak, než stěžovatel očekával, není takový závěr porušením práva na rovnost ( y) a není ani patrné, že by soudy postupovaly ve věci předpojatě a porušily presumpci neviny ( y).

6. Podle proto senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný, v části směřující proti dříve zrušenému výroku z rozsudku Okresního soudu v Blansku není Ústavní soud podle příslušný (není povolán jej zrušit podruhé).

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. září 2019

Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu