Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2953/19

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou o ústavní stížnosti stěžovatelů 1. Ing. Martina Záruby-Pfeffermanna, 2. Ing. Jana Záruby-Pfeffermanna, 3. Ing. Josefa Záruby, 4. Mgr. Kateřiny Závadové, 5. Ing. Olgy Voskovcové-Vaksmanové, 6. RNDr. Milady Vavrdové a 7. Ing. Libora Záruby, všech zastoupených JUDr. Janem Pavlokem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 6, K Brusce 124/6, proti rozsudku Nejvyššího soudu č. j. -556 ze dne 16. května 2019, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, a a) České republiky - Státního pozemkového úřadu se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, b) Václava Bendla, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Obvodní soud pro Prahu 5 (dále jen "obvodní soud") uložil rozsudkem č. j. -465 ze dne 28. 2. 2018 vedlejší účastnici a) povinnost uzavřít se stěžovateli dohodu o bezúplatném převodu pozemku parc. č. X1 - zahrada, o výměře 687 m2, zapsaného v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro hl. m. Prahu, Katastrální pracoviště Praha, na LV č. X2, pro obec P., katastrální území Smíchov. K odvolání vedlejšího účastníka a) Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") rozsudkem č. j. -513 ze dne 29. 8. 2018 rozsudek obvodního soudu potvrdil.

2. Nejvyšší soud vyhověl dovolání vedlejší účastnice a) a rozsudkem č. j. -556 ze dne 16. 5. 2019 zrušil rozsudek městského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

3. Proti zrušujícímu rozsudku Nejvyššího soudu se stěžovatelé brání ústavní stížností a navrhují jeho zrušení pro porušení jejich ústavně zaručených práv na soudní ochranu podle a 38 odst. 1 d (dále jen " ") a Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") ve spojení s y a práva na ochranu vlastnictví podle y a Dodatkového protokolu k Úmluvě, kterého se měl Nejvyšší soud dopustit zejm. tím, že v rozporu s předpoklady přípustnosti dovolání učinil s předchozími soudy provedených důkazů odlišná skutková zjištění; dříve provedené důkazy nadto hodnotil nesprávně a nepřihlédl ke všem z nich ani ke všem tvrzením stěžovatelů.

4. Ústavní soud se podanou stížností zabýval nejprve z hlediska procesních podmínek její přípustnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), a dospěl k závěru, že je nepřípustná. Podle je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle písm. d) y, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Podle je ústavní stížnost nepřípustná, pokud stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( ).

5. V citovaných ustanoveních má svůj právní základ zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti orgánů veřejné moci. Ústavní stížnost je krajním prostředkem k ochraně práva nastupujícím až tehdy, není-li náprava před ostatními orgány již možná. Ústavní soud trvale judikuje, že je oprávněn rozhodovat především o konečných a pravomocných meritorních rozhodnutích [srov. nález

sp. zn.

ze dne 30. 11. 1995 (N 78/4 SbNU 243); dostupný na http://nalus.usoud.cz] a opakovaně jako nepřípustné odmítl ústavní stížnosti směřující proti pravomocnému rozhodnutí soudu, jímž nebyla věc skončena, nýbrž byla vrácena soudu či jinému státnímu orgánu k dalšímu řízení (srov. např. usnesení

sp. zn.

ze dne 23. 5. 2018).

6. Napadené usnesení Nejvyššího soudu není konečným rozhodnutím ve věci samé - věc se jím navrací do stádia řízení před městským soudem, ve kterém může stěžovatel uplatňovat všechna svá práva; nelze je považovat za rozhodnutí, jež by bylo způsobilé zasáhnout do základních práv a svobod stěžovatele, a proti kterému by ústavní stížnost mohla ve smyslu směřovat. Jako nezpůsobilý předmět ústavněprávního přezkumu proto zakládá napadené usnesení nepřípustnost ústavní stížnosti podle .

7. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle jako návrh nepřípustný (předčasný), a to postupem podle téhož zákona.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. září 2019

Jaromír Jirsa v. r.

soudce zpravodaj