Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2546/19

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Filipa a Milady Tomkové o ústavní stížnosti stěžovatelky AG LOGISTIC s. r. o. se sídlem ve Strakonicích, Raisova 1004, zastoupené Mgr. Michalem Dejmkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 583/15, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. -29 ze dne 30. května 2019, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, a Odvolacího finančního ředitelství se sídlem v Brně, Masarykova 427/31, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Rozhodnutím č. j. 6713/17/5300-22444-711887 ze dne 14. 2. 2017 vedlejší účastník zamítl odvolání právní předchůdkyně stěžovatelky (SERVISTRADE s. r. o.) a potvrdil rozhodnutí Finančního úřadu pro Jihočeský kraj (dále jen "správce daně") č. j. 1513680/16/2211-50522-302541 ze dne 24. 6. 2016, kterým byla právní předchůdkyni stěžovatelky za zdaňovací období měsíce října 2015 doměřena daň ve výši 0 Kč.

2. Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen "krajský soud") zamítl rozsudkem č. j. -49 ze dne 27. 2. 2018 žalobu stěžovatelky proti výše uvedenému rozhodnutí vedlejšího účastníka. Nejvyšší správní soud zamítl rozsudkem č. j. -29 ze dne 30. 5. 2019 kasační stížnost stěžovatelky proti rozsudku krajského soudu.

3. Krajský soud dospěl při aplikaci , o dani z přidané hodnoty, v rozhodném znění (dále jen " "), k závěru, že nebyly splněny podmínky pro opravu výše daně na výstupu z hodnoty zjištěné pohledávky stěžovatele (v postavení věřitele) za dlužníkem v insolvenčním řízení. Vzhledem k prekluzivní lhůtě tří let k opravě daně plynoucí od konce zdaňovacího období, ve kterém se uskutečnilo původní zdanitelné plnění (listopad 2012), nemohla být oprava daně provedena, neboť informace o zjištění a uznání pohledávky insolvenčním správcem byla v insolvenčním rejstříku uveřejněna až v květnu 2016; lhůta k provedení opravy marně uplynula říjnem 2015.

4. Nejvyšší správní soud se v napadeném rozsudku ztotožnil se závěry krajského soudu; v rozhodném období nebyly splněny podmínky pro provedení opravy daně, správce daně postupoval v souladu se zákonem a ustanovení je, na rozdíl od mínění stěžovatele, v souladu s příslušnými ustanoveními směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. 11. 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty (dále jen "směrnice").

5. Proti rozsudku Nejvyššího správního soudu se stěžovatelka brání ústavní stížností a navrhuje jeho zrušení; zejména pro postup v rozporu se směrnicí, jež má podle ní přímý účinek, který správní soudy hodnotily nedůsledně. Nejvyšší správní soud nereflektoval relevantní judikaturu Soudního dvora a formalisticky lpěl na splnění zákonné podmínky podle , čímž zkrátil stěžovatelku na jejích právech zaručených y (dále jen " "). Dále je podle stěžovatelky napadený rozsudek v rozporu se zásadami neutrality DPH a zakládá nerovnost mezi jednotlivými věřiteli - věřitelé mající za dlužníkem později vzniklou pohledávku nebyli efektivně omezeni prekluzivní lhůtou podle , čímž byl také porušen princip rovnosti před zákonem.

6. Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem v souladu s , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), a je přípustná podle téhož zákona.

7. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

8. Námitky obsažené v ústavní stížnosti jsou založeny na polemice s právními závěry Nejvyššího správního soudu týkajícími se výkladu podústavního práva, který Ústavnímu soudu zásadně nepřísluší. Ústavní soud posuzuje porušení práv a svobod stěžovatelů až v intenzitě dosahující roviny ústavního pořádku. Stěžovatelka v ústavní stížnosti nenamítá porušení žádných ústavně zaručených práv a její stížnost postrádá ústavně právní rozměr. Tento nedostatek nemůže být při absenci ústavně právní argumentace zhojen obecnými poukazy na právní principy a "práva zaručená Ústavou". V posuzované věci rozhodovaly nezávislé a nestranné soudy v rámci své pravomoci podle a násl. y; oba správní soudy podrobně odůvodnily, proč není aplikovaná právní úprava v rozporu s předpisy evropského práva. Stejně tak srozumitelně a v souladu s ústavním pořádkem vyložily, že byť stěžovatel podal daňové přiznání ve lhůtě pro provedení opravy daně podle , nemohla být oprava provedena; v zákonné lhůtě nebyla předmětná pohledávka insolvenčním správcem zjištěna, a tudíž se k ní ani nepřihlíželo.

9. Ústavní soud dospěl k závěru, že správní soudy učinily dostatečná skutková zjištění a dospěly k logickým právním závěrům, které odůvodnily ústavně konformním způsobem. Stěžovatelka se svou argumentací, jejíž podstatnou část vznesla již v řízení před správními soudy a která jimi byla spolehlivě vyvrácena, snaží učinit z Ústavního soudu nepřípustně další instanci soustavy správních soudů. Kasační zásah Ústavního soudu by přicházel v úvahu pouze v případě excesu, který v posuzované věci nenastal.

10. Napadeným rozsudkem nebyla porušena ústavně zaručená práva stěžovatelky. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle jako návrh zjevně neopodstatněný, a to postupem podle téhož zákona.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. září 2019

Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu