Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2624/19

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Filipa a Milady Tomkové o ústavní stížnosti stěžovatele P. L., zastoupeného JUDr. Martinem Köhlerem, advokátem se sídlem v Liberci, Vysoká 149/4, proti usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci č. j. -12 ze dne 29. července 2019 Okresního soudu v Liberci č. j. -6 ze dne 19. července 2019, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci a Okresního soudu v Liberci, jako účastníků řízení, a Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci a Okresního státního zastupitelství v Liberci, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci (dále jen "stížnostní soud") zamítl stížnost proti usnesení, kterým Okresní soud v Liberci (dále jen "soud prvního stupně") vzal stěžovatele do vazby a nenahradil vazbu dohledem probačního úředníka.

2. Právně zastoupený stěžovatel ve své včas podané ústavní stížností splňující požadavky , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), proti oběma usnesením brojí a namítá, že tím byla porušena jeho práva zakotvená v , 36 odst. 1 d (dále jen " "), jakož i v Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), a navrhuje jejich zrušení.

3. Stěžovatel předně uvádí, že ihned po vyhlášení usnesení soudu prvního stupně proti němu podal stížnost a avizoval, že ji odůvodní do týdne od doručení usnesení do datové schránky svého obhájce. Přestože tak učinil a svoji stížnost odeslal do datové schránky soudu prvního stupně dne 28. července 2019, stížnostní soud ji neměl k dispozici a odmítl ji jako neodůvodněnou. Podle stěžovatele se tak stížnostní soud náležitě nevypořádal s konkrétními námitkami v řádně doručeném dodatečném odůvodnění stížnosti [(viz nález

sp. zn.

ze dne 25. 9. 2014 (N 177/74 SbNU 543)]. Současně je přesvědčen, že vytkl-li stížnostní soud soudu prvního stupně některá pochybení, nemohl současně stížnost zamítnout a potvrdit správnost napadeného rozhodnutí [viz nálezy

sp. zn.

ze dne 20. 4. 2010 (N 89/57 SbNU 167, 163/2010 Sb.), a

sp. zn.

ze dne 2. 10. 2002 (N 117/28 SbNU 25; 476/2002 Sb)].

4. S odkazem na judikaturu Ústavního soudu stěžovatel nesouhlasí s rozhodnutím soudu prvního stupně, který nezohlednil jeho námitky. K důvodům vazby předstižné a nebezpečí opakování trestné činnosti odkazuje na nález

sp. zn.

ze dne 18. 3. 2014 (N 37/72 SbNU 419), s tím, že v jeho případě neexistují žádné objektivní předpoklady potvrzující obavu soudu. Stěžovatel spolupracuje, vypovídal, k trestné činnosti se doznal a svého jednání upřímně litoval. Za mimořádně intenzivní zásah pak stěžovatel považuje tvrzení soudu prvního stupně, podle kterého "[o]soba obviněného není pro soud žádnou zárukou toho, že by v případě propuštění na svobodu byl schopen vyvarovat se dalších excesů a žít řádným životem ". Vazba má být nástrojem výjimečným [nález

sp. zn.

ze dne 12. 8. 2008 (N 139/50 SbNU 235)], neboť jde o zásah do osobní svobody, který musí být přiměřený a pečlivě odůvodněný [viz nálezy

sp. zn.

ze dne 3. 2. 2000 (N 17/17 SbNU 121),

sp. zn.

ze dne 12. 12.2013 (N 225/39 SbNU 379)], při zachování kontradiktornosti řízení [(viz nálezy

sp. zn.

ze dne 11. 12. 2013 (N 215/71 SbNU 517), a sp. zn. ze dne 16. 9. 2014 (N 170/74 SbNU 469)]. Rozhodnutí o vazbě musí být založeno na existenci vazebních důvodů [(viz nález

sp. zn.

ze dne 20. 11. 2000 (N 174/20 SbNU 235)]. Závěrem pak stěžovatel namítá porušení principu přiměřenosti v řízení před obecnými soudy ve smyslu čl. 5 Úmluvy (viz např. rozsudek Sabeva proti Bulharsku ze dne 10. 6. 2010, č. 44290/07, § 56).

5. Ústavní soud se seznámil s obsahem rozhodnutí, stížností proti usnesení soudu prvního stupně, doručenkami zaslanými stěžovatelem, s protokolem o vazebním zasedání a návrhem na vzetí do vazby. Trestní stíhání stěžovatele bylo zahájeno dne 17. července 2019 pro podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle , 2 písm. c) . Soudy obou stupňů ve svých usneseních zohlednily trestní minulost stěžovatele, počet probíhajících trestních řízení i skutečnost, že ani dohled probačního úředníka nezabránil stěžovateli v páchání další trestné činnosti.

6. Jakkoliv písemné vyhotovení usnesení o vzetí stěžovatele do vazby obsahuje poučení o možnosti podat stížnost ve lhůtě tří dnů od oznámení usnesení (§143 odst. 1 trestního řádu), stěžovatel ji podal ihned po vyhlášení, tedy bezprostředně po oznámení (§ 137 trestního řádu) v pátek 19. července 2019, krátce po 9:00 hod. Sám (prostřednictvím obhájce) si přitom stanovil, že stížnost odůvodní do jednoho týdne od doručení usnesení do datové schránky; doručení nastalo v neděli 21. července 2019 ve 12:49 hod., a proto odůvodnění stížnosti odeslal zástupce stěžovatele v neděli 28. července 2019 v 15:11 hod. Stížnostní soud projednal opravný prostředek v pondělí 29. července 2019.

7. Účelem lhůt je poskytnutí právní jistoty účastníkům řízení, a to jak pro poznání, dokdy mohou učinit příslušný (procení) úkon, tak i pro vědomí od kdy již (jiný) účastník řízení úkon účinně učinit nemůže. Současně jsou lhůty procesním nástrojem, který umožnuje orgánům veřejné moci rozhodovat (urychleně) tak, aby příslušné řízení mohlo být s konečnou platností včas (brzy) ukončeno. Lhůty stanoví konkrétní právní norma s ohledem na materii, jíž se týká, a není na místě, respektive je v rozporu s principem právní jistoty, interpretují-li zákonem stanovené lhůty účastníci způsobem odpovídajícím jejich subjektivní představě či požadavku. Nelze proto akceptovat přesvědčení stěžovatele, že svoji stížnost odůvodnil řádně (včas) a soudy pochybily, nepřihlédly-li k odůvodnění jeho stížnosti doručenému devět dní po oznámení usnesení a (necelý) jeden den před rozhodováním stížnostního soudu; rychlost řízení přitom koresponduje s požadavkem daným v čl. 5 odst. 4 Úmluvy. Odkazuje-li stěžovatel na nález

sp. zn.

, pak je na místě připomenout odstavce 10 - 14 k problematice "řádného" doručení dodatečného odůvodnění stížnosti. Ústavní soud proto nesdílí přesvědčení stěžovatele, že bylo pochybením obecných soudů, že se odůvodnění stížnosti nedostalo ke stížnostnímu soudu včas.

8. Namítá-li stěžovatel pochybení soudu prvního stupně, který rozhodl o jeho vzetí do vazby, a odkazuje-li přitom na relevantní judikaturu Ústavního soudu, je nutno poukázat na ustanovení k povinnosti využít všechny procesní nástroje, které zákon poskytuje, a to nejen formálně, ale rovněž fakticky. Námitky stěžovatele, jež uvedl v ústavní stížnosti, se shodují s námitkami, které uvedl již ve stížnosti proti usnesení soudu prvního stupně. Pokud se jimi stížnostní soud nezabýval proto, že je stěžovatel nedoručil včas (ve lhůtě k podání stížnosti), nelze považovat stížnost za řádně užitý procesní prostředek; Ústavnímu soudu nepřísluší, jak opakovaně uvedl ve svých rozhodnutích, zabývat se námitkami, které stěžovatel předloží teprve v ústavní stížnosti.

9. Podle ustanovení § 67 písm. c) trestního řádu smí být do vazby vzat obviněný "jen tehdy, jestliže z jeho jednání nebo dalších konkrétních skutečností vyplývá důvodná obava ... že bude opakovat trestnou činnost pro níž je stíhán..."; zákon tedy nepožaduje pro rozhodnutí o vazbě jistotu, že obviněný bude v trestné činnost pokračovat, ale jen obavu. Je pochopitelné, že stěžovatel nemusí s rozhodnutím o vzetí do vazby souhlasit, avšak samotný nesouhlas není způsobilý založit protiústavnost rozhodnutí a postupu obecných soudů. Ne každé rozhodnutí, jen pro to, že je nepříznivé, automaticky zasahuje do zaručených základních práv účastníka řízení ( y). Podle y nikdo nesmí být zbaven svobody jinak než ze zákonných důvodů a způsobem, který zákon předvídá (odstavec 2) a nikdo nesmí být vzat do vazby, leč z důvodů a na dobu stanovenou v zákoně a na základě rozhodnutí soudu (odstavec 5). Tyto požadavky napadená usnesení splňují, postup obecných soudů není v rozporu ani s ustálenou judikaturou Ústavního soudu a nezkracuje stěžovatele v jeho tvrzených zaručených právech.

10. Ústavní soud považuje obě rozhodnutí za srozumitelná, přezkoumatelná a ústavně konformní; soudy v řízení postupovaly v souladu s procesními předpisy a svá rozhodnutí řádně odůvodnily. Podle proto senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítl jako zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. září 2019

Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu