Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2524/19

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem o ústavní stížnosti stěžovatele S. K., zastoupeného JUDr. Michalem Steckerem, advokátem, sídlem U Kněžské louky 2622/1, Praha 3 - Žižkov, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. května 2019 sp. zn. , za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Návrhem podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví napadeného rozhodnutí Městského soudu v Praze (dále jen " "), kterým došlo dle jeho tvrzení k porušení jeho ústavních práv vyplývajících z , , , , a d a , a y (dále jen " ").

2. Z obsahu napadeného rozhodnutí se podává, že tímto usnesením zrušil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále jen "obvodní soud") ze dne 10. 4. 2019 č. j. -402. Uvedeným usnesením obvodní soud postoupil trestní věc stěžovatele Živnostenskému odboru Úřadu městské části Praha 2, neboť skutek mohl být posouzen jako přestupek. se s tímto hodnocením věci neztotožnil, dané usnesení zrušil a věc vrátil obvodnímu soudu k novému projednání.

3. Proti tomuto usnesení městského soudu podal stěžovatel ústavní stížnost. porušil dle stěžovatele jeho ústavní práva tím, že skutkovou podstatu rozšířil o kritéria, která nejsou v zákoně obsažena. Dále pak tím, že požadoval po nalézacím soudu odůvodnění, na které nemá právo.

4. Dříve, než mohl Ústavní soud přistoupit k meritornímu posouzení stěžovatelovy argumentace, posoudil, zda jsou splněny procesní podmínky pro řízení. Dospěl přitom k závěru, že tomu tak není.

5. Pojmovým znakem procesního institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje ( ), a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit (věc je pro ně uzavřena). Z výše uvedeného vyplývá, že stanoví-li právní předpis, že v určité procesní situaci je k rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob příslušný konkrétní orgán veřejné moci, nemůže Ústavní soud do jeho postavení zasáhnout tím, že by ve věci sám rozhodl dříve než tento orgán. Princip právního státu takové souběžné rozhodování nepřipouští. Z uvedeného pak vyplývá, že Ústavní soud je principiálně oprávněn rozhodovat meritorně jen o takové ústavní stížnosti, která směřuje proti rozhodnutím "konečným", tj. zpravidla těm, jimiž se soudní či jiné řízení končí, a kdy jeho účastník nemá možnost jiné právní obrany než cestou ústavní stížnosti.

6. Ze shora vylíčené procesní situace je zřejmé, že dané řízení bude nadále pokračovat, a je tedy stále věcí obecných soudů, aby dostály své povinnosti chránit dotčená základní práva a svobody stěžovatele ( y). V této souvislosti je třeba poznamenat, že ačkoliv je obvodní soud ve svém dalším postupu vázán právními názory městského soudu, není jimi "svázán" tam, kde má dostát ochraně základních práv a svobod stěžovatele. To platí zvláště pro námitky, s nimiž se dle stěžovatele dostatečně nevypořádal. Proto by rozhodnutí o ústavní stížnosti v době, kdy trestní řízení nadále pokračuje, bylo v kontrapozici s formální i materiální dimenzí subsidiarity ústavní stížnosti (obdobně např. usnesení Ústavního soudu ze dne 29. 7. 2013

sp. zn.

nebo ze dne 3. 5. 2016

sp. zn.

). Stěžovateli tak nic nebrání v případném řízení před soudem uplatnit totožnou argumentaci, jakou uvedl v ústavní stížnosti, a teprve po jejím vypořádání bude moci Ústavní soud posoudit, zda došlo k porušení stěžovatelových ústavních práv.

7. Z těchto důvodů Ústavní soud ústavní stížnost jako návrh nepřípustný podle odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. září 2019

Jan Filip v. r.

soudce zpravodaj