Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2893/19

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře a soudců Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) a Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. B., zastoupeného Mgr. Umarem Switatem, Dědinova 2011/19, Praha 4, doručovací adresa V Tůních 11, Praha 2, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 5. 2019, č. j. -475, a rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 9. 11. 2018, č. j. -414, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavnímu soudu byl dne 3. 9. 2019 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí obecných soudů.

Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví .

II.

Stěžovatel byl ústavní stížností napadeným rozsudkem Okresního soudu v Opavě uznán vinným pod bodem 1 trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1 a 2 tr. z., pod body 2 - 6 čtyřmi přečiny podvodu podle § 209 odst. 1 a 3 tr. z., za což mu byl uložen trest odnětí svobody v délce trvání 1 roku a 6 měsíců. Výkon trestu mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu 2 roků a 6 měsíců. Současně byla stěžovateli uložena povinnost zaplatit poškozeným náhradu způsobené škody. Následně podané odvolání bylo ústavní stížností napadeným usnesením Krajského soudu v Ostravě zamítnuto.

Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že v řízení před obecnými soudy opakovaně namítal místní nepříslušnost, neboť k jeho údajné trestné činnosti mělo dojít v Olomouci, Brně, Bruntále a v Praze. Stěžovatel nalézacímu soudu vytkl, že nepředložil věc nejbližšímu nadřízenému soudu, tj. Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o místní příslušnosti, tím byl odňat svému zákonnému soudci.

III.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud v prvé řadě připomíná, že ve svých rozhodnutích již dal mnohokrát najevo, že není další instancí v soustavě soudů a není zásadně oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. a až 92 y). Úkolem Ústavního soudu v řízení o ústavní stížnosti podle písm. d) y je ochrana ústavnosti, nikoliv běžné zákonnosti. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu a výklad a použití jiných než ústavních předpisů jsou záležitostí obecných soudů. Je jejich úlohou, aby zkoumaly a posoudily, zda jsou dány podmínky pro aplikaci té či oné právní normy, a aby své úvahy v tomto směru zákonem stanoveným postupem odůvodnily. Zásah Ústavního soudu je na místě toliko v případě nejzávažnějších pochybení představujících porušení ústavně zaručených základních práv a svobod, zejména pak kdyby závěry obecných soudů byly hrubě nepřiléhavé a vykazovaly znaky libovůle. To však Ústavní soud v posuzované věci neshledal.

Ústavní soud je toho názoru, že námitkou místní nepříslušnosti se řádně zabýval jak Okresní soud v Opavě, tak i Krajský soud v Ostravě. Ústavní soud považuje závěry obecných soudů za ústavně konformní a v podrobnostech lze na ně odkázat. Ostatně nelze přehlédnout, že i případné rozhodnutí toliko místně nepříslušným soudem není ani způsobilým dovolacím důvodem. Tím spíše nemůže být důvodem pro porušení základních práv stěžovatele.

Z výše vyložených důvodů Ústavní soud předmětnou ústavní stížnost odmítl v souladu s ustanovením jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. září 2019

David Uhlíř v. r.

předseda senátu