Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 2971/19

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Kateřinou Šimáčkovou o ústavní stížnosti stěžovatele M. Š., t. č. ve Vazební věznici Hradec Králové, zastoupeného Mgr. Miroslavem Kučerkou, advokátem, se sídlem Národní 416/37, Staré Město, Praha 1, proti sdělení Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Královéhradeckého kraje, Odbor obecné kriminality SKPV, ze dne 8. 4. 2019 č. j. KRPH-105842-167/TČ-2018-050070 proti vyrozumění o výsledku přezkoumání postupu policejního orgánu a o vyřízení podání Okresního státního zastupitelství v Trutnově ze dne 21. 5. 2019 č. j. 2 ZT 5/2019-150 a proti vyrozumění o vykonaném dohledu Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové ze dne 22. 7. 2019 č. j. -57, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí policejního orgánu a orgánů státního zastupitelství, protože jimi mělo být porušeno jeho právo na spravedlivý proces dle d (dále jen " ") a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a právo na přípravu obhajobu podle y. Dále namítá porušení zásady kontradiktornosti a rovnosti zbraní a porušení a y.

2. Proti stěžovateli bylo usnesením Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Královéhradeckého kraje, Odbor obecné kriminality SKPV, ze dne 10. 1. 2019 č. j. KRPH-1 05842-50 TČ-2018-050070 zahájeno trestní stíhání, stěžovatel je stíhán vazebně. Dne 28. 3. 2019 požádal obhájce stěžovatele policejní orgán o stanovení termínu k nahlédnutí do trestního spisu a sdělení objemu dat, která měl podle opatření policejního orgánu ze dne 21. 1. 2019 č. j. KRPH-105842-88 TČ-2018-050070 extrahovat z elektronických zařízení stěžovatele zajištěných při domovní prohlídce soudní znalec Václav Černý. Policejní orgán v napadeném sdělení ze dne 8. 4. 2019 mj. uvedl, že žádosti o pořízení kopii zajištěných audiovizuálních materiálů nelze vyhověl s odůvodněním, že se sice jedná o součást trestního spisu, zároveň však tyto byly pořízené bez souhlasu poškozené a zachytily ji v intimních situacích. Jejich poskytnutím obhajobě by policejní orgán způsobil druhotnou újmu poškozené. Státní zástupce okresního státního zastupitelství v napadeném vyrozumění o výsledku přezkoumání postupu policejního orgánu dospěl k závěru, že v postupu policejního orgánu neshledal žádné závady. S těmito závěry se v napadeném vyrozumění ztotožnilo i krajské státní zastupitelství.

3. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti poukazuje na právo nahlížet do spisu a pořizovat kopie spisu. Materiály, z nichž bylo odepřeno stěžovateli pořízení kopii, jsou audiovizuálního charakteru a jsou velice rozsáhlé. Navíc se jedná o záznamy intimního soužití stěžovatele a poškozené, které by mohly dokázat, že soužití stěžovatele s poškozenou bylo dobrovolné. Skutečnost, že tyto materiály vznikly bez vědomí poškozené, pak podle stěžovatele zvyšuje jejich důkazní hodnotu. Stěžovatel si údajně s ohledem na rozsah materiálů, organizační náročnost nahlížení do spisu a trvající vazbu bez požadované kopie není schopen efektivně připravit účinnou obhajobu. Oproti stěžovateli mají orgány činné v trestním řízení výhodu, neboť mají dost času materiály nastudovat a vyhledal takové části a úseky, které budou svědčit straně obžaloby, oproti tomu stěžovatel musí za účelem nastudování materiálů řešit eskortu z vazby a poté se nějakým způsobem vypořádal s přítomností vyšetřovatelů u nahlížení, přestože budou nezbytné porady stěžovatele a obhájce. Stěžovatel tedy shrnuje, že není dána žádná skutečnost, která by odůvodňovala odepření nahlédnutí do spisu a s tím související pořizování kopií a namítá nedostatečnost odůvodnění napadených rozhodnutí.

4. Podle Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítne návrh, je-li nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak. Podle ve znění je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( ); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení ( ). Pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je tedy její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech dostupných procesních prostředků k ochraně práva stěžovatele. Ústavní soud je tak v rámci řízení o ústavní stížnosti mimo jiné oprávněn rozhodovat zásadně jen o rozhodnutích "konečných". Jako nepřípustné proto opakovaně odmítá ústavní stížnosti v případech, kdy existuje pravomocné rozhodnutí soudu, jímž však nebyla věc ukončena, nýbrž vrácena soudu či jinému státnímu orgánu k dalšímu řízení [srov. například usnesení

sp. zn.

ze dne 30. 3. 2006 (U 4/40 SbNU 781), usnesení

sp. zn.

ze dne 22. 7. 2008, usnesení

sp. zn.

ze dne 7. 11. 2012 či usnesení

sp. zn.

ze dne 28. 8. 2013; všechna rozhodnutí Ústavního soudu citovaná v tomto usnesení jsou dostupná také na http://nalus.usoud.cz].

5. Stěžovatelem napadená rozhodnutí a postupy policejního orgánu a státního zastupitelství nejsou konečným rozhodnutím ve věci, případné argumenty o znemožnění stěžovatelovy obhajoby může tento uplatnit v řízení před obecnými soudy v jeho trestní věci.

6. Ústavní soud zasahuje do některých rozhodnutí v přípravném řízení, avšak jen do takových, která jsou přímým zásahem do základních práv stěžovatele jako je vazba, domovní prohlídka či zajištění finančních prostředků. V nyní posuzovaném případě však stěžovatel nebrojí proti nějakému izolovanému zásahu do některého ze svých práv, které již není možno napravit v řízení ve věci samé. V nyní posuzovaném případě však napadá rozhodnutí, která mu údajně ztěžují přípravu obhajoby, tyto argumenty však může v plném rozsahu uplatnit v řízení před soudem a jsou plně reparabilní právě v soudním řízení o jeho trestním obvinění. Právě proto, že případně "přešlapy" orgánů činných v přípravném řízení obdobného typu mohou soudy napravit v průběhu řízení, tak Ústavní soud teprve po skončení řízení může být povolán ke kontrole jejich postupu. Návrh byl proto Ústavnímu soudu podán předčasně a je nepřípustný, jak to vyplývá z již ustálené rozhodovací praxe.

7. Ústavní soud tak shrnuje, že s ohledem na skutečnost, že řízení ve věci nebylo skončeno napadenými rozhodnutími, ale stále běží, nedošlo dosud k vyčerpání všech procesních prostředků k ochraně práv stěžovatele, a podaná ústavní stížnost je proto nepřípustná podle . Ústavní soud přitom zdůrazňuje, že jeho stávající rozhodnutí stěžovatele fakticky nijak nepoškozuje. Nic mu totiž nebrání v podání případné nové ústavní stížnosti poté, co bude trestní řízení v jeho věci skončeno, pokud s jeho výsledkem nebude souhlasit a bude pociťovat újmu na svých základních právech a svobodách v důsledku případného pochybení v přípravném řízení s možným vlivem na výsledek soudního řízení.

8. Vzhledem k závěru o nepřípustnosti podané ústavní stížnosti postupoval Ústavní soudu podle a ústavní stížnost rozhodnutím soudkyně zpravodajky odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. září 2019

Kateřina Šimáčková, v. r.

soudkyně zpravodajka