Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2592/19

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře, soudce Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) a soudce Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti Jiřiny Šeré, zastoupené JUDr. Zbyňkem Kociánem, advokátem se sídlem nám. Osvobození 7, 794 01 Krnov, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. -275 ze dne 29. 5. 2019 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného soudního rozhodnutí, jímž mělo dojít zejména k porušení a d.

Z napadeného rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že Okresního soud v Bruntále, pobočka v Krnově, rozsudkem č. j. -241 ze dne 30. 1. 2019 zamítl žalobu na určení, že ve výroku tohoto rozsudku specifikované nemovitosti jsou součástí společného jmění po zůstaviteli Ondreji Šustkovi, zemřelém 18. 6. 2017, který byl otcem stěžovatelky. Současně stěžovatelce, v postavení žalované, přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši 56 269 Kč. Žalobu podali příbuzní stěžovatelky (matka, sourozenci a původně i zesnulý otec) proti ní z titulu vrácení daru. K odvolání žalobců směřujícímu jen do výroku o náhradě nákladů řízení Krajský soud v Ostravě v záhlaví označeným usnesením změnil rozhodnutí nalézacího soudu tak, že právo na náhradu nákladů řízení stěžovatelce nepřiznal. O nákladech odvolacího řízení rozhodl tak, že právo na jejich náhradu žádnému z účastníků nepřiznal.

Proti rozhodnutí krajského soudu brojí stěžovatelka ústavní stížností, domáhajíc se jeho kasace. Stěžovatelka namítla, že odvolací soud přikročil k moderaci nákladů řízení, ačkoli měl ze spisu dostatek indicií vylučujících jeho použití. Tyto své výhrady stěžovatelka v ústavní stížnosti dále rozvedla.

Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatelky i obsah naříkaného soudního aktu a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud konstatuje, že námitky stěžovatelky nejsou v řízení o ústavní stížnosti z následujících důvodů přípustné. Stěžovatelka se totiž k odvolání žalobců nevyjádřila, ačkoli jí byl tento prostor, jak na to výslovně krajský soud v odůvodnění napadeného usnesení poukázal (viz bod 11), řádně poskytnut. Tvrdí-li stěžovatelka, že se k odvolání vyjádřila podáním došlým soudu dne 10. 6. 2019, stalo se tak zjevně až po rozhodnutí odvolacího soudu. Žádné administrativní pochybení soudu stěžovatelka v té souvislosti neuvedla. Za této situace je tudíž zřejmé, že stěžovatelka řádně nevyčerpala procesní prostor, který se jí v odvolacím řízení nabízel, a proto nelze k jejím nynějším výhradám přihlédnout. Ústavní soud sám žádný exces či jiné vážné pochybení v napadeném soudním rozhodnutí neshledal. Odvolací soud srozumitelně vyložil, v jakých konkrétních specifických okolnostech případu spatřuje splnění zákonných podmínek pro moderaci nákladů řízení. Na jeho rozhodnutí tak nelze nahlížet jako na projev ústavně nepřípustné libovůle.

Ve světle řečeného tedy Ústavní soud odmítl ústavní stížnost dle jako návrh zjevně neopodstatněný, pročež současně nevyhověl požadavku stěžovatelky na přiznání práva na náhradu nákladů řízení.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. září 2019

David Uhlíř, v. r.

předseda senátu